editorial

na interním redakčním chatu k aktuálnímu číslu, věnovanému utopiím, se objevila věta: „Do tisku jdeme sice dřív, ale na redakci to vliv nemá…“ Existuje lepší důkaz, že utopie jsou stále živé? Vhodnými vstupními dveřmi k tématu, které připravil Lukáš Rychetský, může být esej Ondřeje Pomahače, který nejprve dospívá k poznání, že žádná univerzální pozice, z níž by se dalo k utopiím přistoupit, neexistuje, a raději se tedy uchyluje k rozboru tří klíčových utopických textů. Další texty (O. Slačálek, M. Metelec a M. Hauser) se v lecčems dotýkají, někdy se kříží a jindy si v některých aspektech vyloženě protiřečí, dohromady ale vytvářejí zajímavý, byť komplikovaný a nejednoznačný obraz fenoménu, který ani v dnešní době neztratil na přitažlivosti. Zúžený pohled – na utopické aspekty konkrétní radikální stylizace (Castration Squad) či fenomén hudebních komunit – pak přináší hudební dvojstrana (O. Klimeš a K. Veselý). Ale nejen utopiemi živ je člověk, takže těšit se můžete i na další vydatnou stravu. Jen namátkou: Radek Buben se věnuje protestům mladých ve Španělsku (s. 35), Filip Pospíšil komentuje frašku, kterou kolem dopravní stávky rozpoutala média (s. 33), Martina Faltýnová zjišťuje, jak snadné je někdy v Praze bourat unikátní domy (s. 12), a jako vždy přinášíme i řadu recenzí ze všech kulturních oblastí. Do rubriky Eskalátor se už podruhé nevešla glosa o guerillovém sázení rybízu po Praze, ale aspoň je na co se těšit v příštím čísle.