Galerie hlavního města Prahy – Dům U Zlatého prstenu, 16. 6. – 17. 7. 2011
Tomáš Svoboda – 25 slov za vteřinu
Galerie hlavního města Prahy – Staroměstská radnice, 2. patro, 13. 7. – 18. 9. 2011
Na pražském Staroměstském náměstí se v červenci krátce překrývaly dva dialogy s filmovým médiem. Plastelínové animace Matěje Smetany promítané v Domě U Zlatého prstenu jsou precizní: prostředí jemně chvějivé, postavy vskutku plastické, příběhy osamělého chlapce trochu smutné. Skvěle zanimovaná je scéna s větrákem, na nějž kluk nakreslí tři rozfázované kresby očí a při správné rychlosti se mu je nakonec podaří rozpohybovat. Tomáš Svoboda vystavuje ve 2. patře Staroměstské radnice soubor prací z let 2008–2011. Zabývá se tu filmovým vztahem textu (vyprávění) a obrazu. Textu přitom přisuzuje výhradní postavení. Po projití panely z bluescreenu (symbolizujícími iluzivní pozadí filmu i výstavy) vkročíme do filmu Avatar, jehož děj chladně shrnuje najatý herec. Síla kontextu (2010) zase inspiruje k imaginativnímu přehrání filmu na základě titulků sestávajících z několika slov, jež se opakují pětkrát za sebou, pokaždé po jiném úvodním titulku – uvádějícím místo a čas. Imagine Psycho (2008): tisíc titulků stručně komentuje děj Hitchcockova (přeinterpretovaného) filmu, a přitom má tento nový film (promítaný v malém průzoru) stejnou délku. Pro filmy Fly (2009), popis děje v letadle, a Rozhovor (2011), rozmluvu rozhádaného páru (obojí pojednané stručnými titulky), je obrazová sekvence (mraky v prvním, statické záběry bytu v druhém případě) stažena z YouTube.
Lenka Dolanová
Citace a interpretace
Kurátor Jiří Machalický
Galerie NoD, Praha, 24. 6. – 7. 8. 2011
Každá citace uměleckého díla je zároveň jeho interpretací. Z této premisy vycházel kurátor při výběru prací starších i současných umělců na výstavu do pražské galerie NoD. V prolážích Jiřího Koláře se tu mísí renesanční malby s modernistickými, Dalibor Chatrný s použitím slova, provazu nebo výřezu znovu interpretoval své fotografie. Mýtus o jedinečnosti originálu zpochybňují zarámované xerokopie Boštíkových obrazů od Václava Stratila. Tomáš Vaněk na zeď přes šablonu přenesl po svém dotvořené Ladovy obrázky. Ikonická dílka se po pár tazích celkem přirozeně změnila v přisprostlé lidové malůvky. Známé akce performerů sedmdesátých let Milera, Havlíka, Mlčocha a dalších ve veřejném prostoru zopakovala Barbora Klímová v projektu Replaced a doprovodila je textovou stopou rozhovorů s umělci o jejich tehdejších motivacích. Zkoumání vztahu mezi uměleckým a neuměleckým objektem vedlo Dominika Langa k vystavení replik samotných podstavců děl Warholových či Duchampových. Vtipně a překvapivě vyznívají Langovy fotografie z akce, v níž přesvědčil zaměstnance Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, aby se nechali vyfotit se svým nejoblíbenějším dílem ze sbírek instituce. Vzájemná podobnost je nepřehlédnutelná. Citace má množství poloh, pohybuje se na tenké hranici mezi přiznaným zcizením, eklektismem a kopírováním. Jiný pohled mívají citovaní autoři, ti, kdo citují, i diváci. Nic to ale nemění na tom, že se žádné dílo bez předchůdců neobejde, ať už přiznaně nebo skrytě.
Martina Faltýnová
Sidi Larbi Cherkaoui
Sutra
Hostování na festivalu Tanec Praha, Hudební divadlo Karlín, 25.–27. 6. 2011
Sidi Larbi Cherkaoui se v Praze představil jako choreograf inscenace Sutra. A zároveň jako tanečník a performer – ve svém díle spolu se skupinou šaolinských mnichů také vystoupil. Zatímco například v inscenacích Origine nebo Dunas zkoumal spíše meze a prolínání tanečních stylů a kořenů, podstatu tanečních těl, jejich energii a individuální taneční vyjádření, v Sutře ohledává samotné hraniční oblasti tance. Jak se mají bojová umění, v mistrovském podání mnichů z čínského kláštera Šaolin, k tanci? Spojuje je jistě estetizované tělesné vyjádření, vypilovaná pohybová technika, vytříbená schopnost koncentrace. Sami šaolinští mniši hostovali v Praze už několikrát, jejich spolupráce s Cherkaouim ale znamená úplně jinou kvalitu. Jsou to muži, kteří mají dokonale trénovaná těla (ta, co působí dojmem, že jsou gumová, ale jen do chvíle, kdy tanečníci odhalí vyrýsované svaly), jimž není žádný pohyb zatěžko. Skáčou z výšky, šplhají na vysoké bedny stlučené z prken, dělají přemety, malý chlapec baví diváky tím, jak dokonale dokáže napodobit opičí mládě. A Cherkaoui si zase pohrává se zrcadlením, což je zřejmě jeho oblíbený princip (lze soudit z Origine, Dunas a Sutry, které jsem měla možnost vidět). Zatímco mniši po scéně přesouvají těžké dřevěné „rakve“, sám na boku scény skládá jejich – jakoby dětské – zmenšeniny. Cherkaoui zkrátka přijel do Prahy ve své vrcholné formě a zas se svým jemným smyslem pro humor.
Jana Bohutínská
Bene na Pohodě
Festival Pohoda, Trenčín 8. 7. 2011
Letošní slovenský Festival Pohoda (letiště v Trenčíně, 7.– 9. 7.) nabízel kromě koncertů i velký divadelní stan pro děti a Literárny klub s podtitulem Stan kultúry a oddychu. Literární stan provozoval nakladatel Koloman Kertész Bagala. Předčítali v něm finalisté soutěže Poviedka 2010, diskutovalo se o literatuře v zemích Visegrádu, promítaly studentské filmy oceněné na festivalu Áčko. V sobotu 8. 7. v poledne tam křtil svou sbírku „poezie“ Slovenčina pre samoukov raper Bene, známý také jako Peťo Tázok nebo člen kapely Modré hory. Kniha obsahuje z jedné strany texty ze stejnojmenného hudebního alba (podle záložky kniha vychází proto, aby měli hiphopeři důvod koupit si poličku), z druhé strany čteme cyklus Spam poetry, jenž obsahuje nové texty. Obě části skvostně ilustroval Erik Šille. Bene na Pohodě se při recitování obešel bez hudebního podkladu a vybíral hlavně novější kusy (proto jednou text zapomněl a musel předčítat z knihy). Poměrně velký stan byl zcela plný a další posluchači, kteří přišli o něco později, stáli venku na rozpáleném slunci. A jak jsem si všiml po vystoupení, většina účastníků si knihu koupila a nechala si ji podepsat (stála 5 eur, za což jste tu nepořídili ani dva hamburgery). Na festivalu plném zvučných jmen (Pulp, M.I.A., Portishead) se poezie neztratila.
Jiří G. Růžička