eskA2látor 3

Začalo to úplně náhodou: v jedné kapele se sešli dva kluci a jedna holka, jejichž hlavním pojítkem byl dojemně bezútěšný vzhled, záliba v nevkusném oblékání a nedostatek hudebního talentu. Koupili si synťák, jaký si shodou okolností pořídily dvě další kapely s podobnou anamnézou. Obestřeli se temnou atmosférou a z neschopnosti vytvořili nejprve neurčitou strategii a posléze přitažlivý styl. Na blozích se šířily jejich špinavé nahrávky a stále víc adolescentů si kupovalo stejný synťák a pracovalo na špatném vzhledu. Pak někdo vyslovil spojení witch house a z tepla pokojíků se začali nořit další a další (jako by je někde vyráběli v sériích) a všichni toužili v tom chladném domě bydlet. Ti, co to rozpoutali, byli na rozdíl od těch nových možná doopravdy zblblí crackem a tím, jak nastavovali zadky kdekomu po celou třetinu svého mladého života, ale pořád byli dost „chytří“ na to, aby se v čarodějnickém domku zahnízdili taky. Bohužel. Není nic smutnějšího, než když někdo, kdo vypadá jako reklama na lhostejnost, dělá do puntíku všechno, co se od něho očekává. Tohle by se mělo nějak zarazit. Opravdové zlo může být působivé: být vrahem i obětí dává smysl, jsou to jasné role, jež se nerozdělují podle zásluh. Ale tihle kluci a holky, kteří předstírají, že tři šestky jsou žonglovací míčky, by si v rámci nějaké bazální spravedlnosti zasloužili skutečně trpět, protože výraznou měrou přispívají k tomu, že se ze světa stává žalostně nehybné místo.