Ad dopis ministerské komise (A2 č. 13/2011)
Petr A. Bílek se v jednom starším Literárním zápisníku (A2 č. 11/2011) rozčílil nad rozdělováním dotací Ministerstva kultury ČR pro podporu vydávání neperiodických publikací, tedy knih, na tento rok. Ministerstvo tu rozdělilo asi čtyři miliony korun, neboli pakatel, ovšem ne vždy se při tom drželo doporučení komise, a to bez argumentů a víceméně tajně. Z toho logicky vyplývá, že porota zde slouží jako pohodlná ohrádka kolem hnízdečka, z něhož může pan ministr kdykoli povystoupit a rozdat úplně jiné, zato plnomocné příkazy. Budiž, to je „odpovědnost“ Jiřího Bessera, jak vždy rád opakuje (dodnes však nevím, jak si tento výraz definuje, neboť skutečné následky on nikdy za svá rozhodnutí nenesl – pokud ano, opravte mne prosím). Tak se stalo, jak informoval pan Bílek, že „v rámci kategorie Program podpory významných a mimořádných kulturních akcí bylo přiděleno 600 000 Kč nakladatelství Olympia na vydání knihy Cesty za krásou a poznáním: Turistický lexikon ČR. V zápise je to odlišeno kurzivou, která vysvětluje: ,mimořádná kulturní aktivita, která nebyla projednána literární komisí‘.“ Ano, to je kniha, která dotaci výsměšně převyšující dotační sumy ostatní, opravdu nepotřebuje.
Členové komise Alena Blažejovská, Dagmar Hartlová, Anna Kareninová, Tomáš Kubíček, Lubomír Machala, Vladimír Novotný, Petr Onufer, Vladimír Piskoř, Martin C. Putna, Michal Přibáň a Jan Suk vydali ke „kauze“ pětibodové vyjádření. Čtyři body se týkají Lexikonu. Myslím, že by stačil bod jeden, zvlášť když postup komise je v tomto případě křišťálově čistý. Navíc už z Bílkova textu je zřejmé, že porota dotaci nedoporučila. Zajímavý je ale bod pátý: „Komise se ovšem také rezolutně distancuje od nařčení z klientelismu a protekcionismu. Posuzování jednotlivých projektů je pečlivé, kolektivní a rozhodnutí je přijato vždy na základě hlasování. Jestliže se projednává projekt, ve kterém je angažován někdo ze členů komise, opouští dotyčný jednání.“ Jsem si jist, že bod reaguje na tyto věty ze zmiňovaného zápisníku: „Nemá cenu se rozčilovat nad tím, že už i ve fotbale přihrávku řečenou malá domů zkomplikovali, zatímco tady se dál vesele přihrává i nohou: jedním z nejúspěšnějších žadatelů bylo nakladatelství Pulchra, kterému komise z šesti žádostí čtyři přiklepla a pátou posunula s nadějí do podzimního kola. Jde o nakladatelství, které právě vydalo další knihu z velkovýrobny ministerského úředníka Radima Kopáče, tentokrát ve spolupráci s Alenou Blažejovskou, jež je shodou náhod také členkou dotyčné komise. A nemá cenu se rozčilovat, že velmi úspěšní byli právě ti vydavatelé, kteří měli v komisi své lidi.“ Zajímalo by mne tedy, kdo v případě hlasování o Pulchře opustil jednání. Zda Radim Kopáč, který komisi svolává a připravuje pro ni podklady, nebo celá komise.
Petr Stuchlý
Ad Pozor na experty (A2 č. 14/2011)
Za blížící se demolici Kozákova domu na Václavském náměstí se necítí, jak popisuje článek Martiny Faltýnové, být vinen nikdo – jen mlžný duch právní spravedlnosti, čímž se myslí totální a arogantní ochrana majitele. Dílo ďáblovo dokonávají experti, členové komitétů a autoři posudků, kteří si vzájemně dohazují kšefty a jejichž hlavním, nebo možná jediným, popudem k jednání je strach, v nejlepším případě strach o živobytí. To se netýká jen pražských domů a paláců (stadionu na Štvanici či hrabalovského paláce Svět), ale i národních parků (právě nyní Šumavy) a staveb v menších městech a vsích. Nejen u nás v Sudetech se stále boří barokní stodoly a ničí se staré anglické i francouzské parky, a to zdaleka ne jen kvůli investorům – místním politikům někdy stačí už dobrá zakázka pro spřátelenou či vlastní demoliční firmu, jindy zase pocit moci a aktivního trávení času. Rád bych viděl demoliční mapu naší republiky v jednotlivých dekádách, zdá se mi totiž, že ta naše by byla někde na špici.
Petr Malčík