Kluci, burani a divoká řeka

James Dickey, hudebník, sportovec a jižanský básník, ve své poezii často zobrazuje lidské bytosti v extrémně vyhrocených situacích. O tom je také jeho nejslavnější dílo – nikoliv báseň, nýbrž román. V knize Vysvobození (Deliverance, 1970) hraje ústřední a symbolickou roli řeka Georgia, jež má být brzy zastavěna přehradou. Zdolat ji chtějí čtyři muži z Atlanty, kteří se v hlubokých lesích ocitnou tváří v tvář smrtícím peřejím a dvěma zabijákům. Než román skončí, jeden z přátel je mrtvý, druhý je znásilněn a třetí vážně raněn.

Obstát, nebo zemřít

Čtivý román již od začátku provokuje svým machismem a obsesí postav dokázat si svou maskulinitu. Hlavními hrdiny jsou čtyři přátelé z Atlanty, středostavovští otcové od rodin. Ač zdánlivě spokojení a prosti vyšších ambicí svým stereotypním životem v hloubi duše pohrdají. To platí hlavně o Edovi, hlavním hrdinovi a vypravěči zároveň, jenž pocity nespokojenosti a životní frustrace soustavně vytěsňuje. Skutečné uspokojení a naplnění nachází teprve během výpravy, v konfrontaci s přírodou a jejími obrazy, v boji na život a na smrt. Cesta do neznámé a nebezpečné krajiny není jen vítaným zpestřením životní nudy. Už úvodní dialogy naznačují, že postavy si vědomě či podvědomě přejí, aby se dobrodružný výlet, kde vlastně o nic nejde, proměnil v noční můru a oni mohli obstát, nebo zemřít. Obojí je lepší než celoživotní oddanost maloměšťáckému blahobytu.

Smrtelné nebezpečí v podobě nezvladatelnosti divoké řeky a osudového setkání se dvěma venkovskými vrahouny splní svůj účel. Jeden z účastníků sice zemře, ale všichni ostatní jsou celou událostí poznamenáni, a to i v morálním smyslu. Ed, přestože je šťastně ženatý, na začátku touží po jiné ženě, na konci románu se však vrací ke své manželce – krásná modelka už ho nepřitahuje. Díky traumatické příhodě mohou postavy dál žít své průměrné životy, protože intenzita prožitého jejich osudem už navždy prosvítá, dodává jejich osudům smysl a existenciální rozměr.

Znásilněná příroda

Celá grotesknost situace se vyjevuje v nepravděpodobném přerodu hlavního hrdiny. Přestože nikdy předtím na kanoi neseděl a ve smrtelném nebezpečí se ocitl poprvé v životě, zachovává si chladnou hlavu, uvažuje logicky a zkušeně. Pod slupkou ředitele reklamní agentury se evidentně skrývá instinkt zabijáka a westernového hrdiny. Cosi zde ale zůstává nemístné, Ed sám chvílemi nevěří své proměně, tomu, kde se ocitl a čeho je schopen. Přesto jednoznačně vítězí nejen nad omezeností degenerovaných venkovanů, ale také nad nepředvídatelnou divočinou. Příroda je totiž také milenkou, jak naznačují sexuální narážky a metafory popisující Edův zápas s živly. A jako taková se musí nakonec podvolit, pokud není rovnou znásilněna, na což poukazuje nezvratná stavba přehrady.

Knize nelze upřít, že je velice čtivá. Napětí eskaluje a nedá čtenáři vydechnout, než otočí poslední stránku. Poetické popisy krajiny střídají nepředvídatelné zvraty. Román také proslavil stejnojmenný vynikající film Johna Boormana, který byl podle knihy natočen v roce 1972 (píšeme o něm na s. 11). V sedmdesátých letech byly film i kniha v Americe dokonce jakýmsi kultem, dnes je Vysvobození spíš oblíbeným terčem feministických kritiček.

Román bývá také interpretován v kontextu doby. Mnozí čtou jeho násilné scény jako dozvuk války ve Vietnamu a skrytou touhu vypravěče jako možné vysvětlení, proč se muži často dobrovolně a rádi pouštějí do válečného dobrodružství. Je to životní frustrace, která není namířená k reformě stávajícího, ale hledá se v úniku, extrémním dobrodružství a násilí. V jistém smyslu román opakuje Twainovu klasiku Huckleberry Finn, v němž řeka také hraje ústřední roli. Twain obdobně nechává Huckovu pomoc černému otroku Jimovi v jeho útěku za svobodou ústit v oslavu individualismu a pouhého klukovského dobrodružství, byť je v sázce život.

Autorka je anglistka.