Je mi 30 a život je na hovno

Madla Bažantová je studentka Centra audiovizuálních studií FAMU. Předchozí studium na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy zakončila prací Věci – zbytky – pozůstatky: odpadky a jejich interpretace (2004). Jedná se o solitérku na poli současného videoartu, zabývá se ale také malbou a píše o umění. Z pohyblivých obrazů, slov, textu a hudby vytváří většinou několikaminutové příběhy, naznačující různé skryté, osobní historie. Pronášené i v titulcích zjevované krátké náznaky příběhů často pocházejí z autorčiných snů a tvoří soběstačnou linii, která se s obrazem nepřímo propojuje, stejně jako hudba pocházející z nejrůznějších zdrojů. Své obrazy Bažantová nalézá, krade, nahrává, kreslí a splétá z nich trochu divné a trochu smutně působící féerie. Zobrazují dívky, vymýšlející si hry a příběhy (autorka a občasná spoluautorka Veronika Vlková – ABCčert, Snow Queen), záznamy z četných jejích cest i z médií. Autorka tančí se psem, zpívá, lamentuje nebo za ruku chytá neznámého muže. Vypráví příběhy lidem v parku, přeskakuje ploty, pronásledována vlastním snem o jednom muži, a poslouchá květiny. Motto z filmu Je mi 30 a život je na hovno zní: „Někdy umře hrdinka už v první scéně, ale přesto musí hrát až do konce filmu, i když její energie neproudí právě volně, zdravě a přirozeně.“