Otevřený dopis Senátu České republiky
Vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři,
dne 2. září 2011 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky i ve třetím čtení vládní návrh zákona o dani z přidané hodnoty, který sníženou sazbu DPH (a tedy i sazbu pro knihy) od roku 2012 zvyšuje na 14 procent a od roku 2013 na 17,5 procenta.
Poslanci Parlamentu ČR tedy nakonec dali přednost stranické disciplíně a nevzali v potaz názor 162 000 voličů, kteří podpořili Výzvu na obranu knih (organizovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů), ani konkrétní argumenty týkající se vážných důsledků jakéhokoli dalšího zvýšení DPH na knihy a tiskoviny, jimiž je zásobovala odborná veřejnost.
Svaz českých knihkupců a nakladatelů se téměř půl roku intenzivně snažil tuto hrozbu odvrátit, jednal s řadou politiků a poskytl analýzu dopadů zmíněného kroku pro produkci českých knih. Paradoxně téměř vždy byly naše argumenty uznány jako opodstatněné a byli jsme ujišťováni, že naši zastupitelé nejsou v žádném případě kulturní barbaři a pokusí se – tak jak je to běžné v západních zemích – pro knihy a tiskoviny získat výjimku.
Bohužel, sliby poslanců Parlamentu se tentokrát ukázaly jako plané, a tak dnes stojíme před zásadním omezením produkce českých knih, zejména učebnic a knih odborných, se všemi negativními důsledky pro vzdělanost celé společnosti a pro strukturu českého knižního trhu. Nový zákon o DPH bude v nejbližší době předložen Senátu ČR. Připomínáme stanovisko senátního Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice přijaté letos v květnu, v němž navrhoval pro knihy dokonce nulovou DPH, a žádáme vás, abyste zabránili hrozící škodě. DPH na knihy je nyní ve vašich rukou. Potřebná struktura knižního trhu, velká i malá a specializovaná nakladatelství a dostatečná síť knihkupectví, která zprostředkovávají bohatou nabídku knih – to vše roste pomalu, ale dá se zničit velmi rychle.
Vladimír Pistorius, předseda SČKN
Ad Neznámé časopisy (A2 č. 19/2010)
V článku Filipa Pospíšila jsou mylně uvedeny údaje o Národním muzeu. Praví se tam, že kvůli stěhování jsme přerušili vydávání přírodovědných periodik. Přírodovědné muzeum rezignovalo v loňském roce na vydávání monografií z důvodů stěhování, ale časopisy vyšly všechny a podle plánu tak, jak se u recenzovaných časopisů, zařazených na celostátní seznam, očekává. Jsou ostatně vyjmenovány ve Výroční zprávě.
Markéta Fingerová, Oddělení vnějších vztahů Národního muzea
Ad Pozdrav katolickým buznám (A2 č. 18/2011)
Díky za dobrý a k přemýšlení vybízející text. Snad jen jednu poznámku: kde přesně vidíte hranici mezi empatií a lhostejností? Jedna věc je stát na konzervativních pozicích a kritizovat gender studies za jejich pseudoproblémy a pajazyk (jak to činí Martin C. Putna), ale jinak je v zásadě nechat žít, a druhá je aktivně je likvidovat pomocí akademických pák. Neměly by gender studies být vděčné za kritiku, přesto (či právě proto) že přicházejí od myšlenkově nespřízněných osob? Kam dojdeme, když bude veškerá kritika umlčena, protože není dostatečně empatická? Jsem empatický vůči kapitalistům (musejí chudáci z něčeho žít), vůči levičákům (musejí se chudáci pořád proti něčemu bouřit), vůči Bátorovi (chudáka malého ho v dětství plácl po zadku pan farář), vůči Klausovi (je chudák duševně nemocný) a nakonec vlastně všem tak strašně rozumím, až se z toho úplně rozplynu v oceánu své empatie.
Pavel