Ráno

Antonínu Brouskovi

 

 

1.

Zadutí,

závan ledového větru.

 

Radost

proměněná

v netělesný jev.

 

Tak takhle padá

zimou zkroucený list?

 

Zčernalá tráva.

Zmizelý

hmyz.

 

 

2.

Bod

v řídkém šeru.

 

Ticho se rozléhá –

hlas

neznámého boha.

 

A pohled do dvora,

ve kterém trčí

oprýskaná zeď, –

navždy.