Pavel Baňka
Nejen Marginálie
Dům umění města Brna, 21. 9. – 6. 11.
Výstava Pavla Baňky v brněnském Domě umění přináší vedle letmých zmínek ze souborů Mansfeld a Infinity zejména výběr z cyklů Marginálie (1986–2004) a Agrárie (2004–2007). Marginálie fotograf po léta vyhledával v periferních zákoutích, například zahrádkářských osadách s podomácku vyrobenými skleníky, Agrárie v zemědělské krajině. (Pavel Baňka je fotograf, který vytváří soubory druhově příbuzné, jakési vizuální typy: patrný je u něj mimo jiné vliv Bernda a Hilly Becherových, jenž se také projevuje na generaci Baňkových ústeckých žáků.) Oba cykly se plynule doplňují, ne-li přímo prolínají. Kurátor Petr Vaňous dal v rozlehlém patře Domu umění jednotlivým fotografiím dost prostoru, což působí vzdušně. Odkazuje se zde k romantické krajinářské tradici výběrem témat – venkovská pole a louky, moře a městská periferie – i pojednáním v dramatickém osvětlení. Detaily různých skleníků, plotů a obklopující vegetace jsou jasně nasvícené, listy zeleně září, zarostlé zákoutí zalévá nafialovělé světlo, jednotlivosti vystupují do popředí. Každému typu patrně náleží jisté osvětlení; Marginálie jsou většinou fotografované v noci, pole a venkovské krajiny jsou sychravé, někdy za soumraku (česká romantická krajina není divoká, ale zamlžená a deštivá), Agrárie tvoří záběry zemědělských i plevelných plodin, kopřiv, lopuchů, řepky, obilného pole s vyjetými kolejemi, kukuřičného lánu v dešti. Horizont je zvýrazněný a vnáší do fotografií napětí, popředí díky specifickému osvětlení vyjevuje abstrahované plochy, posouvající záběry od romantismu někam dál.
Lenka Dolanová
Nouzový vchod – Můj soused, můj nepřítel
Ateliér Národního divadla na Anenském náměstí, premiéra 21. 9. 2011,
Ambiciózní premiéra Národního divadla se aktuálně trefuje do tématu, které kvůli šluknovským událostem hýbe českou společností: soužití bílých Čechů a Romů. Zůstalo ale u dalšího černobílého obrázku. V díle režisérky Viktorie Čermákové sledujeme tři dějová pásma: větší část se odehrává na konferenci o romské integraci, dále se ve velkých černých kloboucích recitují ukázky z Máchových Cikánů a tragické dějiny Evropy ve 20. století zastupuje divadelní zkouška hry o nacistovi a neonacistickém aktivistovi Herbertu Schweigerovi. Konference (její možnosti objevil Miroslav Bambušek v Útěše polní cesty) využívá autentický projev Moniky Šimůnkové Prezentace výsledků českého předsednictví Dekády romské inkluze. Doporučuji nejdřív zhlédnout na YouTube. Lépe tak oceníte komiku (těžící ze soudobého eurospeaku) Daniely Voráčkové, představitelky vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Romští účastníci nejsou do sálu vpuštěni, diváci je vidí při projevu úředníků za oknem (jednoduchá, působivá scéna Jany Prekové). Pasáže romantických Cikánů z 19. století kontrastují s připomenutím reprezentanta rasové nenávisti za druhé světové války. Vedle Davida Matáska, jehož působení ve skupině Orlík se ani tentokrát neopomene zmínit, vystupují romští herci, jinak aktivisté Ladislav Goral, Vojtěch Lavička a David Tišer. Hrají klišovité role ublížených a diskriminovaných (Goral si musí přepudrovat obličej na bílo) nebo dobrých muzikantů. A to je přece málo. Jedno pozitivum politicky korektní a neoriginální inscenace přesto přinesla. Hlediště bylo alespoň v den premiéry různobarevné, což se v českém divadle nestává často.
Olga Vlčková
Industriální topografie: Ústecký kraj
Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury Českého vysokého učení technického 2011, 364 s.
Turisty už dávno nelákají jen hrady a zámky, populární jsou dnes v Evropě i jiné velkorysé a pozoruhodné stavby, které se díky svým architektonickým kvalitám stále častěji dostávají do památkových seznamů. Jsou to dnes už většinou bývalé a „na životě“ bezprostředně ohrožené industriální objekty i celé komplexy, součást tzv. průmyslového dědictví. V Česku jej systematicky mapuje a veřejnosti aktivně představuje Výzkumné centrum průmyslového dědictví pražské Fakulty architektury. Po Pražském industriálu a Industriálu libereckého kraje vyšel nyní první díl Industriální topografie, věnovaný Ústeckému kraji, který vyniká počtem i typologickou pestrostí cenných objektů průmyslové éry. Kniha obsahuje přes pět set hesel a vyobrazení, uvedeny jsou i souřadnice GPS pro snadnější orientaci. Jednotlivá hesla skládají mnohovrstevnatý obraz o místě i jiné době. Třeba o čase, kdy se teprve rodila budoucí sláva žateckých pivovarů. K obytným domům se přistavovaly sklady a sušárny s komíny, později tak typické pro siluetu města, ve 30. letech 20. století tu bylo registrováno víc než sto různých chmelařských firem! Druhý díl topografie ukáže pozůstatky průmyslových areálů Karlovarského kraje. Postupně tak má být zpracována celá republika, dílem v knižní a z větší části v digitální podobě (pro snazší aktualizaci dat a propojení s dalšími zdroji). Součástí širšího projektu Industriální topografie jsou také studie využitelnosti objektů, nezbytné pro jejich praktickou záchranu před devastací.
Martina Faltýnová
George Orwell
1984
CD, Radioservis 2011
V roce 1991 u nás poprvé vyšlo Orwellovo vizionářské dílo, román 1984, a zároveň vznikla jeho rozhlasová adaptace v podobě devítidílného seriálu o celkové stopáži přes pět hodin. Nejde však o načtení knihy jedním hlasem, nýbrž o propracovanou dramatizaci. Winstona Smithe hraje Jiří Ornest, v dalších rolích účinkují Boris Rösner, Luděk Munzar; tlampač Velkého bratra namluvil Jan Hrušínský starší. Režisérem je Karel Weinlich, který se jinak specializuje spíš na tvorbu pro děti. Román sám, považovaný u nás těsně po roce 1989 stále za aktuální, poněkud zestárl. Vizionářský byl v době svého vzniku nepochybně v tom, že málokdo na Západě tehdy čekal, že se diktatury postavené na půdorysu komunistického či fašistického brutálního vymývání mozků udrží až do roku 1984 a déle. Dnes vidíme, že ve většině světa nad komunistickou vládou dělnictva postupně převládla diktatura spotřeby a trvalého růstu. Je paradoxní, jak média dokázala přenést pojem Velkého bratra do současné doby v už dokonale přepracované podobě – udělám všechno a klidně se vzdám svého soukromí jen proto, abych mohl spotřebovávat ještě víc. Ministerstva pravdy už netřeba, stačí přesvědčit masy, že čím víc toho nakoupí, tím lépe se budou mít. Pro mladší posluchače možná trochu obskurní poslech.
Jiří G. Růžička