Ad Beru to tak, jak věci přicházejí (A2 č. 20/2011)
Paní Serranová, pane Stereci, současný ředitel Národní galerie Vladimír Rösel ve vašem interview nemluví pravdu. Od samého začátku nekomunikoval s Milanem Knížákem ani s ostatními vedoucími pracovníky Národní galerie, a pokud, jen pomocí e-mailu. Bavil se pouze se svým kamarádem Vítem Vlnasem. Mému muži nařídil dovolenou v době, kdy měli nejvíce spolupracovat na předání Národní galerie. Důvod – Národní galerie nemá na proplacení několika dní dovolené. Když chtěl Milan Knížák předávací protokol podepsat, nebylo mu umožněno materiály prostudovat. Nesměl si je vzít domů, přestože se jednalo o věci, které byly evidovány a dublovány. I v době dovolené k nám domů posílal Vladimír Rösel maily se spoustou neprofesionálních otázek.
Pan Rösel lže. Můj muž v době dovolené onemocněl. Když později chtěl jít do Veletržního paláce, kde ještě pracoval na výstavě Volný čas, ochranka mu řekla, že mají příkaz ho nepustit. To se stalo, i když to později ředitel odvolal. Hned na začátku svého působení V. Rösel nepustil M. Knížáka na grémium vedení ani na jiná jednání. Ať nevykládá, že se s ním nechtěl M. Knížák domluvit.
Vypadá to, že si pan Rösel myslí, že Národní galerie je pouze Veletržní palác, anebo chce vyslyšet ty, kteří by Sbírku současného umění rádi ovládli ve svůj prospěch. Nemohu už poslouchat lži a nepravdy, které se asi stávají zákonem v našich médiích. Mému muži ublížit nemůžete, ale měli byste se raději zajímat o fakta, která svědčí o tom, že Národní galerie je v ohrožení. Národní galerie není prostor pro ambiciózní amatéry. Je to náš národní poklad a jako s takovým se s ním má zacházet.
Marie Knížáková