„Spojení ‚vláda práva‘ často používáme příliš vágně. Otázka, kterou bychom si měli v této souvislosti pokládat, zní: Jakou vládu práva máme na mysli? Takového práva, které zachovává nerovnost nebo slouží jako nástroj útlaku? Právo by mělo sloužit jako mechanismus spravedlnosti," prohlásil ekonom Joseph Stiglitz na úvod letošní – již patnácté – konference Forum 2000. Ta měla v jednom ze svých podtitulů právě otázku po spojení demokracie a vlády práva.
Podobná prohlášení je možné brát jako řečnickou formuli, jako příležitost k předvedení intelektuálních schopností. Anebo jako výzvu k boji proti globálnímu kapitalismu, která by však byla jistě přesvědčivější, kdyby vycházela z úst někoho jiného než dlouholetého hlavního ekonoma, místopředsedy Světové banky a poradce amerického prezidenta. Krom toho se zmíněný řečník svého výroku dopustil na konferenci věnované zásadním globálním otázkám, což je pro mnohé příliš vzdálená problematika na to, aby jí věnovali svou pozornost. Ostatně, jak by se nás v demokratické společnosti vůbec mohly týkat výrazy jako nerovnost nebo nástroj útlaku?
Bohužel i u nás jsou ale nerovnost, včetně té před zákonem, a útlak v mnoha svých podobách naprosto běžným jevem. A každodenně se rozhoduje o tom, vůči komu bude útlak uplatňován a kde bude nerovnost zvyšována, a kde naopak bude nutné útlak zmírnit či nerovnost napravit. Najdou se samozřejmě takoví, kteří tvrdí, že určitá nerovnost – ta ekonomická – je nezbytná a dokonce i zdravá. Pomáhá prý soutěživosti a ekonomickému růstu. Ale i zastánci ekonomické nerovnosti se většinou shodnou, že v demokratické společnosti musí platit aspoň rovnost právní, tedy právní stát. Podívejme se proto, jak je tato právní rovnost stávající českou vládou Petra Nečase prosazována.
Čistě teoreticky by všichni, kdo mají větší než základní příjmy, měli platit daně. Ovšem podle ministra financí jen s výjimkou těch, kteří podnikají v hazardu. Nebo spekulují na mezinárodních finančních trzích. Nebo mají příliš velké příjmy či zisky, a tak se s firmami formálně přestěhují do daňových rájů. Zvýhodněni jsou tedy zejména bohatí.
Vlastnická práva by měla být transparentní a nezcizitelná. Ovšem jen s výjimkou těch, kdo drží firemní akcie na doručitele. A právě těmto firmám, u kterých se ani neví, kdo je vlastní, dávají nejvíce zakázek státní firmy Lesy České republiky a Ředitelství silnic a dálnic. A nezcizitelnost? Obecně možná platí, ale opět s velkou výjimkou. Majetek může být bez náhrady odebrán drobným akcionářům. Podle zákona o takzvaném vytěsnění je mohou většinoví vlastníci zbavit akcionářských práv. A pokud je o tom neinformují a sami malí akcionáři se během pár let nepřihlásí, podíly propadnou ve prospěch těch, kdo mají akcií víc. Do konce roku 2010 tak byly „promlčeny" 3,5 miliardy korun, letos by to mohlo být i 3,6 miliardy. Bohatí jsou opět zvýhodněni.
Podívejme se na další právní nerovnost. Všichni, kdo se dopustí nějakého zločinu, by měli být stíháni. Pochopitelně, represivní či justiční orgány nedokážou vždy potrestat ani odhalit všechny pachatele. V mnoha případech je to otázka náhody. Objevuje se tu nicméně i jedna systémová výjimka. Loni bylo za korupční delikty odsouzeno zhruba padesát lidí. Přitom ovšem letos v červenci šéf Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák prohlásil: „Zhruba třetina námi oslovených manažerů uvádí, že si nedovede představit získání zakázky bez úplatku. Ve stavebnictví tento podíl převyšuje dokonce 40 procent." Podle jiného aktuálního průzkumu, provedeného firmou Ernst & Young, je 41 procent oslovených manažerů v zájmu získání zakázky připraveno nabídnout úředníkům či politikům nadstandardní náklady na reprezentaci a třetina z nich přímo hovořila o své ochotě nabídnout úplatek. Stejně jako v předchozích případech výhodu beztrestnosti získávají zejména ti již bohatí.
Všechny tyto nerovnosti jsou vládě dobře známé. Místo jejich řešení má ale jiné priority. Nerovnost chce totiž ještě zvětšovat. Z ústavy sice máme všichni právo na zdravotní péči, podle aktuálního vládního návrhu by to však měli být jen ti, kdo si připlatí. Ostatní budou mít nárok na tzv. standard, který ještě nikdo nedefinoval. Ani ohledně důchodu nebudou platit rovná pravidla. Ti později narození do něj půjdou až ve vyšším věku, pokud se ho vůbec dožijí. Výhodu získávají ti starší a bohatší.
Přesto je tu ovšem jedna nerovnost, na kterou vláda razantně poukazuje a kterou chce omezit. Někteří nejchudší a nezaměstnaní prý zneužívají dávky sociální podpory či životního minima. Vláda je tedy navrhuje trochu přidusit. Budou se pravidelně hlásit na určeném místě a vykonávat nucené práce. Vláda práva tak bude opět nastolena.