Otevřený dopis ministru kultury Jiřímu Besserovi
Národní filmový archiv (NFA) patří mezi nejvýznamnější instituce svého druhu na světě a jeho bývalý ředitel Vladimír Opěla k mezinárodně nejváženějším expertům ve svém oboru. Přesto byl ministrem kultury odvolán nečekaným, netransparentním a nedůstojným způsobem, který vzbudil vlnu rozhořčení v řadách domácích i zahraničních odborníků a širší veřejnosti. Postupně vycházejí najevo další závažné okolnosti, které naznačují, že skutečné důvody odvolání byly patrně jiné, než ministerstvo s téměř dvoutýdenním zpožděním deklarovalo. Jako členové akademické obce protestujeme proti tomuto skandálnímu zásahu do chodu jedné z nejdůležitějších kulturních institucí země a důrazně žádáme nápravu.
V tomto dopise se nepokoušíme dopátrat finančního pozadí kauzy, to přenecháváme investigativním novinářům, případně jiným orgánům. Pokládáme ale za svou povinnost upozornit ministerstvo a veřejnost na jedinečné hodnoty, které NFA a bývalý ředitel Opěla představují, a na destruktivní vliv, kterým se na nich postup ministerstva podepsal.
Popsat nezasvěceným význam NFA a přínos jeho dlouholetého ředitele Vladimíra Opěly lze snad nejlépe pomocí paralel s jinými, známějšími kulturními institucemi. NFA patří do téže kategorie jako Národní divadlo, Národní muzeum, Národní galerie či Národní knihovna, včetně naprosté nezastupitelnosti, a z toho plyne i význam vůdčích osobností, jež vtiskly této instituci tvář. Podle četných vyjádření mezinárodní archivářské komunity (www.iluminace.cz) je Vladimír Opěla řazen mezi několik vůbec nejvýznamnějších filmových archivářů posledních desetiletí. O kolika jiných představitelích kulturních institucí, současných či minulých, by to bylo možné – v jejich vlastní kategorii – říci?
Světově unikátní pozici si NFA postupně budoval, zjednodušeně řečeno, zásluhou tří osobností: Jindřicha Brichty v přípravném období 20.–40. let, Myrtila Frídy v 60. letech a Vladimíra Opěly v posledních třech dekádách. Systematicky a často navzdory politické moci se tito tři lidé starali o akvizici, záchranu (před rozkradením, záměrným zničením, samovolným rozkladem způsobovaným historickými nosiči) a uchování neobyčejně rozsáhlého filmového dědictví, včetně děl, jež upadla v nemilost oficiální moci. Například českých filmů z 20. a 30. let se v NFA zachovalo procentuálně mnohem více než domácí produkce v archivech vyspělých západních zemí. Vladimír Opěla ještě ve větší míře než jeho předchůdci zaváděl moderní metody prezervace, restaurování a katalogizování a v neposlední řadě vytvořil rozsáhlou síť partnerských vztahů s podobnými institucemi po celém světě. Teprve díky jeho úsilí získal NFA svůj současný věhlas.
Vladimír Opěla možná na první pohled působí jako nenápadný přesluhující úředník s technickým vzděláním, ale ve skutečnosti patří mezi špičku české kulturní elity. Jeho působení mělo být ukončeno s náležitými poctami a jeho odchod oznámen a vysvětlen s předstihem a transparentně. Namísto toho byl z funkce odsunut pokoutně a nedůstojně, šest týdnů před avizovaným koncem svého mandátu. Až jedenáct dní nato, když se ozvaly první protestující hlasy z řad českých publicistů a domácí i mezinárodní odborné obce, ministerstvo kultury vydalo veřejné vyjádření, které má však podobu zastrašujícího, manipulativního a dehonestujícího útoku proti bezúhonnému člověku s pověstí naprostého poctivce. Technické detaily smluv a klišé jako „peníze daňových poplatníků" při jeho četbě zmatou všechny, kdo nemají šanci rozkrýt pozadí celé této hry o finanční prostředky určené pro výstavu archivních areálů a prohlédnout
zastírací manévry typu „dokumenty, které jsou v běžném režimu ministerstvu kultury předkládány pouze k archivaci"
(= všechny dotyčné dokumenty mělo ministerstvo dávno k dispozici a nyní se od nich zničehonic distancuje!). Tyto a další okolnosti napovídají, že ministerstvo se o NFA nezajímá jako o kulturní instituci prvořadého významu, ale jako o potenciální zdroj financí.
Spolu s řadou zahraničních kolegů protestujeme proti způsobu odvolání Vladimíra Opěly, který se vzhledem k výše popsanému významu NFA a jeho ředitele jeví jako mimořádně nevhodný. Žádáme ministerstvo kultury, aby podalo pravdivé vysvětlení svého postupu, kterým vyvrátí podezření z vlastních pokusů o finanční machinace. Především pak žádáme, aby z této, pro Českou republiku mezinárodně trapné situace nalezlo důstojné východisko.
V Praze a Brně dne 30. listopadu 2011
Ivan Klimeš, Petr Szczepanik, Jiří Voráč, Ivo Mathé, Jan Bernard, Jiří Trávníček, Petr Bílek, Jan Wiendl, Libuše Heczková, Tomáš Glanc, Karel Thein, Stanislava Přádná, Olga Sommerová, Zdena Škapová, Kateřina Svatoňová, Petr Bilík, Petr Málek, Luboš Ptáček, Jaromír Blažejovský, Petra Hanáková, Pavel Janáček, Milan Klepikov, Lucie Česálková, Petr Christov, Vít Janeček, Tomáš Hála, Briana Čechová ad.