Ad dopis J. Mikeše (A2 č. 24/2011)
Reaguji na text pana Jiřího Mikeše, který chápe článek Nulová mzda (A2 č. 23/2011) jako zvrácený. Tuším, že jej pan Mikeš nepochopil, což asi vyplývá z jeho neznalosti současného uměleckého provozu. Srovnání umělecké práce se „zámečnictvím Novák" není vůbec na místě. Cožpak zpěvák či herec nedostane za svou práci honorář? A také bychom mohli říct, že propagují sami sebe. A příklad od peredvižniků si už řada umělců dávno vzala, zrovna tím, že sami provozují různé, byť nekomerční prostory na principu DIY. Přístup státem či městem provozované galerie by se ale od tohoto „neprofesionálního" provozu měl lišit především profesionalitou, ke které patří kromě běžných věcí doprovázejících výstavu i různé formality a oficiality. Jejich součástí by měl být právě i honorář. Nevidím na tom nic nemorálního – kolik věcí je hrazeno z veřejného rozpočtu a nikomu to nevadí? Výše honoráře (pokud umělec vůbec nějaký dostane) je stejně tak nepatrná, že častokrát sotva pokryje náklady na realizaci díla, cestovné apod. A přístup umělců? Žádný z nich by určitě tyto honoráře nemohl brát jako jediný zdroj příjmů. Většina si vydělává mnoha jinými způsoby, často s uměním jen okrajově spojenými.
Petra Herotová, umělkyně, bývalá galeristka
Ad Nulová mzda (A2 č. 23/2011)
K článku Terezy Stejskalové a Pavla Sterece mám jednu poznámku. Nevěřím, že zcela každé „umění" má nárok na odměnu. Pokud umělec na odměně trvá (protože nemá na chléb), nechť je stanovena tržním způsobem. Ve chvíli, kdy je umění, byť kvalitní, dobou nepochopeno, jak se to v historii už mnohokrát stalo, umělci nezbývá než se dobře narodit, dobře zdědit, případně normálně pracovat.
Martin Tejkal
Máte-li galerii, která nemá kapacity například pražské Galerie Rudolfinum nebo jiné velké instituce, je zcela zbytečné vybírat vstupné – jen byste se ochudili o spousty návštěvníků. Přihlédneme-li k tomu, že ve většině menších pražských galerií jsou rádi, když přijde pět lidí denně, je otázka odevzdávání vstupného směšná. O to víc, že se jedná pouze o zakuklenou formu oceňování kvality umělce, což možná mohlo fungovat v dobách, kdy se umění odvozovalo od slova umět. Souhlasím s tvrzením, že instituce ani nepředpokládají, že by měly umělcům platit. Co se týká kurátorů, je situace trochu lepší, nicméně jejich práce je totálně podhodnocovaná.
Jana Nováková
Umělecké dílo je obojím: artefaktem i zbožím. Artefaktem je v referenčním rámci „kultura", zbožím v rámci „hospodářství". A musí být obojím, ačkoli vztah mezi těmito poli se někomu může zdát asymetrický: asi se shodneme, že umění nemůže existovat bez hospodářského základu (neříkám základny), mnoha lidem se však zdá, že hospodářství se bez umění obejde, i když ve skutečnosti umění stimuluje hospodářský rozvoj (neříkám ekonomický růst). Jde o to, že kladný vliv kultury a umění na hospodářství není bohužel tak vidět jako záporný vliv hospodářské situace na umění a kulturu, a musí se tedy složitě dokazovat.
Petr Andreas
Nominace na Cenu Jiřího Ortena 2012
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) přijímá přihlášky na Cenu Jiřího Ortena 2012. Cena se udílí mladému autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, jemuž v době vydání díla nebylo více než třicet let, a je spojena s finanční prémií ve výši 50 000 Kč. Podmínkou je knižní vydání díla během roku 2011. Kandidáty mohou nominovat nakladatelé, veřejné knihovny, redakce deníků a časopisů, rozhlasové a televizní stanice a instituce zabývající se podporou literatury a jejím šířením. Termín uzávěrky všech nominací je 31. leden 2012. Přihlášená díla je třeba v šesti výtiscích spolu s přihláškou zaslat poštou na adresu: Sekretariát SČKN, P. O. Box 177, 110 01 Praha 1, nebo osobně doručit do sekretariátu SČKN (Klementinum 190, Praha 1).
Marcela Turečková