eskA2látor 2

Vstup přímé konkurence na železnici mezi Prahou a Ostravou opět ukázal meze českého veřejného diskursu. Při rozjezdu žlutých vlaků Jančurova RegioJetu zazněl z drtivé většiny periodik jednotný uvítací chvalozpěv: konečně někdo přišel se službami, které donutí molocha státních drah ke zlepšení vlastních služeb: konkurence je všemohoucí, spravedlivá a dobrotivá. Pouze v mediálním přítmí zazněly sporé hlasy o "žluté škodné". Oběma stranám sporu o Jančuru se zhusta děje totéž co některým literárním vědcům: jsou schopni vnímat a soudit jednotlivé postavy, ne však román jako celek. A tím není Regiojet se svým sushi, ani ČD s vlakuškami, ani trasa Praha - Ostrava, ale funkční celostátní systém veřejné dopravy. Zde je však polemika o přínosu otevřené, neregulované konkurence zcela na místě. Pokud si totiž dopravci vzájemně neuznávají jízdenky, je cestující dejme tomu z Ostravy do Děčína znevýhodněn, protože k nevýhodě přestupu přibývá nevýhoda další: buď si koupí každou jízdenku zvlášť, a tedy prodělá, nebo nebude smět použít všechny spoje z Ostravy, a tedy si počká. V ohrožení se ocitají také pomalejší spoje na trati, které obsluhují třeba Studénku nebo Choceň a které se neobejdou bez dotací; nyní pojedou o něco prázdnější, a lze tedy očekávat tlak na jejich proškrtání. Nejde tedy o to, kdo je hodný a kdo zlý, zda Jančura, nebo státní dráhy; k nekalému marketingu se uchylují obě společnosti. Jde o podobu veřejné železniční dopravy jako celku. Snad jedině v Deníku Referendum zaznělo jasně, že "konkurence na železnici nepatří". Nemusíme s tím souhlasit, ale popřemýšlet bychom mohli.