K našemu vánočnímu tématu jsme připravili anketu na téma neuróz. Mnoho dotazovaných, od nás i ze zahraničí, nám však neodpovědělo. Buď tedy žádnou neurózu nemají, anebo mají takovou, která jim odpovědět neumožnila. I tak si myslím, že to je pěkný výčet neuróz – pořádná nadílka pod stromeček!
2) Co je neurózou současné západní civilizace?
Annie M. Sprinkle, bývalá prostitutka, striptérka a pornoherečka (viz rozhovor v A2 č. 7/2011)
1) Dennodenně erotizuji skutečnost. Země je moje milenka. Všude vidím pohlavní orgány květin. Stromy jsou samý penis, ale jejich kůra je poseta i pochvami. Neustále se podílím na sensualitě skutečnosti. Miluji se se vzduchem, jejž dýchám, zbožňuju ten pocit, když masíruju Zemi svými chodidly. A dál a dál.
2) Lidé se již nepovažují za součást přírody. Když se s někým milujeme nebo když masturbujeme, milujeme se se Zemí, s přírodou s vodou To, že lidé ničí životní prostředí, je naprosté šílenství.
Miloslav Petrusek, sociolog
1) Mou nejoblíbenější neurózou je ta, kterou mám 40 let řádně diagnostikovánu dr. Petrem Příhodou – maniodepresivní neuróza. Projevuje se – není-li léčena – střídáním záchvatů euforie a deprese, někdy tak hluboké, že navozuje suicidální představy. Jsem naštěstí pod dohledem vynikající lékařky, která mi nejen nedá (duchem) zahynouti, ale která dokonce udržuje můj stav v takové podobě, že moje deprese nepozná nikdo – ani moji blízcí. A ve stavu euforie neprodávám ani byt, ani si nepořizuji výhodnou hypotéku. S neurózou se prostě musí umět žít.
2) Moje zkušenost praví, že „moje neuróza“ je neurózou naší společnosti – střídáme léta euforická, kdy kupujeme od pana Koženého privatizační kupony za babku, s lety depresivními, kdy si nevíme rady, co si počít s korupcí, zlodějinami, darebáctvím na téměř všech úrovních svého života. Euforicky se nadchneme pro Véčkaře a vzápětí depresivně lkáme nad tím, koho to máme ve sněmovně... S každou neurózou se dá žít, ale musí se to umět a musí k tomu být zkušený lékař. Obávám se, že zatím jaksi není po ruce. A má-li se „řízená euforie“, tedy nadšení pro dobrou věc, proměnit v čin, nestačí k tomu ani nadávat u piva, ani si potichounku stěžovat, že kupovat pandury a „Casy“ byla pitomost na devátou. To vím jako vysloužilý voják v záloze od samého počátku. Občas by se mohli přijít zeptat k nám do bytu. Bezplatně poradím, jak na euforii a jak na depresi. Zajisté bez záruky, protože pro některé platí – komu není rady...
Richard Podaný, překladatel
1) Mojí nejmilejší psychózou nepřekvapivě je: „Co jsem to za vnitřně vyprázdněnou nulu, která nedokázala nic podstatného!“ Ale v poslední době mě potěšily dva náhodné, nezávislé zdroje, totiž dokument o Zdeňku Svěrákovi a korespondence M.C. Eschera; v obou se pánové zpovídají z podobných záchvatů. Když to mají i lidi zjevně nadanější a chytřejší než já, snesu to taky!
2) Nejoblíbenější psychózou Západu, řekl bych, je dnes postkoloniální komplex viny.
Jan Kolář, šéfredaktor časopisu Cinepur
1) Mám rád bruxismus – líbí se mi zvuk toho slova i zubů, když se o sebe třou. Obecně však má moje oblíbenost neuróz spíše procedurální charakter: stoupá s tím, jak je tlumím alkoholem.
2) Někdy mi současnost připomíná kontinuální, nudné a vyčerpávající divadelní představení plné bezkrevných rolí a postav posedlých nutkavou potřebou jim vyhovět – zapadnout do obrazu, který si o nich dělají ostatní, a obrazu, který si o sobě vytvořili sami. Ať už se obě šablony snaží smířit, prosazovat jednu proti druhé, nebo potlačovat, vede to vždy jen k paralyzující a osamělé sebereflexi. Jinými slovy, je ještě dopoledne a já nejsem zcela utlumen.
Lukáš Jiřička, dramaturg a redaktor HIS Voice
1) Neuróz mám samozřejmě několik, ale odkud se berou, kudy procházejí a kam míří, nemohu tak snadno říct, ale mám pár oblíbených projevů stresu a hněvu – vzteklé kopání do věci, rytí propiskou do stolu, překvapivé a neřízené kombinace nadávek a vulgarit, které nelze zastavit, někdy letargie, jindy kašel. Osobně mě nejvíc stresuje čím dál větší škrcení kultury, a to i na velmi praktické úrovni – to nejlepší z českého umění je zcela nelogicky vytlačováno na okraj anebo vyhladověno. Nejoblíbenější neuróza u jiných je hypochondrie a v případě mužů nezvládnutí stresu ventilované slzami v očích, blekotáním a propocenými koláči na tričku či košili.
2) Východ. Skryté ideologie. Potřeba potírat věci, které fungují. Nářky a lži kolem krize jako vhodný argument pro potírání všech principů solidarity, kultury, ekologie a školství.
Kamil Fila, filmový kritik
1) Mojí oblíbenou fobií je hypochondrie, ale u jiných, když se jim můžu smát.
2) Základní neurózou současné společnosti je jednoznačně xenofobie. Ta už se dnes opětovně stává pomalu institucionalizovanou a lidé vyžadují mít na ni vyloženě politický a mocenský nárok.
Martina Blažeková, básnířka
1) Oblúbená neuróza – skôr jej oblúbený prejav – spánok.
2) Neuróza Západnej civilizácie – jeho nedostatok.
Martin Kubát, výtvarník
1)
2)
Tomáš Stejskal, autor A2
1) Osobně se nemohu rozhodnout mezi dysmorfofobií, hypochondrií a somatoformní vegetativní dysfunkcí. Asi jim zavedu provoz na směny.
2) Civilizace jednoznačně trpí disociativní poruchou, protože z hlediska toho, co se na Zemi děje, a kam toto dění směřuje, si mnohdy neumí spojit ani to, že jedna plus jedna se rovná dvě. Je jen otázkou, kdy disociativní amnézie přejde v disociativní křeče.
Petr Andreas, autor A2
1) Úzkost zabraňující přijít pozdě či vůbec nepřijít na schůzku.
2) Nesmiřitelný konflikt osobních egoistických zájmů, morálních norem společnosti a ekologické odpovědnosti k prostředí, kde žiji, s ekonomickým zájmem korporace, v níž pracuji.
Matěj Metelec, autor A2
1) Obsedantně kompulzivní porucha
2) Spíš bych to viděl tak, že současná západní civilizace je neurózou tohoto světa.
Lukáš Rychetský, redaktor A2
1) Oblíbenou neurózu nemám. Zcela jistě mám ale dle klasického dělení tzv. „aktuální neurózu“. A jdu z jedné do druhé.
2) Nemyslím, že by nějaká konkrétní neuróza zcela odpovídala podobě dnešní euroatlantické civilizace. Snad se brzy nedočkáme nějaké plošné traumatické v souvislosti s krizí kapitalismu. Musíme být rádi, že doba není psychotická, vše je při starém a v tomto smyslu i docela v pořádku.
Jana Bohutínská, redaktorka A2
1) Porucha přizpůsobení jako pozitivní životní program. Tedy bez depresí, úzkosti a obav.
2) Fobie.
Anna Vondřichová, redaktorka A2
1) Moje nejoblíbenější a stále se zostřující neuróza je, že se kolem děje až příliš mnoho věcí, které nemůžu ovlivnit, a přesto se mne, mých příbuzných či kamarádů až příliš úzce dotýkají.
2) Neurózou západní společnosti je pocit vlastní pokročilosti, a přesto nedokonalosti.
Jiří G. Růžička, redaktor A2
1) K těm nejoblíbenějším patří Čtyři dohody a knihy Paula Coelha (možná bych zařadil i Malého prince). Společenský fenomén, který se nevyhnul ani vzdělanější části populace. Studentky bohemistiky se za Coelha nestydí a připadá jim dokonce jako kvalitní literatura; do té doby střízlivý a vtipem hýřící herec Jaroslav Dušek udělal ze Čtyř dohod dokonce show a zdá se, že ne proto, aby vydělal, ale aby šířil tohle poselství. Banální moudrosti ve složitém světě možná vypadají jako cesta, ale řekl bych, že je to spíš diagnóza, paralelní s červenou knihovnou. Proč vidět svět v jeho složitosti, když může být i dokonale průzračný!
2) V poslední době zejména posedlost apokalypsou. Vedle mayské předpovědi se zdá, že nás příští rok čeká apokalypsa kapitalismu, ale bude pokračovat i apokalypsa diktátorských režimů. Co přijde po nich? Režisérovi Larsi von Trierovi by se líbil střet s kosmickým tělesem, na Islandu zatím probublávají místní vulkány. V Číně zase docházejí ženy, takže se mohou začít poohlížet ve světě, nezanedbatelné je riziko Slunečních bouří, které ještě před sto lety nebyly žádný problém, dnes by ty větší dokázaly poničit celý elektronický svět, který nás zatím pohltil.
Připravili Jiří G. Růžička a Anna Vondřichová.