artefakty

Umění a osvobození. Evropa 1943–67

Galerie architektury v Brně, 29. 1. – 27. 2. 2011

4AM Fórum pro architekturu a média začalo provozovat Galerii architektury v Brně. Poněkud neviditelná galerie získala změnou vedení nový náboj, což prokázala hned první výstavou. Jejím cílem je hledat odpověď na otázku, jak přispívá umění a architektura k osvobození člověka, ale návštěvníci mohou prostřednictvím 1000 diapozitivů sledovat vizuální výpověď z let 1943–67 v širších souvislostech. Spirit doby reprezentují kurátorské celky, například Rebelující (osobnosti, které revoltovaly), Kulturní dějiny, Politické dějiny, Propaganda (snímky ze Zbrojovky Slavičín), Space & Beton (stavby z betonu překračující železnou oponu), Margarethe Schütte-Lihotzky, Milada Horáková, Japonsko. Příběhy vznikají náhodným promítáním, diváci mohou sledovat pásmo anebo zvolit vlastní linku. Diapozitivy nejsou opatřeny názvem, pozornost není rozmělňována. Máme tak prostor se sami sebe ptát, proč nepoznáváme „rebelující“ osobnosti stejně dobře jako jiné ikony. I to může být jeden z příběhů. Na další pak můžeme přijít, až se výstava po reprízách v zahraničí vrátí zpět a přinese s sebou otisky dalších měst. Na doplňkové výstavě v areálu Vlněny můžeme v propagačních materiálech vysledovat další vyprávění. Připomíná, že za slavnou érou Artprotisu stáli významní umělci a umělkyně, že grafická zpracování z dob komunismu jsou leckdy zajímavější než ta dnešní a že angora není jen kočka, ale i králík, jehož srst podnik zpracovával. Zpřístupnění areálu také upozorňuje na zbytečné zdevastování genia loci v krásné lokalitě.

Michala Frank Barnová

 

Tygr a králík & Double Happinness

MeetFactory, Praha, 3. 2. 2011

Oslavy lunárního nového roku v MeetFactory slibovaly mnohé – zejména že se zde „představí význačné osobnosti hongkongského vizuálního umění“. Program začal kvůli technickým obtížím o hodinu a patnáct minut později a do nového roku poté návštěvníky uvedlo krátké taneční představení symbolizující příchod roku králíka. Průvodkyní večera byla Gabriela Jurkovičová, která v Hongkongu prováděla výzkum videoscény. Po projekci svého (prý zatím nedokončeného) filmu Myš v Bludišti, tvořeného záběry města z různých perspektiv, představila hongkongské umělce také pouze prostřednictvím projekcí (asi jsem nebyla sama, kdo očekával, že někteří z umělců budou přítomní). Mezi nimi byl Kacey Wong, který se zaměřuje na poetiku míst. Ve videu Paddling Home (Pádlující dům, 2009) předvádí svou obytnou plovoucí konstrukci o rozměrech 1,2 x 1,2 metru, jíž reaguje na bytovou situaci Hongkongu; mobilní dům nabízí jako alternativu drahému bydlení. Mezi dalšími představenými byli původem portugalský audiovizuální umělec Joao Vasco Paiva, jehož záběry města digitálně mutovaly v závislosti na hluku, či Adrian Wong, pracující s estetikou dětských pořadů. Následoval koncert seskupení ne I (které tvoří dvojice 2046 a Erik Sikora). Opakované omluvy organizátorů bohužel nezrušily podivný dojem z amatérsky připraveného programu, který byl – i vzhledem k nadneseným informacím z pozvánky – spíš než slíbeným dvojitým štěstím dvojím zklamáním.

Lenka Dolanová

 

Roman Zach, Lucie Ferenzová

Miusee@poetrymusical

Divadlo Komedie Praha, premiéra 15. 1. 2011

Svou „divadelní koupel se zpěvy“, scénický koncert Miusee@poetrymusical, uvádí Roman Zach na jevišti Divadla Komedie, kde sedí i diváci. Prázdno jeviště zaplňují lidé (interpreti a publikum), jejich pohyb, předměty, ticho ruší řeč a hudba. Ticho – „když vyslovíš mé jméno, už tu nejsem“ – rozbíjí už jen drobný pohyb člověka po scéně, klapnutí podpatku, vyslovené slovo, vzdech. Inscenace-báseň, na níž se aktivně podílí také výtvarnice a scénografka Andrea Králová, je skrumáží vztahových mikropříběhů, vět (a situací), jež jsou banální, jenže pak si uvědomíme, že je to i naše vlastní banalita zapříčiněná tolikerým opakováním a že obsah přestává být důležitý, jelikož důležitější je, že věta zní, důležitější je základní opozice ticho – zvuk. Slovo tak splývá s hudbou. Stejně tak se člověk pohybuje na dvojpólové škále bytí – nebytí, která připomíná dvojkovou soustavu jedniček a nul. Po scéně se pohybují herečky, herci, tanečnice a hudebníci (Dana Poláková, Barbora Látalová, Roman Zach, Ivan Acher, Jan Matásek, Stanislav Majer, Jana Vébrová a Anna-Marie Maxerová), neživí manekýni, jeviště se rozlévá do zákulisí jako horká láva a čas plyne, plyne hudba, perlí šampaňské, stéká krev a povlává fiží. Divák má před sebou trochu neobvyklý divadelní tvar, měl by se proto poddat trochu jinému vnímání – snad více smyslovému než racionálnímu. Miusee@poetrymusical jistě nemění divadelní dějiny, zároveň však vnáší na repertoár Divadla Komedie jiný pól: experiment, výtvarné divadlo, divadlo jako koncert.

Jana Bohutínská

 

Agatha Christie

Poslední vůle / Vánoční tragédie

Sir Arthur Conan Doyle

Dům U měděných buků / Makléřův úředník

CD, Radioservis 2010

V neustále rostoucím počtu vydaných audioknih se prosazuje zejména detektivní žánr. Má to něco do sebe, pustit si k odpolednímu čaji či žehlení detektivku. Nakladatelství Českého rozhlasu má v této oblasti díky rozsáhlému archivu nejlepší podmínky a Agatha Christie s Arthurem Conanem Doylem patří k jeho pravidelným autorům. CD ze série Slavné případy Sherlocka Holmese je už šesté. Zvukové nahrávky všech čtyř povídek vznikly v devadesátých letech, Sherlocka čte Viktor Preiss a doktora Watsona Otakar Brousek. V povídce Dům U měděných buků řeší Holmes „banální“ případ služky, k níž se její zaměstnavatelé chovají velmi podivně. Jako jednu z podmínek pro získání práce jí třeba určí, že se musí ostřihat na kluka. V závěru nechybí ani zabijácký pes! V případu Makléřův úředník přivádí detektiva na stopu zločinu také podivné chování zaměstnavatele: ten si draze najímá specialistu na burzu, aby ho pak nechal vytvářet seznamy železářství. Tady se to obejde bez psa, mrtvola ale nechybí. Nezvyklá je povídka Poslední vůle Agathy Christie. Nevystupuje v ní žádný z jejích slovutných detektivů. Místo toho se tu odvíjí příběh bohaté vdovy a jejího nezvykle pozorného příbuzného. Jde tu ale především o rozhlasové duchy. Ve Vánoční tragédii konečně jistota: slečna Marplová a její břitký smysl pro detail stojí za vyřešením tajuplné smrti jiné bohaté paničky. Dobrodružný poslech!

Jiří G. Růžička