Když není o čem hrát, je lepší to zabalit. Ruku na srdce, není občas uzávěrka grantů bohužel tím nejsilnějším „tématem“?
Divadlo by mělo být aktuální v netriviálním smyslu a promlouvat o tématech, která se dotýkají jeho současníků. Jaký smysl by jinak mělo ono divadelní privilegium „tady a teď“? Dramaturg ideálně dává divadlu myšlenkovou dřeň, obohacuje ho o reflektující přístup k dílu a řada souborů a divadel naštěstí jeho roli chápe (mnozí naopak ne). Přestože ho svou vizibilitou válcují herci a režiséři. Dramaturg je mozkový trust divadla, říká v rozhovoru na straně 24 dramaturgyně Divadla Na zábradlí Ivana Slámová – a jako leitmotiv tohoto čísla A2 to dokonale sedí.
Otázka „proč?“ může nekontrolovaně expandovat – k tématu divadelních a tanečních festivalů, do jiných uměleckých oborů, do teritoria klišé. Profese dramaturga se proměňuje v závislosti na konkrétním divadelním provozu. Na to, jak nyní reálně vypadá a jak by ideálně vypadat měla, jsme se v anketě zeptali dramaturgů i režisérů, včetně polské dramaturgyně a režisérky Magdaleny Jiřička Stojowské.
Jana Bohutínská
Otázky pro dramaturgy:
1. Jaká je pozice dramaturga v divadle, v němž pracujete, nebo v projektech, jichž se účastníte?
2. Jaká je naproti tomu vaše ideální představa o roli a osobnosti divadelního dramaturga?
3. Jak do vaší dramaturgické praxe vstupuje myšlenka na diváka a jakou roli má při přípravě konkrétní inscenace?
Jan Horák
dramaturg MeetFactory, Praha
1. Moje pozice dramaturga v divadle MeetFactory je specifická tím, že v sobě spojuje více funkcí, jsem zároveň také za celé divadlo zodpovědný. Rozhodnutí zdůrazňovat dramaturgickou linii vychází z konceptu divadla MeetFactory, divadla se silným dramaturgickým záměrem. Nemělo smysl otevírat nový prostor bez pocitu zodpovědnosti za to, co se zde hraje, proto jsou také všechny inscenace našeho divadla originálními produkcemi.
2. Ideální představa je, že dramaturg by měl mít prostor a důvěru určovat umělecké směřování divadla. Měl by mít jasnou ideu a koncept, které musí být schopen předat. Jak jsem uvedl výše, roli dramaturga si vytvářím za podpory umělecké a správní rady sám.
3. Divák je samozřejmě důvodem, proč divadlo dělat, je tedy zásadní a práce nad každou inscenací vychází ze sdělení určeného publiku. Zjednodušeně se dá říct, že diváka nechceme hýčkat, chceme, aby odcházel a přemýšlel nad tím, co viděl, pracujeme s univerzálními osobními tématy, ale nenabízíme rozřešení a katarzi.
Vladimír Čepek
dramaturg a umělecký šéf Činoherního studia Ústí nad Labem
1. V Činoherním studiu v Ústí nad Labem je pozice dramaturgie poměrně silná. Dramaturg je zde zároveň uměleckým šéfem, což asi hovoří za vše. Samozřejmě ale nejsme pouze dramaturgické divadlo; současná podoba Činoherního studia vzniká z důsledné týmové práce, kde ovšem největší díl zodpovědnosti a konečná rozhodnutí jsou na dramaturgovi a uměleckém šéfovi v jedné osobě.
2. Lze říct, že s pozicí dramaturga (dramaturgie) v našem divadle jsem naprosto spokojen, blíží se ideálnímu stavu. Nejvýraznějšími tvářemi divadla budou vždy samozřejmě herci a pak režiséři, ale dramaturg jako člověk koncepčně uvažující – pokud zároveň má alespoň nějakou schopnost práce s lidmi (či vedením lidí) – je tou nejpovolanější osobou k uměleckému řízení divadla.
3. Divadlo bez diváků je nemyslitelné, řečeno s Janem Werichem, divadlo je od slova dívati se. Proto na diváka samozřejmě myslíme, a to již při vzniku dramaturgické koncepce a dramaturgického plánu. Nesnažíme se však být podbíziví, ale pokoušíme se reflektovat témata, která – jak si myslíme – by mohla mít odezvu v konkrétním prostředí, v tomto případě tedy v Ústí nad Labem a ústeckém regionu. Zároveň usilujeme o inteligentní, ale vyváženou dramaturgii. A při vlastním zkoušení inscenace se do všeho snažíme jít naplno, protože divák každou ošizenou práci pozná.
Beno Blachut
dramaturg opery Národního divadla Praha
1. Dramaturg opery Národního divadla je v pozici v zásadě poradní, radí, co hrát, koho obsadit, co si k danému tématu přečíst, poslechnout, co škrtnout… Další jeho pozice je kritická, to znamená snaha upozorňovat inscenátory na případné chyby apod. Zde ovšem záleží na inscenátorech, jakou míru kritiky připustí. Například Robertu Wilsonovi se do práce příliš mluvit nedá, byť i on je tu a tam zvědavý na názor svého okolí, kterým jsou veskrze jeho stálí spolupracovníci. Ryze z pohledu organizační struktury je dramaturg součástí uměleckého vedení souboru. Pracovní náplň dramaturga je ale samozřejmě mnohem širší.
2. Dramaturg by se měl podílet na koncepci repertoáru i na jejím naplňování. Proto by se měl v dramaturgovi pojit teoretik s praktikem.
3. Divák je nezbytnou součástí uvažování o divadelní praxi. Vždyť divák je ten, koho chceme naší činností oslovit. Pohledů na tvorbu repertoáru a pojetí jednotlivých titulů je mnoho, a neexistuje ani univerzální divák. Zvlášť v případě Národního divadla je skladba jeho návštěvníků velmi pestrá, od zasvěcených a náročných nadšenců, jejichž představy a požadavky se ovšem taky výrazně liší, až po diváky, kteří přicházejí téměř náhodně, bez větší divácké zkušenosti. Všichni tito diváci by měli mít možnost najít na repertoáru titul, který uspokojí jejich nároky.
Magdalena Jiřička Stojowska
polská dramaturgyně a režisérka
1. Dramaturgie se v Polsku objevila na přelomu tisíciletí, její jistou, byť omezenou funkci do té doby zajišťoval takzvaný literární ředitel, který však měl na starosti pouze přípravu repertoáru a nebyl dramaturgem ve smyslu blízkého spolupracovníka režiséra a celého inscenačního týmu, člověka, jenž připravuje například i adaptaci textu. Ještě před pěti lety byla dramaturgie v Polsku čímsi novým, exotickým a podezřelým a před dvěma roky na konferenci organizované Instytutem Teatralným (Divadelním ústavem) ve Varšavě vzbudil příspěvek Piotra Gruszczyńského s názvem Dramaturg – člověk, nebo ryba? ohnivou diskusi. Dnes je pozice dramaturga čím dál důležitější a běžnější. Instytut Teatralny hraje významnou roli v informování o dramaturgické práci a zároveň napomáhá dramaturgům získat víc informací o svém oboru, konfrontovat své zkušenosti se zkušenostmi kolegů z celého světa. Většina progresivních divadel – TR Warszawa, Nowy Teatr režiséra Krzysztofa Warlikowského, Stary Teatr v Krakově, Teatr Polski ve Varšavě, Teatr im. Szaniawskiego ve Valbřichu – zve ke spolupráci režiséry, pro které je práce s dramaturgem klíčovým přístupem k projektu.
Svou dramaturgickou práci jsem začínala ve Starém Teatru v Krakově, jenž má statut Národního divadla. Jedná se o byrokraticky přetížené divadlo, s obtížemi přijímající jakékoliv strukturální změny. Přesto v něm vzniklo dramaturgické oddělení po vzoru německých divadel. Byl v něm hlavní dramaturg, který se věnoval dramaturgickému profilu divadla ve smyslu přípravy programu, a dvě dramaturgyně pro detailnější projekty. Byla to velmi zajímavá zkušenost, jelikož zde vznikaly kvalitní inscenace – Krystiana Lupy, Jana Klaty, Michala Borczucha, Michala Zadary, Wojciecha Klemma – i konference, výstavy a paralelní dramaturgické akce. Část ansámblu ale nechápala smysl naší práce, což způsobovalo napětí a konflikty. Po třech letech jsme všichni odešli s pocitem zklamání, že naše práce nebyla v souboru oceněná.
Většina z nás pracuje v silných režijnědramaturgických nezávislých dvojicích. Při práci nad projekty to vypadá různě – například v divadle ve slezském městě Opole herci dodnes mají režiséra za boha a dramaturga za tichou postavu, která by neměla říkat víc než pár detailů k textu. Jsou herci, kteří s dramaturgem konzultují jenom historické či další souvislosti textu a nejsou schopní s ním mluvit o smyslu hry, o směru, kterým se má práce ubírat. Hodně záleží na režisérovi a samotném dramaturgovi: pokud se cítí jako ten, „kdo neví, jaká je jeho role“, herci ho neberou jako partnera.
Podnětná byla v tomto ohledu spolupráce nad Factory 2 s režisérem Krystianem Lupou, který k ní vůbec poprvé přizval dramaturgy – mne a Igu Gańczarczykovou [rozhovor s ní viz A2 č. 3/2010 – pozn. red.]. Lupa je výrazná a už téměř mytická osobnost polského divadelnictví, jeho otevřenost ke spolupráci s dramaturgy byla nečekaná. Zdá se, že vzniklá inscenace je nová etapa v jeho režijní práci. Naše práce byla velmi pestrá, celý projekt jsme připravovali přes rok. Začínali jsme složitým historickým průzkumem dokumentů, knih, filmů a uměleckých materiálů a teprve později jsme natáčeli zkoušky. Záznamy jsme pak zpracovávali do podoby scénáře. Spolupráce s režisérem byla obohacující, ale mezi herci a námi se během zkoušek nepodařilo vytvořit živý dialog. Osobnost režiséra byla pro soubor klíčová, pro část herců nebylo snadné přistoupit na přítomnost dramaturgů.
2. Ideální představa o roli divadelního dramaturga se ztotožňuje s rolí dramaturgů v Německu, kolébce dramaturgie. Oliver Reese, který mimo jiné pracoval jako intendant v Deutsches Theater nebo Schauspiel Frankfurt, na jedné divadelní dílně svou práci v Deutsches Theater skvěle popsal. Mimo něj v divadle pracovali tři nebo čtyři dramaturgové, z nichž při každé inscenaci byl povolán jeden k úzké spolupráci s režisérem. Dramaturgové pracovali nejen na inscenacích, ale tvořili profil a ideu divadla v literárním, estetickém a koncepčním smyslu. Organizovali konference, setkání, výstavy, instalace, všechno, co může rozšiřovat kontext vznikajících projektů. Dramaturg tak může spojovat divadlo s uměním v celospolečenských a politických souvislostech.
3. Pro mě je nejdůležitější pojímat diváka jako partnera v dialogu, nepokoušet se mu naservírovat cosi hotového. Snažím se klást mu otázky a nabídnout mu dílo provokující k zamyšlení, k zaujetí aktivní pozice. Samozřejmě, každé město, každé divadlo a každý prostor má zcela jiné diváky. Je důležité vědět, pro koho projekt připravujeme. Diváka nepodceňuji a věřím, že je to člověk, který chce být překvapen.
Jiří Honzírek
režisér Divadla Feste, Brno
1. Můžete obecně říci, kdy s dramaturgem pracujete a kdy ne?
S dramaturgem jsem zatím nespolupracoval v inscenacích Havel píše Husákovi a Haz.Art. První představení je cirkus, druhé mezi žánry činohry, pohybového divadla a pantomimy. Tedy text je velmi okrajový. U inscenací, které vznikají s textovou partiturou, s dramaturgem spolupracuji.
2. Feste má zároveň velmi jasné dramaturgické směřování – stojíte za ním vy jako režisér, nebo se jedná o svého druhu „kolektivní“ dramaturgii, jež vzniká v širší diskusi v souboru?
Dramaturgie, lépe řečeno témata, která v rámci dramaturgie Feste zpracujeme, diskutujeme kolektivně. Většinou přijdu s návrhy a pak vybíráme, co s nimi.
3. Jakým způsobem vyhledáváte témata, která ve svých inscenacích následně zpracováváte, a jak do tohoto procesu vstupuje myšlenka na diváka?
Feste se zajímá o identitu, totožnost prostoru, ve kterém žijeme. Témata tak zkrátka vylézají z toho, co se kolem nás děje. Tím pádem jsou něčím, co kolem nás a v nás skutečně žije. Divák je tak od začátku spolutvůrcem, inspirátorem naší práce.