Při pohledu na tuny betonu a hory hlíny kupící se na Prašném mostě mívám neodbytný pocit, že až se mě jednou děti zeptají, co jsem dělala, když se schvaloval výjezd z tunelu Blanka jen pár set metrů od Pražského hradu, budu se asi stydět. Nedělala jsem totiž nic, stejně jako většina Pražanů. Přitom právě naše občanská pasivita umožňuje několika málo lidem s kulatými razítky v rukách rozhodovat o podobě města, ve kterém žijeme.
Výstava Čí je to město?, která začala v Karlin Studios 3. března, je přitom neklamným znamením, že se někteří obyvatelé Prahy nemíní s touto situací smířit a pokoušejí se probudit z letargie také ostatní. Výstavní projekt, kriticky reflektující situaci v hlavním městě, inicioval Alberto di Stefano, architekt a jeden ze zakladatelů platformy Za novou Prahu, sdružující architekty, urbanisty, teoretiky architektury, památkáře a další usilující o změnu.
Tato „meziborovost“ je příznačná i pro samotnou výstavu. Kromě umělců, jejichž díla se vztahují k veřejnému prostoru, zde vystavují streetartoví umělci společně s architekty a zástupci občanských sdružení. Kurátor Milan Mikuláštík se snažil o maximální přesah výstavy do veřejného prostoru a výstavu propojil s bohatým doprovodným programem. Takřka každý den po dobu jejího konání se po Praze konají happeningy, procházky po „krizových oblastech“ a další akce. Jeden den jste si mohli zazpívat hymnu v obchodním domě Palladium (na místě, kde J. K. Tyl složil její text), další den se připojit ke skupině Guma Guar kopající na Letné nový tunel Svoboda, který povede přímo do vašich domácností, anebo si zahrát fotbal na „singlefunkčním“ hřišti na plácku za Parkhotelem, než tu vyroste další nákupní galerie.
Ústředním „exponátem“ výstavy je prezentace serveru Praguewatch.cz, který informuje o chystaných projektech a aktuálních i minulých kauzách, a to nejen v oblasti urbanismu a architektury, ale také ekologie, kultury nebo třeba financí. Praguewatch monitoruje problematické stavební záměry jednotlivých městských částí a umožňuje návštěvníkovi stránek aktivně participovat, ať už na virtuální úrovni prostřednictvím vkládání zpráv nebo intervencí do probíhajících kauz přímo v „terénu“.
Projekt Praguewatch je pro zaměření výstavy typický právě tím, že chápe město jako veřejný prostor, za jehož podobu odpovídají všichni obyvatelé. Na otázku v titulu výstavy tedy jeho autoři nabízejí afirmativní odpověď. Město je naše a naše je i zodpovědnost za něj. Toto „přisvojení“ si veřejného prostoru může mít podobu drobných aktivit zaměřených na zvelebení rodné čtvrti, jako je tomu v případě činnosti skupiny Ládví, nebo může kopírovat agresivní developerské strategie a zprivatozovat kus veřejného prostoru. Jak je takový zábor jednoduchý, demonstroval umělec pracující pod přezdívkou Epos 257, když oplotil 50 metrů čtverečních uprostřed Palackého náměstí. Ilegální zábor zůstal na místě neuvěřitelných 54 dní.
Autoři výstavy nicméně nepředkládají řešení urbanistických problémů města ani se naivně nedomnívají, že svým projektem osloví zkorumpované magistrátní úředníky. Přesto nejde jen o prázdné symbolické gesto. Klíč ke kolektivní změně je v aktivitě jednotlivců a změna bude možná, jen pokud se jako obyvatelé svého města dokážeme aktivně zajímat o věci v našem okolí. Jestliže totiž rezignujeme na to, že žijeme ve městě, kde je veřejný zájem obyvatel vždy až na posledním místě, pak po naši generaci zbudou v paměti města opravdu jen tupá obchodní centra a komplexy kancelářských budov.
Autorka je kurátorka a teoretička umění.
Čí je to město?. Karlin Studios, Praha, 3.–16. 3. 2011.