Ad Vzdušný zámek filmové výchovy (A2 č. 4/2011)
Filmový zápisník Davida Čeňka bohužel jen potvrdil fakt, že dochází ke stále větší a větší propasti mezi domácí filmovou kritikou a praxí. Je to ale celkem logický výsledek stavu a vývoje obou těchto oblastí. Česká filmová kritika v mezinárodním kontextu nedokázala za posledních dvacet let překročit hranice České republiky (knihy a ani články filmových kritiků se v zahraničí neobjevují, jména našich nejvýznamnějších kritiků v zahraničí nikdo nezná a jejich názor bohužel nikoho nezajímá). Naopak úroveň filmové praxe v oblasti filmového umění a vzdělávání je pozoruhodná, inspirující a překračující přirozeně domácí hranice (filmové festivaly, hnutí filmových klubů a artkin, filmová distribuce – minimálně ve střední a východní Evropě je na předním místě).
Problém chudoby české kritiky – a exemplárně i v případě tohoto článku – vidím především v neschopnosti efektivně využívat nejenom bohatých a úspěšných domácích praktických zkušeností, ale i aplikovat (a v mnoha případech i pochopit) zkušenosti obdobných aktivit zahraničních. Bohužel tento základní nedostatek se přímo a exemplárně odráží ve výše uvedeném článku, ve kterém autor odvážně prezentuje až příliš mnoho nepravd a vlastních chybných závěrů, které jsou v přímém rozporu s všeobecně známou podstatou projektu. Takřka záměrně opomíjí sdělit již zveřejněná fakta a informace z popisu projektu. Těch pochybení je opravdu mnoho, a tak se zaměřím jen na ty nejkřiklavější (uvádím chronologicky):
1) Projekt KÁNON FILMU vůbec nesouvisí s novou FAV (Filmovou/Audiovizuální výchovou) a vznikl jako projekt všeobecné (a ne výběrové) FAV na středních a základních školách. 2) Projekt se nepyšní logy, ale uvádí jen loga aktivně a pozitivně spolupracujících podpůrných institucí, se kterými byl připraven. Aktuálně chybí jen logo MŠMT, které nad projektem převzalo osobní záštitu. 3) Nepovažuji tento projekt za vzdušný zámek, stejně jako své ostatní aktivity, které se konají úspěšně dodnes. Příkladem za všechny je festival Cinema Mundi, který jsem vydupal ze země a jeho úspěch vedl k pořádání nejenom druhého ročníku v Brně, ale i prvního ročníku v Lodži. 4) Do ankety se nemohl zapojit kdokoli, pouze přísně vybrané osobnosti naší kultury a filmu (ostatně i autor byl osloven). Navíc základ pro zahraniční část byl vytvořen díky aktivitě asi 2 200 nejvýznamnějších zahraničních osobností (mezi nimi nebyl ani jeden filmový kritik z ČR!). 5) „Šílené“ dělení do třech kategorií není můj výmysl, ale návrh respektovaného australského filmového kritika, který přesně odpovídá současnému dělení světa distribuce filmového umění. 6) Absolutní nepochopení podstaty celého projektu vychází z tvrzení o líbivosti – podstatou výběru a počátečním zadáním byl výběr filmů, které nejlépe odpovídají základním kanonickým vlastnostem stanoveným panem Bloomem (v literatuře) a panem Schraderem (ve filmu). A mezi těmito vlastnostmi jsem líbivost nenašel, našel ji jasnozřivě autor článku. 7) Žebříček není vůbec stanoven z hlediska historického vývoje, bohužel si autor popletl podstatu staršího projektu Film a škola, který na tomto historickém podkladě byl postaven. 8) Definice komerční film a komerční kino se ve filmové praxi používají běžně a většina lidí z praxe jim rozumí velmi přesně. Připouštím ale, že pro filmové teoretiky to může být obtížnější, proto v textu projektu je uvedeno několik příkladů. 9) Pulp Fiction je a bude vždy filmem novátorským a patřícím do kategorie filmů festivalových a filmů artkin – a bohudík nic na tomto ryze objektivním faktu nezmění ani subjektivní tvrzení Davida Čeňka. 10) Web Zóny v roce 1994 vůbec neexistoval (ani nemohl), první anketa byla zorganizovaná na LFŠ šéfredaktorem Zóny Petrem Soukupem. Jinak ale celý projekt Kánon filmu je postaven na inspiraci ze zahraničí – především Anglie, Švédska, Polska, Dánska, Německa, Slovenska – a je vůbec prvním projektem, který chce a může efektivně tuto zahraniční úspěšnou a léty prověřenou inspiraci a praxi přenést k nám. 11) Poslední tvrzení o opětovné líbivosti opět zastírá fakt, že podstatnou většinu seznamu Kánonu filmu tvoří filmy klasické a festivalové, komerční kinematografii ve většině případů zastupují filmy kvalitní a pro diváky – a hlavně mladší generaci – přitažlivé. Nevím, jaká byla cesta autora článku k filmovému umění, ale určitě začínala u těch nejlepších komerčních filmů.
Nerad píšu tyto polemiky na suchu, je mnohem lepší o podstatě všech upřímných snah a projektů domácí FAV vášnivě diskutovat a snažit se společně najít to nejlepší řešení. Bohužel autor tuto možnost nevyužil, neoslovil mne a nedal šanci se k případným výtkám a připomínkám vyjádřit. Předkládá tak názor plný chyb, nepřesností, a tedy i chybných úvah a interpretací. Věřím ale, že se v tomto důležitém roce najde příležitost o problému se korektně, bez urážek a opravdu nedůstojného zesměšňování pobavit, navíc i v rámci plánovaného setkání zástupců nejvýznamnějších evropských aktivit FAV v Praze. Já osobně se na něj velmi těším a věřím, že zahraniční zkušenosti výrazně přispějí k úspěchu všech domácích projektů FAV a pomohou také zkvalitnit úroveň české kritiky.
Jiří Králík