Adam Long, Reed Martin, Austin Tichenor
Bible: Kompletní slovo boží (výcuc) ve 120 minutách
Městské divadlo Kladno, premiéra 19. 2. 2011
Inscenace kondenzátu notoricky známých pasáží Bible v režii uměleckého šéfa Tomáše Svobody (spoluautora Jaromíra Jágra, Kladeňáka nebo muzikálu Pornohvězdy) se snaží být kabaretem. Očekávaná parodie posvátných věcí se ovšem nekoná: režisér přispěl svou ulítlou fantazií jen dvakrát. Ukřižování metaforicky zastoupil růžový zajíček, starozákonní Abraham vystupuje v masce s tváří slavného českého herce s podobným příjmením a jeho ženu Sáru zastupuje maska s obličejem Libuše Šafránkové. Jinak vše stojí na třech hercích, ti ale po celou dobu bojují s nedostatkem nápadů, pro zábavný žánr tolik potřebných. Zkušenější aktéři Zdeněk Dolanský a Zdeněk Velen stejně jako mladičký Štěpán Benoni působili rozpačitě, chyběla jim ostrost herců stand up komedie. Přístup těchto tří rockersky dlouhovlasých mužů k Písmu svatému byl velmi opatrný. Že by snad nechtěli v jedné z nejateističtějších zemí Evropy nikoho urazit? Připitomělá hudba, nejvíce vnucování anglické odrhovačky o zvířátkách Old McDonalda, to když se mluví o Arše Noemově, má k hudební rebelii hodně daleko. Věc nezachránilo ani vzájemné popichování a zesměšňování hereckého umu. Tomuto seznamování s Biblí prostě chyběl spád a barvitost stodvacetiminutovky Divadla v Dlouhé, které různými žánry – od televizní kuchyňské show po rap – představilo kompletního Shakespeara. Mladí diváci, jichž byla v divadelním sále většina, si zaslouží propracovanější zábavu.
Olga Vlčková
Karel Čapek
Krakatit
CD, Radioservis 2010
Čapkův Krakatit vyšel už v roce 1922 a autor v knize předpověděl vznik atomové bomby, jakkoliv si ji představoval spíše jako výtvor chemie než fyziky. Jeho román není tak úplně protiválečný, spíše brojí proti zneužití vědy ve zbrojním průmyslu. A větším nebezpečím tu nejsou státy, které by chtěly ovládnout další území, ale anarchisté, kteří chtějí prosadit své ideje. Samozřejmě, že pro tyto myšlenky připravily půdu výrazné pokroky na poli vědy (Einsteinova teorie relativity), zapojení posledních vynálezů do válečných operací (od bojových plynů po tanky) nebo společenských změn (komunistická revoluce v Rusku, rozpad Rakouska-Uherska). I tak musíme Čapka označit za vizionáře. Důležitá je tu i milostná, lehce promiskuitní zápletka, která může odkazovat i na tehdejší Čapkovo rozhodování se mezi dvěma ženami. Rozhlasová verze přinesla román rozdělený na 12 kapitol v délce přesahující čtyři a půl hodiny. Božena Dostálová román celkem věrně převedla, jen trochu zbytečně předsadila před celý text snové setkání s dědečkem-Bohem ze závěru a příběh tak zacyklila. Snad aby ukázala, že člověk se ze svých chyb nepoučí. Nahrávka vznikla v roce 1968 a režíroval ji Jan Fuchs. Výborný je přednes Luďka Munzara. Všechny postavy od sebe výrazně odlišil, aniž by musel příliš měnit hlas. Skvěle se mu také podařilo skloubit dialogy s popisem, a poslech tak přináší dílu zcela nové kvality. Určitě jeden z klenotů naší rozhlasové tvorby.
Jiří G. Růžička
Jolana Havelková
U nás
Galerie Caesar, Olomouc, do 31. 3. 2011
V pražské Galerii Rudolfinum je právě k vidění výstava Mutující médium (do 1. 5. 2011), soustředěná na nové mutace fotografie (manipulované či destruované fotografie, performance, projekce, videa, fotky různě kombinované s malbou atd.). Díla kolínské autorky Jolany Havelkové (nar. 1966 v Kolíně, absolventky Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě) by se do této koncepce náramně hodila. Mohla by trochu pokazit dojem monotónnosti, vyvařenosti a uzavřenosti pražské expozice. Tím spíš se vyplatí navštívit olomouckou Galerii Caesar. Kurátorka Helena Musilová tam vystavila soubor prací Havelkové, vyznačující se obdivuhodnou energií, čistotou a vtipem. Technicky nápaditě zpracované záběry se přibližují abstraktnímu umění, lettrismu a minimalismu. Cyklus Původní plán (2006) obsahuje symetrické a vyhlazené pohledy na budovy, jež byly jednolitě převedeny do černobílé – výsledkem je estetizovaná esence architektova záměru. Podobný dojem geometricky přesně rozvrženého záznamu, nebo spíš zašlé kaligrafie, vznikl ze záběrů horizontu v polabské krajině, pořízených mobilem a promítaných na zeď. Série pojmenovaná Návrhy na změnu partitury (2009–2010), proměňující notové záznamy Kmochových písní (fotografie, fotogramy, digitální tisky) v neznámé sémiotické systémy, a fotografie vrypů do ledu s názvem První bruslení jsou čistá hudba. Tak příště snad už v tom Rudolfinu.
Karel Brávek
My vám ukážeme
Galerie Aula, FaVU VUT Brno, do 8. 4. 2011
Školní výstavy jsou zvláštní případ. Návštěvníci na ně chodí s nadějí (spatřit něco opravdu živého), kurátoři vyhledávat talenty. Zlé pak je, nalezneme-li místo experimentování úsilí sledovat trendy, zařadit se do výstavního provozu, přestat být studentem a stát se rychle Umělcem. FaVU VUT má galerii přímo ve škole. Je nutné zapůjčit si klíč od zasmušilého vrátného, který si vás zapíše do knihy návštěv. Tentokrát se tu na své putovní výstavě představuje Katedra fotografie a nových médií VŠVU v Bratislavě. Trendy (a to i dost zatuchlé) jsou tu také, ale i pár věcí, které zaujmou. Oto Skalický představuje Projekt 174: fotografie stromů s namalovanými bílými vodorovnými čárami, které na fotografii tvoří jedinou přerušovanou bílou čáru. Jde o topoly vysázené pro dřevo; než je pokácí, slouží umění. Video dokumentuje akci nočního geodetického zaměřování. Olja Triaška Stefanovič fotí Díry (proluky ve městě). Na lentikulárních fotografiích Tomáše Maniny vidíme v závislosti na úhlu pohledu buď běžný městský výjev nebo středoevropské náměstí oblévané mořem (Váš svet istoty). Eva Benková na čtvercových formátech představuje něco Mezi snem a vzpomínkou a toto banální téma – jsou tu střechy, rybník, králík a cesta – pojímá překvapivě a svěže. Kuriózní, zřejmě guerillová minivýstava je také v jedné z výloh FaVU (skvělém místě pro případnou galerii). Jsou tu malé pomníčky s fotografiemi koček a nápisy sdělují, že se jedná o půjčovnu kočičích pomníků. Na fasádě pak visí další ze série plakátů – tentokrát akt matky s dítětem, jež je od hlavy po paty potetované logy nejrůznějších společností.
Lenka Dolanová