Úlitby a únava v psaní o kultuře (A2 č. 25/2010)
Omlouvám se, že svůj ohlas posílám tak pozdě, až v dalším roce. Ale od doby, kdy mě rozčílil článek Libuše Bělunkové, jsem se setkala s dalšími odmítnutími v různých redakcích. Jsem překladatelka a mohu Vás ujistit, že dnes autorům a všem lidem, kteří se podílejí na vytvoření knihy nebo jiného díla, nezbývá než spojovat a snažit se v rozhlase a tisku urvat aspoň kousek času a prostoru. Když víte, že jste pomohla na svět výjimečnému dílu nebo znáte vynikajícího autora, který nežije v Praze a nesetkává se s novináři v kavárnách, neříkejte mi, že mu, tedy jeho dílu, neposloužíte, že nezapřete svou pýchu a neztratíte slovo u mocného redaktora. Vy se tím článkem jen zbavujete nepříjemných žádostí o pomoc.
Jana Mišíková
Ad glosa Karla Kouby (A2 č. 5/2011)
Autora neznám a netuším, z čeho usuzuje, že šlo o mstu. To však není podstatné. Jediné, co bych chtěl k „článku“ napsat, je, že pokud bude probíhat diskuse o poezii na takovéhle osobní rovině, básně budou šmahem označeny za „blbé“ bez jakéhokoliv uvedení důvodu, popřípadě hodnoceny na základě vytrhaných úryvků, pak to předem ztrácí smysl a články, jako je tenhle, nemůžou ublížit nikomu jinému než časopisu A2.
Jan Těsnohlídek
Ad O domech, které lžou (A2 č. 6/2011)
Článek poměrně přesně popisuje situaci v Praze. Probíhá jakýsi absurdní souboj. Na jedné straně stojí developeři s touhou realizovat plánované zisky (mimochodem, jak mi jeden z nich řekl, do stavby, která nepřinese zisk nejméně sto procent, se prý nevyplatí jít, proto se realizují nadměrné programy do malých prostorů, respektive na místě hodnotných staveb rostou konfekční nouzovky z betonu, polystyrénu a skla), dále architekti, tedy ti, kteří nakreslí za prachy cokoliv, velké stavební firmy, jež nepotřebují pracně udržovat staré domy, ale bourat je a stavět velké, a magistrát včetně svých sborů expertů. Na druhé straně jsou občanská sdružení a odborníci: urbanisté a historici včetně odborných pracovníků Národního památkového ústavu. Hádejte, kdo si prosadí svou – na úkor zdravého rozumu, ochrany kulturního dědictví i zájmu Pražanů?
Společnost řídí politici. Ti nechtějí být při svém ad hoc rozhodování regulováni. V jejich prospěch píší dokonce (demagogicky) i odborní učitelé ekonomie (například do Lidových novin). Dokud my občané nedonutíme politiky vzdát se bohorovnosti a korupčnosti, nic se nezmění. Ale jak to udělat? Ve volbách? Pchá! Volby nevolby, zase se dohodnou tak, aby mohli pokračovat. Takže: i když nevyhráváme, musíme dál válčit a snažit se alespoň brzdit. A dál se pokoušet vyměnit politiky.
Jan Zachrta
Ad „k ničení lidové hudby“ (A2 č. 7/2011)
Autor článku Martin Škabraha se pomocí terminologie citlivého a učenlivého laika zastává proti Václavu Klausovi „ničitele lidové hudby“ Jury Pavlici. Milý pane Škabraho, máte pravdu, ale zbytečně přistupujete na duální myšlení, které naprosto odvádí pozornost směrem až někam k Nejedlému. V dnešní době však už kultura není cosi k rozřazování na povolené a nepovolené, jejichž hranici mocní posunovali a tím vládli kulturní frontě. To se dělalo dřív. Dnes je úplně jedno, zda prezident hodnotí kladně toho či onoho umělce, a je to lhostejné i jemu, věřte mi. Dnes je bohužel jedno i to, kolik procent bude DPH u knih a učebnic. Mnohem důležitější jsou celkové důsledky vládní politiky. Víte, když už švarc systém bude naprosto normální a lidé nebudou mít na potraviny plus školné plus zvyšované energie plus všechny poplatky do bezedných polostátních penzijních a jiných fondů atp. a budou vědět, že opravdu kdykoliv mohou přijít o práci a pak jim nic nepomůže, levnější knihy je nezachrání. Problém vztahu pana Klause ke kultuře není v cenzorském nebo zastaralém přístupu, tkví v nerozlišující lhostejnosti a přehlíživosti.
Karel Šebeček
Stáhni si sám
Na webu A2 si můžete stáhnout Manuál pro uživatele elektronické hudby. Lze jej vytisknout doma nebo například v Copy General, celá brožura tak vyjde asi na 30 Kč. Příručka vznikla v dílnách nazvaných AV Slabikář, zaměřených na vzdělávání v oblasti audiovizuální tvorby, který v roce 2009 realizovalo občanské sdružení Lemurie. Editoři textů jsou Johana Švarcová a Stanislav Abrahám, autory příspěvků Stanislav Abrahám, David Doubek, Michal Cáb (viz A2 č. 4/2011) a Bob Ostertag. Rozhovory poskytli Ivan Palacký (Koberce záclony), Petr Marek (MIDILIDI) a Pavel Pernický (Marius Konvoj, I love 69 popgejů).