eskA2látor 2

Už roky se cítím jako obyvatelka Západu. Přátelům z Ameriky, stereotypně mluvícím o „Eastern Europe“, argumentuji otřepanou otázkou: „A Vídeň je podle vás také ve východní Evropě?“ Jenže nedávno jsem si byla nucena přiznat, že na Východě pořád ještě jsme. Šla jsem totiž po letech do Národní knihovny. V Klementinu probíhá avizovaná revitalizace, tak jsem byla zvědavá. Při vstupu do ústřední haly jsem znejistěla. Vypadala pořád stejně. Když jsem se pána v informacích zeptala, kde je přístup na JSTOR, nevěděl, o čem mluvím. Naštěstí někam ochotně zavolal a informoval mě, kde a jak mohu tuto databázi časopiseckých článků využít. Objednala jsem si dva sborníky a časopisy. Sborníky tu budou z Hostivaře až zítra, ale časopisy UŽ za dvě hodiny. Měla jsem tedy spoustu času zjistit, co je v Klementinu nového. Všeobecná studovna jako vždy narvaná k prasknutí. Na záchodě v přízemí jsem marně hledala toaletní papír a obdivovala kohoutky z předrevoluční doby. Pak jsem se posadila na nádvoří a v jarním sluníčku vzpomínala na knihovny tam na Západě, na knihy a časopisy, které v dohledné době nemám šanci držet v ruce. A na to, že kdyby tenkrát byl Václav Klaus trochu rozumný, podpořil by stavbu Národní knihovny. Jak krásné by bylo pohybovat se teď po nehlučných podlahách Kaplického futuristické architektury a vykukovat z „oka nad Prahou“. Ale na to bych asi neměla čas, protože díky automatizovanému depozitáři bych už dávno seděla v moderní studovně nad časopisy. Vítejte ve východní Evropě!