Sráč Sam & Graeme McKinnon
Particular Damaged – 15:25 Původně jsme měli pracovat
Galerie Jáma 10, Ostrava, 1. 8. – 31. 8. 2012
V galerii Jáma 10 se v současnosti nachází nenápadná expozice smyčkových koberců a kreseb. Výstava i její název vznikly spojením dvou samostatných projektů Sráče Sama a Graema McKinnona. Particular Damaged je dřevotřískový objekt, nazvaný podle písně skupiny Guided by Voices z roku 1992, jejž Sam vybral jako hlavní motiv McKinnonovy části výstavy. 15:25 Původně jsme měli pracovat je Samova věta otištěná v třetím čísle časopisu Pižmo. Oběma umělcům je společná nevyslovená politika kresby. Svým zápisem v koberci vyjadřuje Sam přímou odpovědnost za podobu věcí. Kresba nás nutí čelit nesmazatelným událostem, čemuž odpovídají i její motivy. Podivné děvčátko s nabíranými rukávy působí vážně i trapně, aniž by jedno převážilo. Pootočená hlava má své historické konotace, jsou tu plenkové kalhotky a modrý hrad. Individuální paměť a zažité kulturní vzorce, které společně formují naše myšlení, jsou vepsané do koberců ve výšce očí. Nic výslovného, ale vše je jasné. Graeme McKinnon jako řada jeho současníků vychází z okrajové estetiky insitního umění, jež ve své „nedokonalosti“ jasně vyjadřuje radikální postoj ke stavu věcí. Vedle dřevotřískových objektů a zalaminovaných pastelů vystavuje nové kresby založené na osové souměrnosti, ve kterých, podobně jako Sam, nenechává nic náhodě.
Denisa Bytelová
Liat Dror Nir Ben Gal Dance Company
Up Chi Down Chi
NoD, Praha, 30. 7. 2012
Sál potemněl, diváci přestali ševelit. Do ticha se ozvalo hlasité kýchnutí a dlouhé posmrkávání. A zase ticho. To definitivně zboural až zvuk metronomu, který na scénu přinesla drobná dívka následovaná několika dalšími lidmi. Začali tančit. Naposledy tu izraelská skupina Liat Dror Nir Bel Gal Dance Company takhle tančila před dvaceti lety po pádu železné opony na festivalu Tanec Praha. Letos se vrátila, aby – tentokrát na festivalu ProArt – představila svou novou premiéru Up Chi Down Chi. V tradici Dálného východu znamená Chi životní energii způsobující změnu či pohyb. Výraz „up Chi“ je – světe, div se – zvuk při kýchání, celé představení tak začalo o něco dříve, než se mohlo zdát. A pokračovalo v dynamickém tempu, které vyjadřovalo časté proměny nálad v životě člověka. Choreografové Liat Dror a Nir Bel Gal vyslali tanečníky do nejrůznějších situací, jež ukazovaly, jak snadno se v životě stav prázdnoty setkává se štěstím. Výrazovým tancem s prvky akrobacie, stepu a východních bojových umění tanečníci předváděli namlouvání, zápasící muže, bloudění v dešti, přátelství, strach o druhého a množství dalších životních situací. K přirozeným přechodům mezi stavy značně napomáhala také hudba amerického muzikanta Nicolase Jaara, mísící elektroniku se staršími nahrávkami a mluveným slovem. Izraelci (a jeden Američan) nás originální a zábavnou cestou přesvědčili, že i když jsme jednou „down“, budeme zas „up“. A za to jim patří dík.
Klára Fleyberková
Kurt Vonnegut
Groteska
CD, Radioservis, 2012
Jeden z nejslavnějších Vonnegutových románů Groteska s podtitulem Už nikdy sami se v roce 1986 dočkal zvukové verze, kterou namluvil herec Boris Rösner. Jde o žánr sci-fi, nebo spíš dystopie, přesto zde najdeme mnoho autobiografických prvků. Vonnegut psal Grotesku jako poctu komické dvojici Laurel & Hardy a zároveň na památku své zemřelé sestry Alice. I v jeho knize hraje důležitou roli nerozdělitelná (sourozenecká) dvojice. Wilbur a Eliza jsou oba nadprůměrně inteligentní jedinci, jeden bez druhého však příliš nefungují – i proto, že Eliza je sice mozkem tohoto páru, ale neumí psát. Autor tu vykresluje svět po epidemii zeleného moru, který je v závěru půvabně rozklíčován. Spojené státy ztratily vojensko-politickou nadvládu a Číňané, kteří dokonale ovládli proces vlastní miniaturizace, dobývají Mars. Vonnegut Grotesku napsal v roce 1976 a my dnes sledujeme právě souboj o nejbližší vesmír, který mezi sebou zmíněné mocnosti vedou. A může se klidně stát, že Číňané Američany v cestě lidské posádky na Mars předstihnou. Ústřední myšlenkou knihy je zbavit Američany osamělosti prostřednictvím vytvoření umělých rodin. Ty dává náhodně dohromady počítač. Sám Wilbur se stává členem rodiny Narcisů-11. Souboje mezi jednotlivými klany však nakonec Američany rozdělí v rodinných válkách, podobně jako příslušnost k různým náboženstvím v našem současném světě. Rösnerův přednes je podmanivý a dodává románu na autentičnosti. Audiokniha je rozdělena do osmi dílů a celkem můžete s Wilburem Narcisem-11 Swainem strávit přes tři a půl hodiny.
Jiří G. Růžička
Silvie Milková
Umělec na SMS
Galerie NF, Ústí nad Labem, 9. 7. – 2. 9. 2012
Kdo tvrdí, že v dětství alespoň jednou tajně nezavolal z telefonní budky na bezplatnou linku hasičů nebo strážců zákona, v lepším případě lže a v tom horším to dělá dodnes. Anonymně si vystřelit z cizího člověka nebo jenom poslouchat jeho hlas může mít v jistou dobu na jistém místě své nezaměnitelné kouzlo. Co když se ale někdo podobnou „službu“ rozhodne poskytovat dobrovolně a jednoduše ji učiní svým uměleckým záměrem? Silvie Milková se dává všanc svým projektem Umělec na SMS. Jelikož je Galerie NF přes ospalé ústecké léto zavřená, přesouvá se výstavní prostor z malé sklepní místnosti do virtuálního světa intimních her – prostřednictvím telefonního drátu. Vtip Milkové spočívá v tom, že po zaslání SMS ve tvaru NFSM na její telefonní číslo +420 777 588 254 vám zavolá zpět a 10 minut se s ní můžete bavit, o čemkoliv chcete. Umělec je zároveň terapeutem, informátorem, bavičem, rádiem, intrikářem, vypravěčem, kuchařem, vyzvědačem, průvodcem, prostitutem, učitelem, věštcem nebo jen obyčejnou holkou, která si k večeři namaže chleba s tvarohem, oblékne tykvovité šaty, na hlavu sisalový klobouk, do ruky deštník a jde se projít se psem za město. Stydlíni z vernisáží se konečně mohou osmělit a bezstarostně psát, NF tím k sobě logicky naláká mnohem víc návštěvníků než během svého klasického provozu. Nezaváhejte a přeneste se do betonového Salcburku na Labi. Silvie totiž zavolá a na malý moment patří jenom vám. Fantazii se meze nekladou.
Ondřej Kamenický