Ústecký kraj je známý nejen tím, že je rodištěm ropáka bahnomilného, tedy zdevastovaným životním prostředím, ale i tím, že jde o polomafiánské teritorium, které si od roku 2000 po vzniku krajů rozdělila ODS za osmiletého „panování“ Jiřího Šulce, a ČSSD, pod zatím čtyřletou správou Jany Vaňhové. O zástupce obou těchto politických – a dle názvu demokratických – stran se nyní čím dál častěji zajímá policie a soudy. V poslední době hlavně o náměstka hejtmanky Pavla Koudu z ČSSD, ředitele dotačního úřadu ROP Severozápad Pavla Markvarta z ODS a další. Důvodem je poškození zájmu Evropského společenství. Osudnou se Koudovi stala předražená zakázka na propagaci rekultivovaných dolů. Nikdy mu zřejmě nešlo o blaho kraje, ale pouze o vlastní prospěch. Důkazem může být jeho vítězství v anketě Zelená perla 2009, kdy hrdě prohlásil: „Prostě jsem pro prolomení limitů, aby se ta kultura tady trošičku zvedla.“ Nesmíme zapomenout ani na dalšího místního výtečníka z ČSSD, bývalého zmocněnce vlády pro severozápadní Čechy a poslance, držitele ceny Ropák za rok 2005, Vlastimila Aubrechta, který je rovněž pro zrušení limitů a navíc bytostně nesnáší ekologická sdružení. Sociální demograté à la Ústí!
M. Patrik
Prezident Václav Klaus požaduje po Petru Nečasovi, aby se zaručil za neprolomení „restituční“ hranice z únoru 1948 zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi. Hlava státu se tak připojuje ke kritice parlamentní opozice, která na tento problém poukazuje již delší dobu. Miroslav Kalousek se 2. září v Otázkách Václava Moravce nechal slyšet, že při nejlepší vůli nedokáže Klausův požadavek pochopit. Hra na nesvéprávného je Kalouskovou oblíbenou strategií, k níž se uchyluje, jakmile v jeho zásobnících dochází argumentační munice – tedy velmi často. Předseda vlády předkládající zákon samozřejmě za návrh nese odpovědnost. Tvrzení ministra financí, že „za zákon ručí všichni poslanci, kteří pro návrh budou hlasovat“, se nebezpečně podobají tomu, jejž použil v červnu v souvislosti s obviněním Vlasty Parkanové. To nic nemění na faktu, že celá debata je pouhým Klausovým preludováním na jeho nejoblíbenější nástroj, kontrabas z lipového dřeva, které má uklidnit rozbušená vlastenecká srdíčka. Zastírá ovšem mnohem důležitější problémy, včetně elementární otázky, jak finanční nezávislost církví promění jejich fungování.
J. Chlupáč
Přestože z Ukrajiny nezamíří do Austrálie snad jediná cigareta ročně, stala se tato země jedním z největších kritiků nového australského protikuřáckého zákona. Úprava, která všem balením cigaret dá jednotnou podobu, vstoupí pod Jižním křížem v platnost počátkem prosince. Ukrajina požaduje po Světové obchodní organizaci (WTO) zřídit panel, který posoudí soulad normy s mezinárodními dohodami i právem na ochranu průmyslového vlastnictví. Po tom, co australský Nejvyšší soud neshledal zákon v rozporu s Ústavou, WTO představuje jednu z dalších možných instancí, která může osud nařízení zkomplikovat. Vedle zmíněného panelu hrozí úpravě i arbitrážní řízení ze strany výrobců cigaret. Další bitvu, která australskou vládu čeká, pak představuje vyjednávání Dohody o transpacifickém partnerství, při kterém Spojené státy budou rovněž bránit zájmy svých koncernů. Celá situace jasně ukazuje, jak provázanost obchodního práva svazuje ruce jednotlivých vlád a jak velké společnosti využívají slabých a ke korupci náchylných vládních kabinetů k prosazování svých zájmů na mezinárodním poli. Kauza je o to důležitější, že již několik států včetně Kanady, Nového Zélandu či Norska naznačilo ochotu australský příklad následovat.
K. Čada
Volte Vladimíra Dlouhého! Už je na čase, abychom měli v čele státu spolehlivého, odpovědného, bílého a průkazně heterosexuálního zaměstnance Goldman Sachs. Lukoil na Hradě se nakonec příliš neosvědčil – Václav Klaus se zpronevěřil tradičním konzervativním hodnotám, když se obklopil partou zablokovaných homosexuálů, které potkal kdysi před lety v jednom gay baru v centru Prahy. Právě zaměstnanci Goldman Sachs se v politických funkcích osvědčují všude kolem. V Itálii mají premiéra Maria Montiho a jak jim to šlape! Prezidentem ECB je Draghi rovněž ze Sachsů a evropská ekonomika funguje báječně. A v Americe těžko najít ve správě někoho důležitého, kdo by v této bance někdy nepracoval. Vývoj jejich státního dluhu je trvale udržitelně rostoucí. To přece chceme taky!
V. Drozd
Takzvané sociální sítě jsou velmi oblíbeným marketingovým nástrojem současnosti. Firma Muziker, která se u nás a na Slovensku zabývá prodejem hudebních nástrojů, vyhlásila v létě na své facebookové stránce soutěž Miss hudebníčka. Obrovský ohlas nebyl zřejmě ani tak motivovaný nepříliš hodnotnou cenou (sto eur na nákup v e-shopu), jako spíš snahou mnohých dívek ukázat, že holka v kapele nemusí být jenom zpěvačka. Průběh i zářijové výsledky ale ouha vypadají, že Muzikeru šlo spíš o to levně získat fotografie pěkných tělíček ladně se opírajících o kytaru. Což dokládají i slova z vyhlášení vítězek: „Požiadali sme všetky tri výherkyne, aby nám zaslali ešte nejaké ďalšie fotky, aby sme ich mohli predstaviť v trošku širšom pohľade.“ Vizuálno je na hudebnicích to hlavní. Když z vítězného fota vyrobí Muziker do konce září reklamu, stihne se ještě zařadit mezi nominace na Sexistické prasátečko 2012, soutěž o nejvíce sexistickou reklamu pořádanou organizací Nesehnutí. Naděje umístit se je vysoká.
M. Svobodová