Následující text se zabývá obecnějším rámcem kauzy uvěznění kolektivu Pussy Riot. Pokládá si otázku, k čemu v ruském kontextu skutečně vedou odvážné akce radikálních umělkyň, volné sdílení informací a kritika ze strany Západu.
V globalizovaném světě nových nástrojů rychlé komunikace by se nám mohlo zdát, že společnost digitálních technologií je společností nového druhu, založenou na rovném přístupu k informacím, jejich sdílení, distribuci atd. Dalo by se předpokládat, že navýšené možnosti informačních zdrojů a jejich dostupnosti ovlivní zpětně i společenské vazby, společenskou hierarchii a hodnoty, které společnost uznává. Současnost nabízí množství nového informačního materiálu a je těžké v této nepřehledné mase cokoliv hodnotit. Údaje jsou dnes prezentovány na stejné úrovni – zrovnoprávněny v digitální podobě. Pro jejich čitatele je obtížné budovat si povědomí o souvislostech, které se zveřejněných informací týkají. Ještě těžší je s nimi dále pracovat, účastnit se procesů, k nimž odkazují. Ve výsledku tyto informace lehce přijímáme, již obtížněji třídíme a jen málo se osobně účastníme. Globalizovaný internet nabízí téměř demokratické virtuální prostředí, přesto se do něj promítá hierarchická struktura okolního světa. Horizontálně položené informace nejsou dostatečným prostředkem pro realizaci rovnosti a svobody v reálném světě.
Feminismus v Rusku
Pohled na dění za našimi hranicemi vyžaduje kvalitní brýle. Feminismus je emancipační hnutí mezinárodní. Jeho projevy na Západě a Východě se ale vzhledem k jinému politickému prostředí, a proto i jinak definovaným občanským právům a jejich skutečnému uplatňování podstatně lišily. Emancipační hnutí žen bylo po rozpadu Sovětského svazu otázkou vzájemné pomoci a strategií přežití. Sovětská administrativa zajišťovala základní bezpečí a jistoty, na kterých jsou ženy bezprostředně závislé. To znamenalo jistotu zaměstnání, ubytování a řešení rizikových rodinných situací – problémů samoživitelek, matek s mnoha dětmi atd. Po rozpadu systému chyběly základní sociální struktury. Ty byly podle potřeby nahrazovány ženskými grassroots organizacemi, které poskytovaly vzájemnou solidaritu žen v materiální nouzi a zároveň je chránily před diskriminujícími státními úřady a soudy. Přeživší sovětské ženské organizace ztratily důvěru veřejnosti pro svoji spřízněnost se starým režimem. Západní feminismus byl považován za cizí element, který neřeší jejich konkrétní problémy. Ženské hnutí se ocitlo bez vážné společenské podpory i bez politických ambic. Vznikl nebezpečný stereotyp v přístupu k emancipaci žen, který trvá dodnes.
Informovaný Západ
Politická jízda dlouhodobých ruských vládců pokračuje a lidskoprávní situace zůstává nestabilní. Často se poukazuje na nedemokratické uspořádání současného Ruska, na jeho patriarchální sklony, netransparentní volby, hegemonické eurasijské aspirace, nespravedlivé nakládání s občany bývalých sovětských republik, rozšiřování bezpečnostního aparátu o nové represivní složky, porušování konstitučního práva občana na shromažďování či svobodu projevu. Svět si navykl na foto- či videoseriály, v nichž jsou opoziční prominentní zastánci demokratických svobod (například Ludmila Alexejeva, ideolog Národních bolševiků Eduard Limonov či šachový mistr Garri Kasparov) hrubou silou policie Omon nakládáni do zamřížovaných antonů při protestních akcích, které na nedodržování občanských svobod poukazují. Svět sleduje souboje fotbalových chuligánů s kavkazskými přistěhovalci, vyšetřování podezřelých z vražd investigativních a opozičních žurnalistů (např. Anna Politkovská, Anastasia Baburova), nacistické popravy punkerů a rash skinů, sebevražedné útoky v Dagestánu a Ingušsku atd. Výčet je nekonečný a unavující. To je dostatek základních informací, většinou vizuálních, které občan Západu (a odjinud) má. A nadále počítá se zprávami v podobné senzační kvalitě. Svým způsobem neočekává víc.
Podobné je to i s úsilím žen o jejich společenskou emancipaci. Nelze přece předpokládat, že bychom v Rusku mohli nalézt v tomto směru něco víc než nespravedlnost, jíž ostatně čelí urputná politická opozice, která je nucena bojovat s nezájmem většiny společnosti o vlastní práva. Je na demokratickém světě, aby Rusko pokáral za takto zanedbanou demokracii. Na druhé straně ale dokonalá demokracie neexistuje, a tak zůstává otázkou, kdo má dnes dostatečnou autoritu, aby mohl Rusům radit.
Úspěšné Pussy Riot?
Do takto nastavené atmosféry vstupuje umělec, který si je plně vědom své pozice v kontextu světa a v pravý čas zasáhne nekompromisním vizuálním prvkem. Svým činem nastaví zrcadlo konformní společenské většině. Stává se však, že jeho aktivita nakonec přiláká spíše svět než Rusy samotné. A to se nejspíše stalo i v případě akcí uměleckých skupin Voina a Pussy Riot, které dnes již každý zná.
Mediální úspěšnost jejich akcí a nespravedlivé soudní procesy ale nezabraňují hodnocení jejich tvorby jako takové. Nejkritičtější jsou nakonec ne média, ale radikální feministky samotné, podle čistě politických a teoretických kritérií. V tomto smyslu se ke kauze vyjádřily autorky blogu Radfem HUB: „Můžeme měřit úroveň feministické akce jejím srovnáním s mužskou reakcí na ni. Jestli ji muži společně velebí a oslavují, pak si můžeme být dostatečně jisti, že s ní není něco v pořádku nebo že nám nepomůže na naší cestě ke svobodě.“
Autor je umělec, kritik a kurátor.