Andrew Gilbert a Anna Parkina
Sacred Ambush Is Full of Parrots Screaming
Galerie Svit, Praha, 8. 9. – 13. 10. 2012
Společnou výstavu dvou solitérních umělců Andrewa Gilberta a Anny Parkiny pojí téma válečného konfliktu. U Gilberta se jedná o historický pohled na okupaci Afriky britskou koloniální armádou. Prostředky, kterých užívá, odkazují k cestovatelským kresbám se značnou dávkou černého humoru či satiry. Sochy bývalých vojenských tyranů, dnes invalidů, instaloval před projekci filmu od Anny Parkiny. Fragmentární kresby a koláže ruské umělkyně mají existenciálnější charakter než Gilbertův výtvarný historismus. Kombinace figurální kresby s výstřižky barevné fotografie ale působí křečovitě a úzkoprse, k čemuž přispívá i režisérčin film s tanečnicí mezi bílými draperiemi. Metafora filmu se zakládá na předloze biblické postavy Salome, jejíž nevinný tanec přináší smrt. Nemile překvapivá je však na této výstavě právě zkostnatělost instalace zarámovaných kreseb a maleb. Jejich nástěnková podoba a adaptace na vkusné výtvarnictví se neslučuje s přivlastněným koloniálním a válečným obsahem a motivy dobra a zla. V případě Gilbertovy práce je překvapující, že se svým rukopisem i obsahem pohybuje vlastně stále stejným směrem. Dříve zajímavě uchopená problematika kolonizace se stává čím dál tím více estétskou manýrou a potenciální závažnost je spíše jen záminka. Výstavní spojenectví Anny Parkiny a Andrewa Gilberta je až příliš soustředěno na úhlednost prezentace a méně již na důvody, jež k ní vedly.
Radim Langer
Máme otevřeno / Večer v galeriích na Praze 7
Praha, 4. 10. 2012
První říjnový čtvrtek pražské Holešovice už potřetí ožily akcí Máme otevřeno. Osmnáct místních galerií velmi různorodého složení, od Doxu až po galerii Modla, jejíž výstavní prostor sestává z vitríny ve vstupní chodbě činžáku v Antonínské ulici, prodloužily otevírací dobu a připravily speciální program. Smyslem večera, který zaplnily desítky vernisáží, komentované prohlídky, venkovní hudební produkce, rauty apod., je nejen zpřístupnit současné umění místním i přespolním, ale také sblížit uměleckou komunitu se starousedlíky. Vedle tradičnějších výstavních prostor se otevřely i ty alternativní – Holešovické nádraží, Artwall, domek v loděnici nebo nově vzniklá „vlajková“ galerie Stožár na terase soukromého bytu umělkyň a kurátorek Martiny Uhlířové a Aleny Kazatelové ve Veletržní ulici. Svou činnost zahájila výzvou Hlavu vzhůru Tomáše Hrůzy, jež je viditelná pouze dalekohledem instalovaným u nedalekého Parkhotelu. Jako svébytnou a stále živější uměleckou čtvrť představilo Holešovice i první číslo nového čtvrtletníku Rajón – umění nejen ve vaší čtvrti s podtitulem Made in Holešovice, vydané ve společné péči galerií Laboratorio, Berlínskej model a Modla. Některé z uvedených vernisáží zároveň probíhají jako součást druhého ročníku festivalu Fotograf – Mimo formát, jehož autoři letos zkoumají možnosti, jak dostat umění do veřejného prostoru.
Martina Faltýnová