O korupci se v Rusku mluví tak dlouho, že už to snad ani nikdo nevnímá. Boj proti ní si dal jako prioritu Dmitrij Medveděv, Vladimir Putin o ní hovoří v každém druhém projevu. Obyčejný člověk se jen ušklíbne. Pro něj se nezměnilo nic. Peníze si od něj bere dopravák, státní úředník za potvrzení, ředitel školy za přijetí dítěte a tak dále. Jenže současná vlna zatýkání, domovních prohlídek a pseudoinvestigativních filmů v státní televizi je příliš masivní, než aby se dala ignorovat. Mimo to padlo jedno velké tabu, že vyšetřování se nemůže týkat členů vnitřního kremelského kruhu. Jistě, vyšetřování korupce na ministerstvu obrany vedlo zatím jen k obvinění poradkyň bývalého ministra Anatolije Serďjukova, ale kdybyste ještě před půl rokem řekli, že tento zeť bývalého vicepremiéra Zubkova bude kvůli korupci propuštěn, byli byste považováni za nenapravitelné snílky. Nyní lze v televizi sledovat bývalou ministryni zemědělství Jelenu Skrynnikovou, vyšetřovanou pro obří zpronevěry, jak se slzami v očích vysvětluje, že její dvousetmetrový francouzský byt je vlastně malý, a když přijede babička, musí spát na rozkládacím lehátku.
S tím, co to má znamenat, se 7. prosince pokusil vypořádat vedoucí ekonomické redakce deníku Kommersant Dmitrij Butrin: „Zde jsou mé tři teorie: antikorupční kampaň odráží problémy předání moci a aktiv v rámci ruských státních elit dalším generacím. Protože většina majetků vznikla díky korupci, pokus o přeregistrování kvůli snížení rizik vede k zveřejnění informací o zájmech konkurence a následné válce všech proti všem. Verze druhá: kampaň vyvolaly makroekonomické problémy korupčního sektoru. Korupčníci jsou závislí na příjmech, které pocházejí z jiných sektorů ekonomiky. Dva roky výrazného poklesu konsolidovaných finančních výsledků ruských organizací zvýšily konkurenci ve zbývajících zdrojích. Třetí teorie říká, že na vině je přechod k plovoucímu kursu rublu. Je pochopitelné, že takový makroekonomický krok vyvolal změny ve způsobu vývozu korupčních peněz z Ruska. A ne všechny korupční byznysy jsou schopny se rychle adaptovat. Čím jsou tyhle tři mé verze horší než vaše verze o boji Putinova a Medveděvova klanu, návratu roku 1937 a než formální uklidňování veřejnosti, požadující boj proti korupci?“ Byl by to zajímavý námět i pro české ekonomy.
Často se v médiích propíralo první výročí masových demonstrací, které se od původního protestu proti zfalšování voleb vyvinuly do relativně početného hnutí především střední třídy proti současnému putinskému režimu. Všechny sociologické průzkumy hovoří o tom, že vlna protestů se blíží ke konci, jakkoli nespokojenost se stavem věcí přetrvává. Časopis Vlasť se v čísle z 10. prosince rozhodl prozkoumat méně známou stranu problému. Všechny výzkumy se totiž zaměřovaly na protestující část veřejnosti. Co si ale o stabilitě režimu myslí prokremelská část vyšší střední třídy, moskevští úředníci, pracovníci státních a oligarchických struktur? Soudě podle stavu trhu s elitním bydlením mnozí představitelé tohoto segmentu svou budoucnost s Ruskem tak úplně nespojují. „Za letošek jsme uzavřeli tři sta obchodů o celkové hodnotě 820 milionů dolarů, což je o pětinu méně než v předchozích dvou letech,“ říká Ljudmila Potapovová z Guta-Development. „Hlavním důvodem změny poptávky je absence jistoty u movitých klientů. To jsou ti, kteří se rozhodují, jestli zůstanou zde, nebo odjedou do Evropy,“ uvádí brokerka Jekaterina Teň. Jak říká Stanislav Zingel, majitel agentury Gordon Rock: „Rusové patří mezi pětici nejpočetnějších kupců luxusního bydlení. Nejčastěji se nemovitosti kupují v Londýně, na Azurovém pobřeží, v Paříži, ve Švýcarsku, Vídni, Mnichově a New Yorku.“ Mezi hlavní důvody odjezdu patří nestabilní makroekonomická situace, politická stagnace, korupce, problematická infrastruktura, vzdělání a zdravotnictví. Ruským specifikem je také nejistota ohledně možného trestního stíhání. „Podle jakého klíče lidi zatýkají za korupci, není vůbec jasné. Pravidla této hry nikdo nevysvětlil, co dělat, aby vás nezavřeli, také není jasné. Atmosféra ve společnosti je taková, že zavřít mohou kteréhokoli úředníka a všichni budou věřit, že je to podvodník a zloděj,“ říká anonymní zdroj z ruské vlády.
Jsou zde však i jiná témata. Reportérka Natalija Zajcevová se, jak nás 6. prosince informoval časopis Russkij reportěr, vydala do uralské metropole Jekatěrinburgu, aby prozkoumala místní hudební život. Není to náhoda, z tohoto industriálního centra vzešla třeba oblíbená kapela Nautilius Pompilius nebo stále populární skupina Čajf. Nyní ale na scénu přišla nová generace muzikantů z místní klubové scény. Koncerty a diskotéky v jekatěrinburských klubech jsou v zásadě rovnocenné. Takzvaná čtvrtá vlna uralských muzikantů se vyhýbá slovu rock – označuje se jako „jekatěrinburský clubbing“. Přitom od dědictví ruského rocku se nové skupiny ani nedistancují. Příkladem může být indie skupina Samsara. „Mě v muzice vždy zajímala energie, hodně jsem přemýšlel o upřímnosti, drivu. Tedy proč lidé mají rádi ruský rock. Máme třeba skladbu s citátem z jednoho zakladatelů ruského rocku Saši Bašlačeva: Vysvětli mi, jestli miluji, protože cítím bolest, anebo mě bolí, protože miluji,“ říká zpěvák Alexandr Gagarin.