Rezoluce členů akademické obce Univerzity Karlovy v Praze
My, členové akademické obce Univerzity Karlovy, konstatujeme, že návrhy věcných záměrů zákona o vysokých školách a zákona o finanční pomoci studentům byly připravovány v neadekvátním spěchu a nesplňují ani základní požadavky kladené na dokumenty tohoto druhu. Oběma materiálům chybějí přesvědčivá východiska, jakož i pádné argumenty pro nezbytnost kompletního nahrazení stávající úpravy. Navržené záměry by v kombinaci s úrovní politické kultury v naší zemi vedly k likvidaci samosprávného charakteru veřejných vysokých škol, k omezení jejich nezávislosti a k podřízení politickým a komerčním zájmům. To by v důsledku vedlo k omezení svobody vědeckého bádání, svobody projevu, práva vyhledávat a šířit informace a práva na vzdělání zaručených Listinou základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky.
My, členové akademické obce Univerzity Karlovy, důrazně varujeme vládu České republiky před přijetím těchto nekvalitních a nebezpečných návrhů. Českému vysokému školství jinak hrozí nenávratné poškození. Pokud vláda nevyslyší tento apel, uskutečníme nejpozději v týdnu od 27. února další informativní a protestní akce. Vyzýváme také akademické obce všech vysokých škol v České republice, aby v takovém případě učinily vše pro zastavení této nebezpečné hry s budoucností české společnosti.
Bránit všemi silami akademické svobody je totiž morální povinností každého člena akademické obce.
Ad Portréty kreslené zevnitř (A2 č. 25/2011)
Vážená redakce, rád bych reagoval na výtky v recenzi knihy Susan Sontagové Ve znamení Saturna týkající se recenzentem postrádaných údajů o původu textů tohoto souboru a komentáře k nim. Podrobná informace o předchozí časopisecké publikaci esejů v americkém vydání knihy, na niž recenze poukazuje, má svou logiku a právní důvody, neboť jednotlivé texty byly původně psány pro periodika The New York Review of Books a The New Yorker a v knižním vydání z nich (s úpravami) přetištěny. Redakce českého vydání nepovažovala za nutné tyto údaje přebírat, zachovala však podstatnou informaci o roku vzniku jednotlivých esejů. Zmínku o předchozí publikaci některého z textů knihy v češtině bychom považovali za relevantní jen v podobném případě jako výše, tedy pokud by byl překlad pro knihu přebírán z předchozího časopiseckého vydání. Doplnění svazku o „pokus o profilující studii“, jež by si recenzent přál, si lze jistě představit. Zvolený přístup, tedy nekomentovaný překlad díla, jehož interpretace či kritika jsou dnes případným zájemcům bez větších problémů k dispozici z mnoha jiných zdrojů, je však bezpochyby neméně legitimní a lze soudit, že by mu dala přednost i autorka sama.
Milan Macháček, nakladatelství Paseka
Omluva
V A2 č. 2/2012 se vloudila chyba do textu Ondřeje Horáka v rubrice artefakty. Správné znění textu je: „Nejinak je tomu v rozhlasové hře Porucha (1955). Kšefťák Alfredo Traps, ve velmi divadelním pojetí Bořivoje Navrátila, má problémy s autem, a tak hledá nocleh. Ten najde ve vile postaršího muže, který si s kolegy hraje na bývalá povolání.“ Autora i čtenáře prosíme za prominutí.
–red–