Je hrozné mít hlavu plnou myšlenek a ještě na něco myslet. Je to jako žárlit na otce. A proč vlastně? Nechme téma tématem a obraťme se k Althusserově matce. To se dalo čekat: táta byl despota, zrozen ve znamení doby, a matka starostlivá, trpící, sebelítostivá, sadistická žena, tvořící uvnitř taťkova nedozírného mlčení malý a zmršený, nicméně stabilní ostrůvek náhražkovitého otcovství. Mateřský – z mýdla, škrobu a mléka uplácaný – falus se přirozeně tyčil především v kuchyni, když byl muž v práci, při koupání, nad špinavým prádlem a v dětské ložnici. Paní Althusserová ovšem neměla ponětí, co všechno její třináctiletý synek o půlstoletí později zaznamená. Tak se dovídáme, jak budoucího vraha své ženy jeho máti hned po snídani vleče k lůžku, rozhrnuje před ním povlečení a prstem ukazuje na velké škrobovité skvrny na prostěradle. Poté prohlásí: „Nyní, můj synu, je z tebe muž!“ Není na čase, abychom ve svém myšlení aspoň pro jednou vyhlásili velkou otcovskou amnestii? Mladý filosof si ze svých femininních stránek beztak šije pouzdro na penis a taťkové sami odcházejí mimo hru.
Miloslav Cecek