Ad (Ob)žaloba literatury (A2 č. 6/2012)
Jakub Češka ve svém článku mluví o čtení jako o lásce vykoupené nevolnictvím. Přijímáme-li četbu, přijímáme zároveň totalizovaný svět díla, stáváme se nevolníky, kteří, chtějí-li číst, musí se bezpodmínečně podrobit iluzi, kterou čtou. To jistě platí, pokud se zaměřujeme čistě na čtení, přece jen mi ale celá tato konstrukce připadá trochu příliš dramatická a ve své podstatě matoucí. Nejde spíše o obdobu živého dialogu dvou lidí či prostě obyčejného vnímání světa okolo? Cožpak neprobíhá dialog tak, že přijímám promluvu druhého nejprve co možná nejotevřeněji, bez kritických výtek, abych až zpětně provedl vlastní kritickou reflexi? Naslouchání a empatii se v dialogu – či čtení – nepodvoluji proto, že mě druhý znásilnil, nýbrž proto, že nedovedu věštit, co chce druhý doříct, že pokorně uznávám jeho právo uvést svou myšlenku se vší stylizací a obsahem, kterými ji chce vybavit. Samozřejmě předpokládám, že po dočtení knihy, kapitoly nebo řádku mohu odstoupit a vymezit se vůči tomu, co jsem trpělivě vyslechl. Bavit se na tomto místě pouze o aktu čtení bez následné kritické reflexe je jako bavit se pouze o tom, co v dialogu říkal jeden, ale nezahrnout již, co říkal druhý. Pak by bylo možné vydat část rozhovoru od jednoho diskutéra a část od druhého jako dvě rozdílné knihy a bavit se o tom, co knihy spojuje, kterou číst první a zda ji vůbec číst, a nakonec konstatovat, že oběma publikacím „o sobě“ schází podstatná část smyslu. Nechci říct, že Jakub Češka snad neví, o čem mluví. Jen mi připadá, že dopady úvah o literatuře promítá poněkud dále, než by měl. Pokud tvrdí, že čtení nás zbavuje svobody, a chce z toho vyvozovat až filosofické důsledky, nemůže si dovolit zůstat pouze u čtení a vynechat něco tak banálního jako následné přemýšlení o přečteném. Každé umění zcela ztratí tvář, pokud budeme uvažovat pouze o bytí v něm a dodatečnou reflexi odstavíme. Reflexe umění není jen nějakou schopností, kterou je třeba na počátku nabýt, abychom byli schopni nadále literaturu už jen „přímo“ číst. Kritická reflexe je nedílnou součástí čtení, ačkoli v tu chvíli už flašinet dohrál. Flašinet nás přece neovládá.
Tomáš Gabriel
Soutěž Arfashion designer
Soutěž Arfashion designer je součástí festivalu mladé módy Arcolor. Finalisté letošního ročníku se i tentokrát představí na finálovém večeru v experimentálním prostoru NoD, kde z nich odborná porota vybere celkového vítěze. Ten získá mimo jiné kontrakt na přehlídku s nejdelším molem světa během Arcoloru 2012, profesionální podporu a medializaci své tvorby. Své práce zasílejte do 15. května na [email protected], podrobná pravidla pak najdete na internetové adrese arcolor.cz.
Omluva
V A2 č. 7/2012 jsme nedopatřením pozměnili vyznění recenze Vojtěcha Staňka na knihu Marka Šindelky Zůstaňte s námi. Správné znění posledního souvětí je: „Nejen tento až fyzický pocit při čtení, ale i odvaha a způsob, jakým se Marek Šindelka pokusil bez opěrné berličky kulis velkých dějin zachytit samotu a ticho uprostřed davu a v záplavě slov jako obraz doby, dělá z knihy Zůstaňte s námi i přes drobné neduhy, například částečnou schematičnost, ale i způsob, jakým je atmosféra povídek budována, jednu z letošních literárních událostí.“ Autorovi se omlouváme.
Zároveň se omlouváme ilustrátorovi Přemyslu Černému za zkomolení jména v tomtéž čísle.
–red–