Revue Paměť a dějiny č. 1/2012 se vrací ke dvěma nedávno zemřelým českým spisovatelům Josefu Škvoreckému a Ivanu Martinu Jirousovi. O spolupráci s Josefem Škvoreckým a Zdenou Salivarovou za normalizace píše Jiřina Šiklová. Vzpomíná na to, jak fungovala komunikace mezi Torontem a Prahou, na pašování rukopisů, šifrované zprávy, korespondenci se Škvoreckým a obecně na provoz neoficiální literatury. Jirous je připomenut dokumenty a především fotografiemi ze „sledovaček“ StB z let 1981 a 1985. V doprovodném textu se lze dočíst i úryvky z písemných záznamů ze sledovací akce s krycím názvem Ivan–II: „Ivan 2 opustil uvedený dům, byl prostovlasý, oblečen v hnědé semišové sako, modré kalhoty, hnědé boty, na očích měl dioptrické brýle. V ruce nesl červenou látkovou tašku a umyvadlo.“
Tamtéž také stojí za pozornost článek Antisystémová queer politika undergroundu a prosystémová politika Charty 77 od Mirka Vodrážky, připsaný památce Ivana Jirouse. Rozsáhlý text se mimo jiné věnuje jinakosti undergroundu a neochotě jakkoli komunikovat s mocí. „Politická filosofie undergroundu byla přímočará: jestliže je společnost ve svém sebezřeknutí být společností ,svobodných bytostí‘ vlákána do pasti odlidštění a zkurvení hodnot ve světě konzumní společnosti, pak se tím sama stává de facto šílená, a potom je svoboda možná právě jako programové šílenství.“
Hlavní porota Pulitzerovy ceny se letos nedohodla, komu ze tří nominovaných (byli jimi Denis Johnson s knihou Train Dreams, Karen Russellová s prózou Swamplandia a David Foster Wallace s knihou The Pale King) předat cenu za nejlepší román, a tak ji nedostal nikdo. Porotci pro beletrii Susan Larsonová, Maureen Corriganová a Michael Cunningham prý přitom museli přečíst na tři sta knih, aby vybrali právě tři nominované, a dokonce se shodli i na vítězi, stěžovala si pro web npr.org porotkyně Susan Larsonová. Zkrátka nezůstala aspoň poezie, když cenu za sbírku Life on Mars převzala Tracy K. Smithová.
V eseji The Reader and Technology, kterou publikoval čtvrtletník Granta, se spisovatel Toby Litt zamýšlí nad budoucností literatury. Píše například, že když začal z pracovních důvodů hrát hru World of Warcraft, na tři měsíce jí zcela propadl. Kdyby prý dnešní počítačové hry existovaly v době, kdy byl mladý, asi by se ke čtení nedostal. „Neviděl bych psaní jako adekvátní zábavu, neviděl bych chození ven jako něco, co by bylo dostatečně zajímavé na to, abych se tím obtěžoval.“
–red–