Hon
Jagten
Režie Thomas Vinterberg, Dánsko, 2012, 111 min.
Premiéra v ČR 10. 1. 2013
Po snímku Rodinná oslava, který patří k nejuznávanějším dílům hlásícím se k manifestu Dogma 95, se tvorba režiséra Thomase Vinterberga propadala do stále kýčovitějších žánrových filmů. Drama Hon tak můžeme označit za přesvědčivý comeback, kterým se ale Vinterberg ocitl na docela nové půdě. Příběh o učiteli falešně nařčeném ze sexuálního obtěžování jedné ze svých žaček je především suverénně natočený žánrový snímek, založený na schematicky předvedeném napětí mezi osamělým jedincem a společností, která se k němu staví s nepřátelskými předsudky. Hlavní postava, ztvárněná Madsem Mikkelsenem, jenž je nápadný už výraznými rysy své tváře, je zároveň dostatečně zoufalá, aby vzbudila divácké sympatie, i dost sveřepá, aby si vysloužila obdiv. Zvrat štěstěny, který rozhýbává zápletku, je dostatečně drastický, aby se hrdina dostal do správně tragické situace, kterou pak může řešit adekvátně heroickými gesty. Natočit takhle čisté a zároveň atraktivní drama je dnes, v době populárních žánrů nebo oddramatizovaného festivalového realismu, poměrně výjimečný počin. Žánrové konvence se tu vtělují do uměřeného vyprávění, které nesklouzává k přepjatým emocím ani k jednoduchým klišé. Herecké výkony (vedle Mikkelsena i famózní Annika Wedderkoppová v roli malé Klary, která hrdinu obviní) vymaňují postavy z jednoznačných typizovaných rolí a vyzdvihnout se sluší i zdařilé zobrazení uzavřeného maloměstského mikrosvěta.
Antonín Tesař
Hobit: Neočekávaná cesta
The Hobbit: An Unexpected Journey
Režie Peter Jackson, USA, 2012, 166 min.
Premiéra v ČR 13. 12. 2012
O smyslu a kvalitách filmového Pána prstenů může být jistě mnoho debat. Považuji jej za více méně zbytečný a derivativní projekt, který je však zručně natočený, což z něho pravděpodobně činí nejlepší moderní fantasy hollywoodského střihu. To Hobit je poněkud jiný případ. V kategorii zbytečnosti sice zdánlivě útočí na nejvyšší mety, ale z nápadu rozmělnit krátkou pohádku do pseudoepického tvaru (celá připravovaná trilogie má mít bezmála devítihodinovou stopáž) se silněji než mamon ozývá urputné fanouškovství tvůrců. U Pána prstenů k přesvědčivému výsledku kromě Jacksonovy režijní šikovnosti do značné míry přispěl zápal dalších tvůrců. Fanouškovství se však často pojí s nesoudností. Jestliže u Pána prstenů bylo místy vidět, jak se snaha o velký biják pere s potřebou mít ve filmu všechno z předlohy, u Hobita už chybí jakákoli rovnováha i sebereflexe. Hobit není velkým příběhem o obnově světa, ale malým dobrodružným vyprávěním. A právě snaha tvůrců zachovat rozvernost předlohy a do toho neúměrně nafukovat epičnost i ledacos jiného vede k výsledku, který sotva bude zajímat diváka neadorujícího původní knihu. Epizodická putovačka je neustále zpomalována retrospektivami, nudnými a zbytečnými dialogy a nekonečnými záběry na krajinu. Možná jsem vůči kouzlu fantasy scenerií nyní imunnější než před deseti lety, ale na vině bude spíš fakt, že ze vznešenosti zůstal pouze kýč. Tentokrát tedy nedostáváme ani velký příběh, ani velkou zábavu.
Tomáš Stejskal
Argo
Režie Ben Affleck, USA, 2012, 120 min.
Premiéra v ČR 29. 11. 2012
Konečně si to přiznejme: Ben Affleck je vynikající režisér. Z dnešního pohledu je až úsměvné, že v případě režijního debutu Gone Baby Gone (2007) navrhoval vymazání svého jména z plakátů, aby na snímek nepadl negativní stín jeho dosavadní herecké kariéry. Jeho aktuální film Argo je natočený podle skutečných událostí, popsaných v knize Antonia J. Mendeze a Matta Baglia. Když v listopadu 1979 v Íránu vyvrcholila revoluce, radikálové přepadli i americké velvyslanectví v Teheránu a zajali padesát dva rukojmích. Šesti Američanům se však podařilo uniknout a ukrýt se v domě kanadského velvyslance. Jak je dostat živé přes íránskou hranici? Argo je samozřejmě politický thriller, který může připomínat projekty producenta snímku George Clooneyho (Syriana, 2005, Dobrou noc a hodně štěstí, 2005), zároveň však přechází i do žánru heist movies. Odborník CIA na exfiltrace Tony Mendez (Ben Affleck) totiž vymyslí zdánlivě šílený plán, založený na fingovaném natáčení sci fi filmu, v jehož štábu by se šestice uprchlíků skryla. Příprava celého plánu s hollywoodským mistrem masek Johnym Chambersem (John Goodman) pak připomíná spíše Dannyho parťáky, přičemž Affleck skutečné události samozřejmě přizpůsobuje dramatické lince příběhu. Snímku se daří navodit přesnou dobovou náladu, úzkost vězňů či napětí v závěrečné akci, u níž vlastně víme, že musí skončit úspěchem. Režijní kousky Bena Afflecka se zkrátka vyplatí sledovat.
Petr Hamšík
Mykki Blanco
Cosmic Angel: The Illuminati Prince/ss
UNO 2012
Uplynulý rok přinesl zcela určitě mnoho hudebních vrcholů, průlomů i zklamání. Výtrysky kreativity zaznamenal především jeden žánr: queer rap. Co se zdálo naprosto nepředstavitelné, se nyní zejména v New Yorku sebevědomě hlásí o slovo. Na začátku minulého roku to byl Zebra Katz a jeho celosvětový hit Ima Read, který poodkryl závěs před dosud skrytou undergroundovou scénou. Skladba zdánlivě podporující vzdělávání byla ve skutečnosti jemnou referencí k soutěžím tzv. ball culture, kde se účinkující předhánějí buďto svým tanečním výstupem nebo specifickým stylem oblečení, reprezentujícím gender či společenskou třídu. V létě zase vyvolal ohlas Frank Ocean svým albem Orange Channel a zejména deklarací své homosexuality. Tím se už dostáváme k debutu rapperky Mykki Blanco, alter ega básníka a performera Michaela Davida Quattlebauma. Jaký je její debut? Střídá se v něm několik poloh. Jedné dominuje temný beat s minimalistickým podkladem, v jiné se můžete těšit na vynikající taneční podklady od Brenmara či Gatekeepera. Další polohou je freestyle rap – zde Mykki používá pitch shifter, aby k nám mohla promlouvat hlasem dospívající dívky. Neočekávejte od ní jemné verše, hlavními tématy jsou sex a drogy. Jednoznačným hitem alba je pak skladba Wavvy. V klipu k tomuto singlu ukazuje umělec/umělkyně obě složky své osobnosti: kluka v kšiltovce i svůdnou sexuální divu. Nejspíše jsme svědky zrodu budoucí megastar.
Ondřej Bělíček
Bacteria Earth
Maple Sea
Dome of Doom Records 2012
„Albem Maple Sea vzdáváme hold degradaci, zvětrávání a zábleskům čiré krásy zažívaným během pobytu v Oaklandu,“ dozvěděli se fanoušci mlhavého pomezí mezi ambientem a minimalismem o desce, kterou pustili kalifornští Bacteria Earth prostřednictvím serveru Bandcamp začátkem prosince minulého roku do světa. Destrukci ani extázi však nečekejte, novinka se ve všech čtyřech skladbách, jejichž délka se pohybuje kolem deseti minut, roztéká do ploch pomalu jako javorový sirup. Oproti debutu Black Silk z roku 2010 bohužel při poslechu postrádáme příjemné mrazení z nečekaných překvapení. Vytratilo se pošilhávání po world music, přítomné v podobě pokroucených tribálních zpěvů a užívání pro Středoevropana bizarních nástrojů, stejně jako nejistě uskuhrané, a tím znepokojivější, smyčcové melodie. Vše, co vyčnívá nad plochy droneových basů a noiseových šumů, nyní obstarávají nejrůznější rejstříky syntezátorů, od majestátních varhan po řezavé zvonkohry. Namísto vzdáleného, ale tušeného geografického původu jednotlivých zvuků se rozplýváme v globálním „kdekoli“ – dříve členitou krajinu teď zatížila jednolitá bílá duchna. I takové snění si lze užít, bohužel ale hrozí, že brzy usneme. Na stesk není snazšího léku než se vrátit k debutu, který se ani za dva roky nestihl ohrát. Radost budou mít sběratelé hudebních artefaktů. Maple Sea je k mání i jako kazeta.
Martin Zajíček
Ivan Kusnjer
Operní recitál
Radioservis 2012
Barytonista Ivan Kusnjer je od roku 1982 sólistou Opery Národního divadla v Praze. Předtím působil v Ostravě a v Brně. S množstvím operních rolí českého i světového repertoáru hostoval na předních evropských scénách i v zámoří a má již také početnou diskografii. Třikrát byl odměněn Cenou Thálie. Nové profilové album je kompilací starších rozhlasových nahrávek a představuje Kusnjerovo pěvecké umění ve velké šíři, ačkoli k úplnějšímu obrazu zde pochopitelně chybějí ukázky koncertního a písňového repertoáru, zejména Dvořákova, Janáčkova a Mahlerova. A také je možná škoda, že jen dvě ukázky jsou z českých oper – jde o Čertovu stěnu a Příhody lišky Bystroušky. Jediná další výtka je pak technického rázu: nahrávky pocházejí z různých let, a tak je celek zvukově bohužel poněkud nevyrovnaný, kolísavý. Jinak však bude milovník opery jistě potěšen. Kusnjer má dokonalou hlasovou techniku, nezaměnitelnou sametovou barvu, cit pro dramatičnost i lyriku. Nechybějí ani tak slavné árie, jako je Figarova Largo al factotum z Lazebníka sevillského, Wolframova Píseň o Večernici z Tannhäusera, Posova árie z Dona Carlose nebo árie a duet z Rigoletta. Poslechnout si můžeme i slavný Prolog ke Komediantům, Lunovu árii z Trubadúra a Jagovu z Othella, Fordovu árii z Falstaffa a Gérardovu z opery Andrea Chénier. Potěší i ukázka z málo známé Marschnerovy opery Vampýr. K vrcholům ale stejně patří dvě poslední árie z již zmíněných oper Smetany a Janáčka.
Milan Valden