Pan JUDr. Stanislav Křeček, zástupce veřejného ochránce práv, při svém pracovním nasazení patrně trpí nedostatkem lidského kontaktu. Asi proto si na Facebooku hodně povídá s lidmi. Je ale škoda, že si ještě nepřivykl na změnu úřadu a ze svého profilu dělá volební stranickou agitku. Ještě hůř se s úřadem ombudsmana jakožto demokraticky smýšlejícího člověka slučují následující výroky: „Egypt náš vzor! Armáda rozpustí parlament a vyhlásí nové volby“ nebo „Proč sem pořád někdo plete Romy? Proti Romům žádné demonstrace nebyly, jen proti těm lidem, kteří se neumějí chovat a se kterými je těžko žít…“ Opravdu zajímavá ukázka orientace v české realitě a podivný důkaz kompetence pro zastávaný úřad. Protože tyto výroky nechápu a protože mi je pan Křeček vyložit neuměl, požádal jsem o jejich osvětlení ombudsmana. Nerozumíte jim jako já? Zkuste se Pavla Varvařovského zeptat také.
T. Čada
Nedávné zprávě o tom, že Grada a další nakladatelství podávají žalobu kvůli zveřejnění oskenovaných knih na serveru Ulož.to, chyběl pohled z druhé strany. Co neznámý pachatel svým činem sledoval? Co má dělat student, který shání vzácnou, nedostupnou, drahou nebo měsíce vypůjčenou knihu? Tvrdívá se, že piráti bezpracně parazitují na práci druhých. Představme si ale, jaká je to otrava naskenovat celou knížku a vzniklé obrázky seřadit do podoby publikace. Ve skenech přitom nejde fulltextově vyhledávat a kapesní čtečky mívají s jejich zobrazením problémy. Další nadšenci proto zdrojové soubory prohání softwarem, který se snaží identifikovat písmena a obrazová data převádět na text. Chyby je ovšem nutné korigovat ručně. Všimněme si, jak celý tento proces připomíná práci nakladatelství. Po korekturách ještě následuje zlom a sazba. Ladí se zobrazení na čtečkách a monitorech, použité fonty. Některé ilegálně šířené knihy tak nesou výrazný vklad lidské práce a dokonce i znaky jakýchsi undergroundových edic, podepsaných nanejvýš přezdívkami. Další lidé pak knihy sbírají, pečlivě katalogizují, dávají názvům souborů jednotnou podobu a řadí je podle oborů, mnohdy i s využitím knihovnického desetinného třídění. Tito „křečci“ pak vytvářejí jakési místní knihovny, na něž se člověk obrátí, když potřebuje nějaký nesehnatelný kousek. Třeba Atlas neuroanatomie lidského mozku. Nemohla by nějaká osvícenější knihovna budovat šedý archiv, který by shromažďoval neoficiálně kolující knihy, pro případ, že by je někdo potřeboval? Asi ne. Ale dokud se tak nebude dít, budou takovéto knihovny „libri prohibiti“ vznikat v undergroundu. V celém procesu nenajdeme nikde ani náznak peněžního zisku, jen snahu dostat se k nedostupným informacím a zpřístupnit je druhým. Proč je pojem sdílení kriminalizován? Zdá se, že něco ukrást není ještě tak velkým přečinem jako podělit se. Sobecký akt de iure získává vrchu nad altruistickým činem, je méně společensky nebezpečný.
H. Šípek
V neklidné době, kdy z každé novinové stránky vykukuje jedna pohroma horší než druhá, málem zapadla zpráva, že se prezident Miloš Zeman odhodlal k razantnímu kroku – definitivně skoncovat s teletextem a stanout po boku Baraka Obamy, papeže Františka, ale i prostého lidu na půdě sociální sítě Twitter. Zdá se, že dříve populární službě pomalu zvoní umíráček, když i jeden z jejích posledních veřejně známých zastánců přechází k modernějším způsobům komunikace. Prezidentův skorojmenovec Jan Zeman, šéf teletextu v České televizi, celou situaci tak dramaticky nevidí: „Občas máme pocit, že se stávající teletext blíží ke svému konci, ale pak zase vidíme, že stále patří mezi nejúspěšnější doplňkové služby televizního vysílání.“ Přežije teletext Zemanovu zradu? Budoucnost je, jak se říká, ve hvězdách. Z prvního tweetu na „MzemanOficialni“ je ovšem jasné, že to hlava státu s internetem myslí vážně. Má i nové webové stránky.
J. Gruber
Před časem se konalo dlouho očekávané veřejné projednávání záměru Letiště Vodochody, které svolalo ministerstvo životního prostředí. Několik desítek tisíc obyvatel v referendech i tím, že vydrželi v horkém letním dni a nevlídné hale v Letňanech více než šestnáctihodinové jednání, vyjádřilo s projektem mezinárodního letiště jasný nesouhlas. Namítali, dotazovali se expertů, fundovaně argumentovali proti projektu a posudku. Případ se ovšem netýká pouze místních obyvatel. Majitel letiště investiční společnost Penta a stát totiž spolu mají až nebezpečně úzké vztahy. Penta přes společnost Oakfield koupila zbrojovku Aero Vodochody včetně firemního letiště za 2,9 miliardy korun za první vlády Miroslava Topolánka. V té době od Penty stát pro paralelní dráhu na letišti v Ruzyni nakoupil za více než pět tisíc korun za metr čtvereční pozemky, které státní pozemkový fond předtím prodal za pouhých jedenáct korun za metr. Není tedy vyloučeno, že nyní by mohl stát zase odkoupit také letiště ve Vodochodech. Nepochybně za kulatou cenu, když investor majetek za pomoci státních úřadů zhodnotí záměrem mezinárodního letiště pro nízkonákladové lety. Stát přece bude moci nabízet v privatizaci dvě letiště jako „balíček“, jak se vyjádřil ředitel letiště Martin Kačur, a to jistě tak výhodně, jak to právě on umí.
K. Vojtíšková