eskA2látor 1

Potěšit se pohledem na naháče k létu prostě patří. Leckomu ale možná uniklo, že nudismus je stále ještě organizovaný a že letos slaví třicáté výročí své legality. Vzpomínám si na nástěnku Unie naturistů Čech a Moravy v jednom nenápadném koutě Smíchovského nádraží. Obrázky vystřižené z časopisu Naturista byly vždycky zajímavé: rozjaření naháči tancující na sněhu, prsatá dívka s velkým papírovým klíčem v rukou při otevírání letní sezony, nahatá lyžařka, plážoví volejbalisté poskakující se staženými šourky kdesi v kempu nebo naturistický ples v zástěrách a ručnících, zřejmě proto, aby tření těl při valčíku nepřesáhlo míru. Ačkoli se může zdát, že se nudismus zrodil především z potřeby vytvářet podivné situace, vznikl prý tak, že se „na plážích Baltu lidem dostával za mokré studené plavky písek, který odíral slabiny“. U nás byla první pláž pro naháče na Šeberáku a před světem ji chránilo rákosí – odtud zřejmě dobový slogan „tam v rákosí, kde se plavky nenosí“. Podle jednoho z pamětníků se tehdy „úchylů zbavili rychle a rázně, i v novinách se propíralo, jak je házíme do kopřiv a zahazujeme jim foťáky do vody“. Zda naháče při těchto nesmlouvavých zásazích nerušilo svobodné bimbání mezi nohama, není známo. Dnes kromě pláží a saun se vstupem bez plavek existují i nudistické tábory, nahá jóga, hospoda U Naháče, seznamka, soutěž Miss Natura a dokonce spolujízda, pravděpodobně naostro. Možností, jak se připojit, je tedy dost, ale kdy začít? Jak vyplývá ze slov jistého letitého praktika, poprvé je vždycky ožehavé: „Jó, poprvé. To je mnohdy hodně vzrušující, plné očekávání, nezapomenutelné. Také by se ale dalo říct, že poprvé může přijít moc brzy, anebo to přezraje a už je pozdě.“ Přejme českému nudismu, ať to nikdy nepřezraje.