Forced Entertainment
Tomorrow’s Parties
Mousonturm, Frankfurt nad Mohanem, 20. 12. 2012
Britská ikona postdramatického divadla, skupina Forced Entertainment sdružená kolem režiséra Tima Etchellse, funguje již více než dvacet let. Během tohoto období svými novátorskými, a přesto technologicky mnohdy nenáročnými projekty prozkoumávala hranice divadelnosti, herectví, způsobu bytí na jevišti či možností práce se zdánlivě nedivadelními prostředky. Poslední inscenace nese značně ironický název Tomorrow’s Parties. Na scéně osvětlené několika reflektory stojí na vyvýšeném stupátku z palet dva protagonisté, které by bylo přehnané nazývat herci či performery. Za nimi vidíme girlandy rozvěšené do siluety cirkusového šapitó. Protagonisté, muž a žena ve středních letech, enumerativně popisují různé možnosti, jak bude vypadat budoucnost, co se v ní bude dít. Oscilují mezi utopickými a dystopickými vizemi. S lehkostí popisují obrazy destrukce a manipulace nebo vyprávějí o komických momentech. Zamýšlejí se, jak bude vypadat lidstvo, sexualita, příroda, doprava, práce a etika, aniž by měli potřebu cokoli herecky akcentovat a znázorňovat. Jen zpřítomňují volně strukturovaný text. V dost pochmurné inscenaci Tomorrow’s Parties pokračuje režisér Etchells v mapovaní terénu takzvaného devised theatre ve smyslu kolektivní tvorby, ale hlavně zkoumá jistý nulový bod herectví, všedního projevu v civilních kostýmech, možnosti, jak inscenovat značnou porci informací jen v jediné dramatické situaci, která se nijak nerozvíjí, a přece dokáže být poutavá a silná, dokud žárovky nezhasnou.
Lukáš Jiřička
Minutové hry
ČRo 3 – Vltava, od 15. 10. 2012
Český rozhlas spustil v polovině října minulého roku vpravdě interaktivní cyklus Minutových her. Rychlá doba žádá krátké umělecké žánry, a tak se celé rozhlasové drama musí vejít do jedné minuty. Posluchači jsou vyzýváni k hlasování o nejlepší hru projektu a dokonce podněcováni i k vlastní autorské tvorbě. Zažijete minutu slávy! Počet mikroher se do dnešní chvíle rozrostl na pěkných pár desítek a další stále přibývají. I pro jejich množství by ale mohlo platit ohrané „méně bývá více“, protože ty povedené by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Pokaždé pokulhává něco a někdy všechno – námět, režie, herecké výkony. Soudě dle témat značné části her se zdá, že autoři za největší problém současné české společnosti považují vyčpělý manželský vztah. A posluchači se s tím ztotožňují. Na špici oblíbenosti s nejvíce posluchačskými hlasy najdeme mikrohru Chutnalo ti to? od Jindřicha Šídla, nervózní hádku nad uvařenou večeří, a hru Nepřej si mě od Lukáše Hrabala, v níž se vysvětluje, proč jsou naši politici tak neoblíbení pánové – doma na ně totiž křičí manželky. „Úplně první byl spisovatel Miloš Urban, toho jsem ani nemusela moc přemlouvat, ten si to chtěl zkusit,“ prozrazuje dramaturgyně projektu Kateřina Rathouská nejhorlivějšího autora, který svůj manželský dialog invenčně vedl v citoslovcích vrčení mezi psem a lvem. Ehm. Svá díla můžete zasílat na adresu [email protected] do konce února. Máte reálnou šanci, že vaše hra bude nejlepší.
Martin Zajíček
Ivan M. Jirous
Magorovi ptáci a další příběhy
CD, Guerilla Records 2012
Divných zvířat, těch tu není. Magorovi ptáci: volá pěnkava obecná, zpívá strnad rákosní, varuje čejka chocholatá, zpívá drozd zpěvný, mládě puštíka obecného žadoní o potravu, křičí kolonie racka chechtavého, zpívá skřivan polní, zpívá vrabec domácí, skřehotá samec rosničky zelené, kuňká chór kuňky ohnivé, zpívá kos černý, skřehotá sbor několika druhů obojživelníků: rosnička zelená, kuňka obecná neboli ohnivá, skokan krátkonohý a ropucha zelená. A mezi nimi strašák do oblohy, pták kafravý, ohnivý i zpěvný. Magorova ptačí sumička vykazuje o něco méně vzdoru, naopak dává vyniknout jeho pokoře před vyššími řády. Místy dýchavičný zpěv opilého svatého Františka poskytuje velký a dojímavý prostor pro pohyb tisíce myšlenek s příchutí nutně melancholickou a čistě z hudebního hlediska jde o romantický akvarel. Obrazy smrti civilním tónem, velmi silné ve své primitivnosti, to je páteř nahrávky, která je daná sbírkou Okuje. Starý jazyk, stará melodika, staré vědomí, nahé zvíře hospody hledí oknem ven. Dosud na souvratích nevzplál pýr. O to raději se budete vracet zpátky na začátek, kde smíření není tak palčivé. „Přileťte, miláčkové ptáci, s lidmi už nemůžu, vy to víte… zpomalím rychlý tep svého srdce, svoji maniakálnost ztlumím, miláčkové moji, ptáci…“
Maxim Horovic
Miroslav Horníček & Jaromír Hanzlík
Ještě zní – nejen o poezii Fráni Šrámka
CD, Radioservis 2012
Nahrávka z jednoho večera v poetické vinárně Viola zachycuje setkání herců Miroslava Horníčka a Jaromíra Hanzlíka v hovorech o poezii Fráni Šrámka. O koho jde? Miroslav Horníček prošedší Osvobozeným divadlem, herec a komik z nedostatku jiných příležitostí v tragické době, autor čtivých esejůDobře utajené housle a Listy z Provence, té vlasti truvérské poezie, a Jaromír Hanzlík známý co herec charakterních rolí s líbezným hlasem – výsledkem je vcelku nabitý kompakt řečí a keců z divadla i niv poetických. Nu, a Fráňa Šrámek – básník s řádně anarchistickým puncem, autor spousty věhlasných básní a lyrického dramatu Měsíc nad řekou, jež se odehrává v Písku, kde je jeden komín, který se zrcadlí v řece stříbropěnné Otavě, zvonkozurčivě pádící s hučným tahem ku Zvíkovu. Královské město Písek má též takovou pamětihodnost, že v něm působil Ing. František Křižík, jenž elektrifikoval vlasti české a stál při vzniku městské elektrárny písecké s báječnou turbínou, čímž se zasloužil o rozvoj rokenrolu. V Písku se rovněž nachází gotický most, pěkné nábřeží s jelci a pivovar. K básníku Fráňovi Šrámkovi se ještě víže každoroční festival Šrámkova Sobotka, kde probíhá počátkem léta klání recitátorů a divadelních souborů. Děje se, jak jinak, v Sobotce na Jičínsku, je to městečko půvabné, v utěšené krajině, a točí se tam obvykle Svijany „desetivolt“.
Vít Kremlička