„Školáci z horské vísky v Jün-nanu chodí denně do školy přes deset kilometrů – za první měsíc prošoupali dvoje boty“ hlásá titulek článku uveřejněného 22. září na webu Agentury Nová Čína. Podle zprávy Centra pro výzkum vzdělávání v 21. století mezi lety 2000 a 2010 zmizely každou hodinu čtyři venkovské školy – od základních po střední. Kupříkladu počet základních škol se snížil o více než padesát procent. Příčinou tohoto stavu je vylidňování venkova a narůstající urbanizace Číny. Děti z venkova se tak do školy dostanou s čím dál většími potížemi – škola je prostě daleko. Vesnice Tchung-le-cchun, která se nachází v oblasti osídlené především národnostní menšinou Lisu, je obklopená ze všech stran horami a je mizivě dopravně obsloužená. Malá Čching-čchiou se spolužačkami denně chodí do školy přes čtyři hodiny – cesta vede přes horský hřeben a horské bystřiny. Pokud zaprší, stezička se změní v bahniště. Na některých místech ani žádná cesta není, takže děti při přecházení rozvodněné bystřiny musejí s vykasanými nohavicemi přeskakovat z kamene na kámen, což je „na desetileté dítě dech beroucí výkon“. Škola, do které Čching-čchiou s kamarádkami chodí, vzdělává 750 žáků. Většinu z nich tvoří děti náležející k národnostním menšinám. Pokud to mají tak daleko jako Čching-čchiou, bydlí většinou přes týden ve škole a vracejí se domů jenom na víkend. Řešení této situace je samozřejmě v nedohlednu, takže počátkem září alespoň pekingští dobrovolníci přivezli dětem dárečky v rámci akce Na cestě do školy – MP3 s povzbuzujícími příběhy, které namluvily čínské celebrity.
Kdo jednou jel obyčejným čínským vlakem, má jistě živou vzpomínku na domorodé vlakové stolování, po kterém musela jednou za čas projít vagóny služba s koštětem a podestýlku vysokou třicet centimetrů vymést pryč. Jak se dozvídáme v článku z 21. září, něco takového nyní naštěstí ani vzdáleně nehrozí v šanghajském metru, jehož civilizovanost má spoluzajistit hygienická směrnice, která v minulých dnech vešla v platnost. Ta zakazuje cestujícím nosit si do metra jídlo, natož ho tam konzumovat. „Cibulový koláč, ujgurské jehněčí špízy nebo taštičky s koriandrem? Tyto potraviny při konzumaci v uzavřeném prostoru nevyhnutelně působí lidem nepříjemné pocity,“ píše se v článku. Vzápětí se dozvíme, že dalšími takovými nežádoucími aktivitami jsou plivání, defekace a kouření. Před přijímáním tohoto opatření se prováděly mezi obyvateli průzkumy, podle kterých s ním prý souhlasí přes osmdesát procent lidí. Zákaz jedení v metru a vozech hromadné dopravy zapříčinil mnohé zábavné historky a byl tématem videa, které kolovalo na jaře čínským internetem. Byla na něm žena, která v metru pojídala instantní nudlovou polévku, upozornění nepomáhalo, a když ji začala spolucestující natáčet, vysloužila si dávku horké polévky přímo na hlavu.
Tematicky příhodně se objevila reportáž BTV (Beijing TV), která shrnuje úpadek cyklistické dopravy v Pekingu, pro jehož ulice bylo kolo ještě nedávno charakteristickým dopravním prostředkem. „Tam, kde parkovaly bicykly, parkují teď elektrokola a skútry,“ říká reportérka a hlídačka jednoho z větších městských úložišť kol její slova potvrzuje. Nejen na první pohled kol v provozu ubylo – stejnou informaci nám dá i statistika: z osmatřicetiprocentního podílu v roce 2000 spadla během třinácti let cyklodoprava na patnáct procent.
Zajímavé články z oblasti životního prostředí přinesl v minulých dnech Lidový deník. V jednom z nich, který vyšel 25. září, se dozvídáme, že podle Modré knihy, společné publikace Centra pro zkoumání Číny v globalizaci a Nakladatelství sociálních věd je to především kvalita životního prostředí, co odrazuje mladé Číňany studující v zahraničí od návratu zpět domů. Hned potom prý zmiňují složité mezilidské vztahy a nízkou kvalitu života. Dotazníkový výzkum, který byl proveden na vzorku čínských studentů v Americe v průběhu první poloviny tohoto roku, ukazuje, že jich více než třetina určitě plánuje návrat do Číny, spíše vrátit se chce přes čtyřicet procent z nich, a jenom necelá desetina uvedla, že zcela jistě návrat do vlasti nechystá. Mezi pochybnostmi o kvalitě životního prostředí vede strach ze znečištěného vzduchu, ostatními důvody jsou kromě jiného i nemožnost zajistit dobré vzdělání dětem a špatná úroveň práva. Oproti tomu studenti jako hlavní důvody pro návrat uvádějí to, že v Číně žijí jejich rodiče. Podle Modré knihy jde mimo jiné o jeden z rysů generace jedináčků narozených po roce 1980, jejichž vazba na rodiče je ještě silnější, než tomu bývá v jiných případech.
I v čínských velkoměstech už se ví o celosvětovém Dni bez aut. V Pekingu se na organizaci této akce podílely správní jednotky všech úrovní, tři části města dokonce vymezily zóny bez aut a místní radnice kvůli tomu musely omezit schůzování. Jako třešničku na dortu přinesl deník z 22. září fotoreportáž, která působí jako černý humor a pekingský Den bez aut skoro ironizuje. Na tříúrovňové křižovatce Kuo-mao-čchiao se večer vytvořila ve všech směrech a ve všech pruzích (osm na každé úrovni) neuvěřitelná zácpa. A to navzdory tomu, že oficiální heslo Dne bez aut v čínských velkoměstech znělo: „Zelená doprava, čistší vzduch.“ Hodilo by se parafrázovat 18. kapitolu Tao-te-ťingu: Když se dusíme v kouři a dýmu, objeví se pojmy zelená doprava a čistý vzduch.