Nové číslo časopisu Tvar se zabývá současnou ruskou literaturou. Patrik Linhart se zde ve své Čističce pouští do analýzy česko-polských vztahů: „Tragédie Čechů spočívá v tom, že nevědí ani to, co je dole. Poláci však zase vnímají jen to, co je nahoře. Spojení je tak lákavé. Ale oni nás otravují svinskými výrobky, český sígři otráveným chlastem. Napadněme je! Spojme se! Češi si naivně myslí, že díky bestsellerům typu Gottland z nás mají Poláci plezír. Ani hovno! Vnímají nás cirka jako rytíři temného řádu Núby ve filmu Leni Riefenstahlové, a to v tomto stylu: Kdysi byli bojovníky.“
Letošní Cenu Ferdinanda Peroutky obdržel spolu s Petrem Příhodou také Petr Fischer, jeden z kmenových autorů A2.
„Čínští intelektuálové nepřevzali dost zodpovědnosti. Vždycky mají výmluvu, proč mají důvod něco neříkat nebo že nemají dostatečný prostor. Kdyby se všichni postavili, budou mluvit nahlas,“ říká čínský spisovatel Yan Lianke (česky novela Služ lidu, 2008), jeden z letošních kandidátů na cenu Man Booker International, pro deník Guardian. Upozorňuje také, že v posledních dvou letech v Číně zesílila cenzura.
O literárním dění v Nizozemsku referuje pro web iLiteratura Magda de Bruin Hüblová. Zmiňuje nové romány autorů, kteří jsou u nás již známí: Arnona Grunberga, Tommyho Wieringy, Ceese Nootebooma nebo Leona de Wintera. Píše i o povědomé situaci v oblasti státní grantové (ne)podpory literárních časopisů. Z původních tří set tisíc eur jich zbylo na letošek jen padesát tisíc. Zvláštní podporu od soukromého Kulturního fondu prince Bernharda získaly čtyři časopisy, které „předložily nejzajímavější projekt pro rozvinutí činnosti na internetu, ale i pro způsoby, jak oslovit co nejširší publikum“.
Na webu Komiksárium se hodnotí loňská komiksová produkce. Z českých děl většina dotázaných doporučuje Ve stínu šumavských hvozdů Džiana Babana, Vojtěcha Maška a Jiřího Gruse, ze zahraničích padlo několikrát jméno Shaun Tan (komiks beze slov Nový svět) a Jason Lutes (první dva díly trilogie Berlín).
Na webových stránkách australského deníku The Age se Norman Jorgensen zamýšlí nad tím, proč stát podporuje sport, a ne literaturu. Píše, že v Austrálii je podpora literatury „vtip“. „Australský institut sportu loni utratil tři sta dvacet čtyři milionů australských dolarů, zatímco Australský institut pro literaturu… dobře, ten ani neexistuje.“
–red–