Tak jako každý rok i letos připravilo ministerstvo vnitra pro českou vládu Zprávu o extremismu na území České republiky. Do extremismu, tedy zastávání vyhraněných ideologických postojů s prvky netolerance a odporu k demokracii, se podle ministerstva vejde všechno – od iniciativ Alternativa zdola přes Ne rasismu po Novou antikapitalistickou levici, takže s neonacisty se potkávají salonní levicoví intelektuálové a protivládní aktivisté. Levičáci totiž pravidelně pořádají extremistické akce, jako jsou semináře, přednášky, workshopy a kempy. Celá zpráva o extremismu se tak zřejmě teoreticky zakládá na Rimmerově hlášce z Červeného trpaslíka: „Trochu přitvrdíme. Čas vyjednávání vypršel. Říkejte si tomu extrém, ale navrhuji, abychom na to šli tvrdě a bez prodlení zaútočili skutečně masovou letákovou kampaní, a zatímco se z ní budou sbírat, nasadíme cirkusáky, alegorické vozy, pouliční divadlo a možná i dobročinné koncerty, ano? A pokud to bude málo, lituji, ale přijde čas triček: Mutanti ven!, Vesmírní chameleoni? Ne, děkuji!“ Jednomu by se chtělo společně s Krytonem říct, že vnitro má „důvtip, šarm a duchapřítomnost německého ovčáka po transplantaci hlavy“.
J. Gruber
Poslední naše volby, ty prezidentské, podtrhly fungování idiomů a frází v jazyce a myšlení. Oblíbeným se stalo zejména rčení „hrát kartu“ – třeba německou, nacionalistickou či xenofobní. Z dalších karetních her vládnoucí elity lze vybrat „velkou sedmu“ či „jednadvacet“ dle aktuálního rozlosování volebních čísel, „větší – menší“, nebo spíše zákulisní až pokoutní „vole, padni“ či „záchod“. Aktuální úvahy směřují ke zrušení navázání jisté sKarty na konkrétní bankovní účet. S tou už se něco nahrálo, ale ještě asi nestála tolik, aby se v zábavě nepokračovalo – hrát se bude „kluci, domů“. Pokud ovšem zbude jen její role identifikační, proč místo ní nevyužít jinou plastovou kartu v peněžence, a sice, světe, div se, občanku! Vždyť dnes může být i s čipem, jakkoliv úřad sám přiznává, že pro něj nemá v současné chvíli využití. Tvůrci našeho všedního dne prohrávají v kartách miliardy – soudě dle názvu Opencard mají hlavy i kapsy novým technologiím otevřené.
F. Tomáš
Na ministerstvu pro místní rozvoj se ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí řeší problém neexistujícího zákona o sociálním bydlení. Žádný prý ani nebude potřeba. Postačí nařízení vlády, v němž se mimo jiné říká, že sociálním bydlením jsou i dnes nechvalně známé ubytovny, které vydělávají na takzvaném černém zlatu – tedy na Romech platících z příspěvků na bydlení předražené nájmy. Podobné vývody, včetně toho, že ubytovny by měly být pod trvalým dohledem kamer, si lze přečíst v analýze ministerstva pro místní rozvoj Sociální ubytovny jako dlouhodobé bydlení pro sociálně slabé. Na nekompetentnost analýzy, kterou po kritice ministerstvo označilo za „situační zprávu“, poukázal otevřený dopis akademických a výzkumných pracovišť, které se problémy sociálně slabých zabývají. Ministerská odpověď sice říká, že jde pouze o jeden z mnoha materiálů, obsah ostatních návrhů „komplexního řešení sociálního bydlení“ se ale nedozvíme. Zato se dočteme, že „ubytování, které není založeno na nájemním vztahu, však již dnes poskytuje zázemí a bezpečí určité skupině obyvatel“ a že „s předpokládaným vývojem ekonomiky není vyloučeno, že jeho význam bude narůstat“, pročež by v koncepci mělo zůstat. To, co je ve skutečnosti důkazem bytové nouze a balancováním na hraně bezdomovectví, se tedy brzy může stát legitimizovaným sociálním bydlením a nedůstojná segregace chudých Romů může pokračovat přímo pod patronátem státu. Po sociálních ubytovnách můžeme očekávat třeba sociální ghetta.
P. Chodec
Český rozhlas konečně spustil Rádio Junior, rozhlasovou stanici určenou dětským posluchačům. Bohužel jen přes internet a jako DVB-T vysílání. Podle průzkumů ovšem většina posluchačů ani netuší, že si kromě televizních programů může digitálně naladit i rozhlas. Sám většinou stíhám jen ranní písničkový blok, při němž člověk rychle pocítí, jak chudá je u nás tvorba pro malé posluchače. Dokola se točí duo Svěrák a Uhlíř, jejichž jazykově hravé texty na jedno kopyto a hudba působící, jako by šlo o jedinou skladbu, brzy připraví o chuť poslouchat dále. Odpolední blok je pak věnován především dospívajícím. V pořadu Školička hitů třeba český zpěvák David Deyl představuje své vytříbené vzory Boyzone nebo Backstreet Boys a moderátorka se ho poté slovy pouštěných songů ptá, jestli si myslí, že by mohl změnit svět. Ne, chce, aby se lidé hlavně odreagovali, třeba po rozchodu. Pokud vůbec Rádio Junior děti také vychovává, pak k průměrnosti.
J. G. Růžička
Kdysi oblíbené vtípky o Romech ztrácejí na pozadí probíhajících konfliktů své někdejší kouzlo. Novým hrdinou lidového humoru se tak stal absolvent vysokoškolského studijního programu humanitního zaměření. „Vystudoval jsem humanitní školu. S diplomem v ruce jsem nejdřív nadšeně obesílal zajímavě znějící pozice, ale na pohovory si mě zvali jen zřídka. Obvykle jen pro pobavení,“ stojí v rozšafně psaném textu, který se stal hitem brňáckého serveru prigl.cz. Na oficiálním portálu studentů Univerzity Karlovy zase vyvolal nadšené ohlasy aprílový text o spolupráci školy s řetězci rychlého občerstvení. Čtení o filosofech smažících hamburgery doporučilo facebookovým přátelům přes pět tisíc čtenářů. Soudě dle vzrůstajícího cynismu se nad humanisty smráká. A jejich obzor patrně ještě potemní – Univerzita Karlova oslaví příští rok 666 let od svého založení.
B. Černý