Dobrá sklizeň

Blexbolex

Romance

Přeložila Tereza Horváthová

Baobab 2013, 280 s.

Romance představuje po Albu lidí a Ročních obdobích už třetí autorovu práci, kterou nakladatelství Baobab nabídlo českým čtenářům. Tentokrát se s francouzským výtvarníkem poprvé potkáváme v hájemství epičtějšího vyprávění. Takřka třísetstránkový špalíček příručního formátu to s epickým rozmachem myslí skutečně vážně: dojde na princezny i čarodějnice, zámořské lodě i montgolfiéru, pouště i hory, hrady, zámky a v neposlední řadě jednu školu, ve které to všechno vlastně porůznu začíná. „Kdysi se místo pohádek zpívaly romance, pověsti z dávných časů. Každý je zpíval a vyprávěl po svém, nezapomněl nic z toho, co slyšel od ostatních, a doplnil, co ho právě napadlo,“ informuje nás tvůrce před zahájením příběhu a zajisté nás tak především instruuje, jak Romanci číst, prohlížet a žít. Tím, kdo Blexbolexovu přebujelému eposu o sedmi začátcích a nesčetných zápletkách a dějích dodává smyslu, je totiž nakonec až čtenář. Je jen na něm, jestli v honu za rozuzlením jednotlivých dějových linií svazkem proletí rychlostí balónu, z něhož tryskem uniká vzduch, nebo zda nad každým jednotlivým vyobrazením chvilku posečká, aby si labužnicky vychutnal celičkou scénu a veškeré její detaily. Každý z těch famózních, precizních a strhujících tisků v sobě skrývá nespočet příběhů. Každá cesta ze školy může být napínavým dobrodružstvím. A Blexbolexově hvězdné noci, za které potkáte karavanu i rej čarodějnic, se jen tak něco nevyrovná.

Pavel Kořínek

Aneta Františka Holasová

Lumír včelaří

Labyrint 2013, 78 s.

Medvědi rádi med a ti chytřejší si pro něj už dávno nechodí do Jednoty (vědí totiž, že tam pořídí jen nekvalitní směsi), ale sami včelaří. Patří k nim i Lumír se svou lidskou babičkou. Příběh v téhle knize není skoro žádný, kromě úvodního slova, v němž se dozvíme, že Lumír zdědil úly po dědečkovi a spolu s babičkou navazuje na rodinné tradice. První třetina knihy patří hlavně anatomii včely a také tomu, z čeho se úl skládá a jaké by měl mít správný včelař vybavení. Pak následuje včelí rok, tedy popis prací, které na včelaře čekají, s poměrně detailním rozkreslením jejich postupu. Zatímco Lumír tu oddře fyzicky náročnější práci, babička třeba připravuje cukerný roztok na zimu nebo zatavuje voskové mezistěny do rámků. A na konci upeče medové perníčky a recept samozřejmě prozradí i čtenářům. Kniha může posloužit jako základní průprava do včelaření pro všechny nevčelaře, bez ohledu na věk. Dojem dětské knihy tu navozují především obrázky, vytvořené vodovými barvami. Kromě těch ilustračních tu najdeme i výpravné: třeba zmenšeného Lumíra, jak sedí v úlu a čte si „Včelí večerníček“. Nebo ho možná čte včelám, které vedle leží zachumlané pod peřinou v malých postýlkách. Jsou tu i různé encyklopedické přehledy (škůdci včel, medonosné rostliny a podobně) a několik schémat. Těžko říct, jestli může taková kniha bavit děti, pokud jim ale chcete vysvětlit, jak vzniká med, lepší publikaci pro ně asi nenajdete. Tahle je rozhodně udělána vkusně.

Jiří G. Růžička

Robert Louis Stevenson, Henning Wagenbreth

Pirát a lékárník

Přeložil Petr Putna

65. pole 2013, 40 s.

„Kdo z vás by nyní slyšel rád můj mravoučný morytát?“ táže se Robert Louis Stevenson v prvních verších Piráta a lékárníka, v českém prostředí dosud prakticky neznámé autorovy básně, zařazené původně do knihy Moral Emblems. Doporučujeme hrůzyslibné varování neoslyšet. Živý a šťavnatý překlad Petra Putny skvěle ladí s velkolepými obrazy německého ilustrátora Henninga Wagenbretha, ověnčenými již mnohým oceněním. Ilustrace sice ani svou kontrastní zeleno­žluto­fialovou barevností, ani expresivním výrazem nehladí úplně po srsti, o to zajímavější a působivější ovšem jsou. Stevensonova kniha byla původně doplněna insitními autorskými dřevořezy. Wagenbrethova kombinovaná technika na naivistický dřevořez lehce upomíná, ovšem tato reminiscence – poučená navíc expresionismem a plná rafinovaných perspektiv a kompozic – je mu pouze prostředkem nadsázky. Když pak v závěru mužnější ze dvou titulních padouchů rozporcuje úlisné a zbabělé zlo, ztělesněné druhým z nich, na způsob pečínky, jež se poprvé vyskytla o pár stránek dřív, dostává se čtenář do situace někdejšího ­ohromeného posluchače kramářské písně. Nabízí se mu zároveň senzace, něco pobavení (zde ovšem ryze výtvarného) a trocha toho morálního zadostiučinění: jsou přece věci, které se neodpouštějí ani mezi padouchy.

Lucie Kořínková

David Böhm, Ondřej Buddeus

Hlava v hlavě

Labyrint 2013, 120 s.

„Buď zvědavý, budeš dlouho mladý!“ uzavírají básník Ondřej Buddeus a výtvarník David Böhm svou originální knihu, věnovanou našim hlavám, překvapivou – a vědecky podloženou – parafrází typicky rodičovského rčení. A rodiče, kteří s chutí používají originál tohoto úsloví, je proto třeba důrazně varovat: kniha skutečně může výrazně podnítit zvídavost dítek v mnoha nečekaných směrech. Naleznete v ní odpovědi na otázky, které by vás jen tak napadly, a budete patrně donuceni i k vlastním kreativním otázkám. Hlava v hlavě se totiž zabývá tématem hlavy ze všech stran, jejím vzhledem i jejím fungováním, stejně jako tím, jaké je místo hlavy v jazyce a kultuře. Čtenáři se nabízejí poznatky z nejrůznějších oborů (konzultanty byli mimo jiné neurolog, detektiv či profesionální boxer), to vše ale za doprovodu nápaditých veršovaných drobniček, jazykového vtipu a výtečných výtvarných nápadů. Nejde ovšem o systematický a strukturovaný výčet všeho, co se hlavy dotýká, ale spíše o hnízda asociačně řazených zajímavostí, inu, jak už tak hlavy většinou fungují. Není to žádná zmrtvělá encyklopedie, ale, jak říkají autoři, „hlavopedie“. V našich poměrech jde o knihu svým pojetím výjimečnou, více než vhodnou k užasnutí dětí i dospělých.

Lucie Kořínková

12 malých hororů

Baobab 2013, 12 × 20 s.

Otevřeme kartonovou krabičku s autorskými brožurkami dvanácti českých výtvarníků a ilustrátorů a zavanou na nás různé podoby strachu, hrůzy a děsu. V různě pojatých hororech pro dětského čtenáře nalezneme odkazy na kramářskou píseň (Česnek a Drákula od Chrudoše Valouška), drastickou bajku (Pes a vrabec od Markéty Šimkové), variaci klasické pohádky (Černá paní, kterou Tereza Říčanová napsala podle pohádky J. Š. Kubína, nebo Baba Jaga od Evy Macekové) i moderní dětský příběh (1939 od Juraje Horvátha, Všechno nejlepší od Dory Dutkové a Katka od Alžběty Zemanové). Hned dva příběhy se odehrávají v kosmických sci­fi kulisách a v hlavní roli je přitom zhoubná choroba, v dalších dobrodružstvích se zase řeší vražda z žárlivosti nebo mord kvůli účesu. Společně s hrdiny se bojíme kulového blesku, kočičího ducha, česnekových upírů nebo fašismu. Z dvanácti rozmanitých výtvarných pojetí zaujme především styl Evy Macekové, která interpretuje postavy z Baby Jagy jako mutanty klasických disneyovských postaviček prohnané ujetým psychedelickým filtrem. Krásně syrové jsou brutalistické ilustrace Markéty Šimkové a Terezy Říčanové. Za hranice dětských vyprávění i samotného času se vydává Nic, abstraktní černobílý příběh Jana Čumlivského s podtitulem Horror vacui, který zpracovává vznik a zánik Vesmíru. Děsivé čtení pro děti i jejich rodiče.

Jan Gebrt

Miroslav Šašek

To je Paříž

Přeložil Jiří Dvořák

Baobab 2013, 64 s.

Domácí čtenář se s prací, která se už jinde stala klasikou, setkává s velkým zpožděním. Setkání je to ale radostné – pořád je to skvělá knížka. A zároveň trochu nostalgické – mnohé zobrazené reálie získaly mezitím odér retra (co se změnilo výrazně, komentují nakladatelské vysvětlivky). Původem český ilustrátor Miroslav Šašek žil od roku 1948 v trvalé emigraci. Sérii This Is Paris, v níž za pomocí obrázků a poznámek k nim dětskému čtenáři přiblížil město nad Seinou, vydal jako autorskou knihu v roce 1959. Svazek se dočkal čtenářského i kritického úspěchu, a tak na něj výtvarník navázal mnoha pokračováními o dalších známých městech a místech. Převládající modrošedé tóny Šaškových akvarelů vystihují barevnost Paříže, výrazný rukopis nejde na úkor zobrazivosti, umí zjednodušit i najít přesný detail. Typický je pro něj pohled zdola, z davu na chodníku – a tak knížku otevírají pařížské kočky nebo pán, který na zem křídou kreslí Notre­Dame. Skutečný Notre­Dame přijde na řadu až poté. Šašek se kromě emblematických památek zajímá i o všední mobiliář města, jako jsou schránky či lampy, a o jeho obyvatele. U těch nejznámějších staveb si dovolí i vtip zcela nové perspektivy – a tak je Eiffelovka, kterou každý zná, nakreslena tak, jak ji nikdo nezná. Máte­li doma dítě, v němž dřímá cestovatel, anebo dřímá­li dětský cestovatel ve vás, s koupí neváhejte. V češtině se lze vypravit už i do Londýna a další díly ze série To je… se v nakladatelství Baobab k vydání připravují.

Lucie Kořínková