Tvorba italského umělce Eugenia Percossiho (nar. 1974) je prodchnutá symboly emocí, tíhy a patosu. Přestože vychází z osobní zkušenosti psychického onemocnění, je zároveň komplexním výzkumem asociací určitých předmětů, znaků a postupů. Upozorňuje nás však také na proměnlivost kulturních artefaktů: významy, jež jim jsou připisovány, se mohou zásadně měnit na základě kontextu. Dlouholetá série Lebky se zabývá právě proměnami tohoto symbolu v kultuře. Původně připomínka pomíjivosti, a tedy i strachu ze smrti, specificky působí na naše vnímání, neboť lidský mozek má speciálně vyvinuté neurologické struktury pro rozpoznávání tváře, a to i v případě zcela redukovaného náčrtu. Lebka je tak vizuálně jedním z nejpřitažlivějších symbolů. Eugenio Percossi pracuje s lebkami na tričkách, mikinách, šátcích a páscích a svým způsobem vrací devalvovanému motivu spirituální rozměr. Ostatně podobně vyznívá osud módního návrháře Alexandra McQueena, kterého v druhé polovině nultých roků proslavil právě motiv lebek, do té doby rozšířený především mezi motorkáři a v rockových či metalových subkulturách, a jenž záhy, ve věku 41 let, spáchal sebevraždu. Percossi začal v loňském roce trička známých značek lebkami sám potiskovat a poté je různými způsoby navracet zpět do systému prodeje – tak, aby si konečný zákazník nebyl vědom této intervence. Součástí mnohovrstevnatého projektu je i simulovaná reklamní kampaň (viz foto).
Michal Novotný