Na demonstraci iniciativy PEGIDA se 22. prosince v Drážďanech sešlo přibližně sedmnáct tisíc lidí, tentokrát aby si zazpívali vánoční koledy. Od konce října PEGIDA svolávala v hlavním městě Saska shromáždění každé pondělí. Zpočátku se počet účastníků pohyboval spíše v řádu stovek, postupně ale narostl až k této dosud největší účasti.
Tisíce lidí, kteří mávají německými národními vlajkami, zpívají národní hymnu, skandují „Lügenpresse“ (lživá média) nebo „My jsme lid“ a tvrdí, že nejsou neonacisté, ale normální občané. Jako kdyby se to nutně navzájem vylučovalo. Na již pravidelných antiislamistických demonstracích v Drážďanech se čtou prohlášení, jejichž poselství se pohybuje od antisemitských konspiračních teorií přes myšlenky typu „nechci, aby mě někdo nutil chodit do mešity“, až po sdělení jako „Máme tu příliš cizinců“. Podíl cizinců ve východoněmeckém Sasku se přitom pohybuje pod třemi procenty, tedy sedm procent pod západoněmeckým průměrem.
Různorodost lidí, kteří se scházejí pod názvem PEGIDA (Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu), velmi znesnadňuje analýzu tohoto nového fenoménu, a tím i případnou reakci na něj. V pochodu najdeme organizované neonacisty, ale i účastníky, které jako by naštvanost dovedla na nesprávnou demonstraci – říkají, že islám je vůbec nezajímá, a přišli zkrátka proto, že mzdy jsou příliš nízké, politici se prý nezajímají o normální lidi a vítají uprchlíky ze Sýrie, ale už ne ze států, „kde nejsou žádné opravdové problémy“.
V seznamu postojů na webu pegida.de je na prvním místě souhlas s přijímáním uprchlíků z míst válečných konfliktů, a dokonce se dočteme, že přijmout lidi pronásledované z politických a náboženských důvodů je „lidskou povinností“. Objeví se i požadavek, aby jim stát zajistil více sociálních pracovníků a lepší ubytování. Vystupuje se proti islamismu jako ideologii, nikoli proti integraci muslimů žijících v Německu. Na logu skupiny najdeme vedle dalších symbolů i svastiku hozenou do odpadkového koše. Je tedy otázka, zda jde pouze o dobře zamaskované fašistické postoje, nebo zda tito lidé jen vyjadřují legitimní názory v rámci demokratického pluralismu.
Co se vlastně děje?
Velká část německé veřejnosti je šokována tím, co se v Drážďanech děje, a noviny jsou plné rozličných pokusů o vysvětlení současného dění. Vzhledem k nápadné nesoudržnosti a nelogičnosti mnohých vyjádření iniciativy připadá řadě novinářů „pouhá hloupost“ jako adekvátní pojmenování situace. Jindy se dovozuje, že za vším stojí strach ze sociálního propadu do chudoby, špatná integrační politika, Islámský stát, údajná provinčnost Drážďan, skutečnost, že politici již nejsou schopní reflektovat emoce obyvatel, či politická neukotvenost mnoha lidí. Ať už souhlasíme s jakýmkoli vysvětlením, musíme konstatovat, že desetitisíce lidí pochodující ulicemi jsou sice novým jevem, nicméně fakt, že má velká část populace výše zmiňované názory, není nic nového pod sluncem.
V českých médiích napsal poučený text k této věci Martin Hekrdla, přesto nelze souhlasit s jeho tvrzením, že Německo opustilo tradici liberálního a levicového německého ducha. Spíše totiž platí, že takový duch byl vždy menšinový. Jistě existují v německé společnosti skupiny, v nichž jsou rasistické názory nepřijatelné, ale stejně tak je Německo zemí, kde v roce 1992 tisíce „normálních občanů“ tleskaly žhářským útokům proti ubytovně pro uprchlíky v RostockuLichtehagenu. A politici tehdy nestáli na straně obětí, ale naopak prosazovali přísnější azylové zákony. Jde o stát, kde neonacistická teroristická skupina NSU mezi lety 2000 a 2006 chladnokrevně zavraždila devět „cizokrajně“ vypadajících lidí a kde se toto dění rozhodly státní instituce ignorovat, a dokonce se rozšířil názor, že se jen zabíjejí migranti mezi sebou.
Stigma „těch ostatních“
PEGIDA je rozhodně rasistické hnutí. Ale převažující část jeho příznivců nejsou větší rasisté než většina německé populace. Je to jen sedmnáct tisíc dalších hlupáků, kteří ještě nepochopili, že „my Němci“ nemůžeme být proti „těm muslimům“, protože jsou tu miliony Němců, kteří jsou muslimové. Hlupáků, kteří si myslí, že mají právo definovat, co přesně znamená být Němcem, a vytvořit konstrukt muslimů jako „těch ostatních“, kteří se musí přizpůsobit. Od doby, co jsem se narodila, se definice „ostatních“ několikrát proměnila a osoba s tmavším odstínem byla za mého dětství považována většinou lidí za gastarbeitera, později to byl Turek, dnes je to muslim. Je to zkrátka stigma a je jedno, že jste se v Německu narodili a třeba jen rádi slavíte „svátek cukru“, ale jinak jste ateisté. Jak vidno, nacházíme se v bodě, v němž se kulturní a tradiční rasismus potkávají.
Není samozřejmě nic špatného, že někdo nechce být přinucen chodit do mešity. Já sama nechci být nucena chodit kamkoli. Rozhodně je ale špatné, když se šíří paranoia, že vás k tomu někdo nutit může. K ničemu podobnému totiž v Německu nikdy nedošlo, i když se o tom palcovými titulky píše v Bildu. Píše se tam i o politikovi, jenž má překvapivě lehce tmavší kůži a cizokrajně znějící jméno a prý chce prosazovat muslimské písně na křesťanských vánočních mších. Asi netřeba dodávat, že podobnou věc nikdy neřekl. Nejde tudíž o nic jiného než o šíření nenávistné propagandy.
Myšlenky, které PEGIDA propaguje, nejsou příliš odlišné od toho, co můžeme nezřídka slyšet i v Česku, kde se pro změnu svět zase dělí na Čechy a Romy, přičemž správný Čech má pochopitelně tu správnou bílou barvu. To, že jde o názory poměrně rozšířené, z nich ale nedělá nic normálního ani správného. Naopak tím ještě stoupá jejich nebezpečnost.
Autorka je politoložka a členka Iniciativy Ne rasismu!.