Diptych Indiáni německého fotografa Gustava Franze (nar. 1972) je několikanásobným autoportrétem fotografovaného jakožto umělce. Plastové indiány a pomalovaný obličej lze považovat za součást infantilní hry. Autor nesměle klopí oči, jako by si byl vědom nějakého poklesku, přitom si však s hrdostí lepí falešné vousy a vystavuje na odiv své nahé pomalované tělo – stejně jako pečlivě uspořádané figurky. Ty ve skutečnosti nejsou sbírkou v pravém slova smyslu, slouží totiž jako rekvizity ke kompozicím pro reklamní retro kalendáře, jejichž výrobou se Franz nepříliš úspěšně živí. Směs hrdosti a studu je variací na obraz nevzdávajícího se indiána, ale také jeho zesměšněním. Díky své romantičnosti se indián stává komickou postavou, protože právě lítost nad vlastním postavením a zabývání se sebou samým jsou v současném umění tabu. Indiáni byli pro svůj patos vymýceni, stejně jako jsme vyhubili emotivní autoportréty či černobílá zátiší. Postava indiána zároveň odkazuje k zahanbující nutnosti vydělat si něčím na přežití. Indián je potetovaným kriminálníkem, který nosí své stigma vyryté do kůže – toto stigma je však zároveň fantazijním světem, v němž je možné se ztratit.
Michal Novotný