V Česku se z bývalých vojáků formuje paramilitantní seskupení, které se nazývá Českoslovenští vojáci v záloze. Je jich asi pět tisíc. Scházejí se u poradních ohňů a na severu Čech se už odštěpila radikálnější skupinka, která se cvičí na odstřel uprchlické vlny. Zatím ovšem jen s airsoftovými zbraněmi. Tváří organizace je bývalý vojenský lékař Marek Obrtel. V rétorice organizace se to hemží výrazy jako „zločinecká organizace NATO“, „nový řád“, „vlastenectví“ a členové se netají sympatiemi se „znovuvzkříšenou“ velmocí Ruskem ani slavjanofilií. Myšlenková výbava jak vyšitá z 19. století, historické emoce, pivo a kmenové opékání buřtů. Debaty o krizi mužské identity se vedou už dlouho. Agrese je jednou ze stereotypních mužských reakcí na nejistotu či chaotickou situaci – nejen v dopravní zácpě. Nedávno jsem viděl dokument o šimpanzích. Samci, kteří se obvykle nepřátelí, se v určitou chvíli začali sesedat, vískat a vybírat si vši. Pak se sebrali a vydali k hranici teritoria. Nedaleko od ní uviděli osamoceného šimpanze ze sousední tlupy. Než ho klacky, kameny a holými prackami ubili, utrhli mu varlata. Šimpanzi nejsou gentlemani pralesa ani civilizovaná zvířata. Genom členů Československých vojáků v záloze, autora těchto řádek i čtenáře se z 99 procent shoduje s tím šimpanzím. Jedno procento na kulturu je dobrá metafora.
O. Buddeus
Kamarád Messud se chystá emigrovat. Je to škoda, je to dobrý režisér, absolvent FAMU, který točí zajímavé filmy, jezdí s nimi po světových festivalech a promítají je kina ve Francii, v Německu, v Kanadě… V Česku mu je nechtějí uvádět ani žánrové festivaly. To ale důvodem ke stěhování není. „Jde mi o syna. Nechci, aby vyrůstal v takové společnosti,“ vysvětluje mi, proč začal zkoumat, kam odsud. Mrzí mě to, ale nedivím se mu. „Tahle země se úplně zblázní,“ říká zaraženě, když zjišťuje, že už i náš společný známý, kdysi pankáč, začal na Facebooku burcovat lid proti běžencům. Současná vlna xenofobní hysterie nepřišla jen tak odnikud. Zášť vůči „cizákům“ bublá v naší společnosti dlouhodobě, jen terče se proměňují. Letos nenávidíme imigranty, loni muslimy, předtím Romy, Rusy, Němce, Židy, Rakušáky… Nenávidět kapitalismus je ovšem jen pro anarchistické živly. Kdo tedy přijde na řadu, až splaskne bublina s běženci? A zaslouží si mé děti vyrůstat uprostřed vší té únavné zášti?
S. Vandrovec Špaček
Vyřvat si místo na slunci v šířícím se antiislámském hnutí je čím dál těžší. Muslimské hordy pořád nikde, masy je ale potřeba udržet ve správném lynčujícím naladění. Nezbývá než sáhnout po domácích cílech nenávisti. Zakladatelka sdružení Naštvaných matek Eva Hrindová z IvČRN se překvapivě pustila do Lucie Bittalové, mladé dívky, která nedávno zjistila, že má rakovinu, a rozhodla se spustit kampaň Měsíc raka, motivující ženy a dívky k preventivní návštěvě gynekologie. Hrindová si ovšem dívku vybrala kvůli její předchozí práci na projektu HateFree Culture. Tato „sluníčková“ minulost vrhla podezření i na současnou kampaň a dokonce – v náznacích – i na samotné onemocnění. Spolubojovník z IvČRN Petr Hampl si ještě přisadil: Bittalová je podle něj typem ženy, jaké pracovaly v koncentrácích. Logiku to nemá, ale udržet tempo v době šibenic pro vlastizrádce vyžaduje jiný typ dovednosti, než je logika.
P. Šplíchal
S fitness trenéry, výživovými poradci a dalšími léčiteli jsou poslední dobou samé trable. Ještě donedávna se spokojili s vymýšlením receptů na zdraví. Dnes však workoutoví vůdci sahají po sparťanské rétorice o zkažené společnosti a jistý ostravský trenér volá i po vytvoření domobrany proti všeobecnému úpadku móresů, projevujícímu se například i v tom, že boháči kupují za nehorázné prachy umění, kterému nikdo nerozumí. Zatímco u nás se chystá útok na aukce Sotheby’s a Christie’s, jinde jsou dále. Přírodní léčitel Eric Fiorile za podpory francouzské konspirační a fašistické blogosféry svolal na 14. července demonstraci, která měla provést státní převrat. Na dostaveníčko s historií před hlavním vstupem do Národního shromáždění však přišlo jen asi sto padesát lidí. Převrat byl odložen na lepší časy – také proto, že na Elysejských polích probíhala vojenská přehlídka k výročí pádu Bastily a okolím burácely pásy armádních tanků. Kromě toho případ Řecka ukazuje, jak je představa, že státní převrat spočívá ve výtržnostech v sídle parlamentu, nesmírně zastaralá.
J. Horňáček
Československý ministr informací Václav Kopecký prohlásil k německé otázce na podzim 1946 toto: „Žralok nikdy nebude tak silný jako v minulosti.“ Nejmenovaný evropský diplomat popsal pro Guardian okolnosti vyjednávání červencového kompromisu s řeckým premiérem následovně: „Co na Tsiprasovi prováděli, to byl mentální waterboarding.“ Finančník Ivan Pilip promluvil v České televizi tak vášnivě, až se začal přeříkávat. Pokaždé, když chtěl říct: „Ach, mé hovno, kde jen je mé krásné hovínko“, spletl se a opakoval: „Řecký dluh, řecký dluh!“ Slovenský ministr Peter Kažimír v záhy smazaném tweetu ohodnotil to, co referendem vyztuženému Tsiprasovi dohodli europáni, takto: „Kompromis, kterého jsme dnes dosáhli, bude pro Athény tvrdý, je to však důsledek toho jejich řeckého jara.“ Už zbývá jen jmenovat Tsiprase velvyslancem v Turecku. A tohle udělali jemu, zrovna jemu! Ostatně soudím, že největší geopolitická katastrofa nebyl rozklad Sovětského svazu, ale sjednocení Německa.
R. Rops-Tůma