eskA2látor 2

Senátní většina schválila 14. ledna dlouhý seznam záborů půdy, za které mají investoři platit méně. Jsou na něm všechny tovární haly a skladiště, jejichž výstavbu podpoří stát nebo je kraje či obce zařadí do svých územních plánů. A jsou na něm všechny dálnice i silnice. Hlavní zásluhu na prosazení výjimek nelze upřít autorům ze Svazu měst a obcí a předkladateli Radko Martínkovi z ČSSD. Použili přitom skutečně originální argumentaci. Když sama vláda připustila, že se za zábor kvalitní půdy pro dálnice bude platit méně, jak by k tomu přišly všechny ostatní silnice? Když si obce vynutily výjimku pro haly a skladiště zapsané v územních plánech do roku 2010 a poslanci ji prodloužili do současnosti, jakpak k tomu přijde budoucnost? A tak Senát všechny výjimky „spravedlivě“ rozšířil, znásobil a zaokrouhlil. Přitom zřejmě jediným funkčním nástrojem, který může snížit šílené tempo úbytku půdy, je právě platba za každý hektar trvale zničené země. Několik takových hektarů přitom nenávratně ztrácíme každý den. Tam, kde není půda, nelze pást dobytek či cokoliv pěstovat. Výživná hodnota samotného asfaltu a betonu je velmi nízká. Možná to někdo měl v Senátu lépe vysvětlit, možná by to bylo stejně marné.