Ilegál

Muž 2

Žiju v Německu. V Mnichově. Jsem na to pyšnej. Musíte si holt dávat trochu bacha. Myslí si, že jejich policie je dobrá. To je k smíchu, zdejší policie je podělaná. Všem je u prdele. Jsou to všechno ochrápaný vystrašený fotři od rodin.

Muž 1

Jmenuješ se. Žiješ v Mnichově. Už patnáct let. Tvůj problém je začátek. Už od dětství pořád ten začátek. Pořád ten začátek. Jmenuješ se. Žiješ v Mnichově. Pořád dokola ty zatracený hranice. Turecko. Afghánistán. Pákistán. Irák. Máš černý vlasy a bledou kůži. Byl jsi bit. Tvoje rodina. Víš, co je diktatura.

Muž 2

Nejenom že jsou blbý, jsou zkorumpovaný. Proč myslíš, že mám pořád u sebe nějaký ty bankovky. Už se mi to stalo dvakrát. Kontrola dokladů. Mám ty bankovky zastrčený v pasu. Tam, kde je normálně vízum. Funguje to. Přísahám.

Muž 1

Tam, odkud pocházíš, je všechno pokrytý prachem. Znáš lidi, co někoho zabili. Víš, jak zní kalašnikov. Když mluvíš o válce, mluvíš potichu, hodně, hodně potichu.

Sbor

Pracujeme.

Uklízíme.

Uklízíme vaše byty.

Čekáme na telefon.

Ptáme se, kdy už budou peníze.

Smějeme se s vašimi dětmi.

Stavíme vaše domy.

Čistíme okna vašich kanceláří.

Vykládáme vaše náklaďáky.

Ve čtyři ráno.

Umýváme vaše talíře.

Ve dvě v noci.

Utíkáme, když se blíží kontrola.

Sklízíme vaše ovoce.

Je nás dvanáct v dodávce.

Okna jsou zakrytá.

Nemluvíme.

Je noc.

Chytnou nás.

Vrátíme se.

Schováváme pasy.

Kupujeme pasy.

Staráme se o zahradu.

Opravíme auto.

Ostříháme vlasy.

Jsme levní.

Sklízíme zeleninu.

Jsme Číňani.

Pracujeme v restauracích.

Byli jsme au pair.

Byli jsme studenti.

Byli jsme turisti.

Byli jsme uprchlíci.

Usmíváme se.

Vidíme váš život.

Vidíme svůj život.

Vidíme váš krásný život.

Vidíme váš podělaný život.

Vidíme vaše ženy.

Co vám ale neříkáme:

Odkud jsme.

Co jsme zač.

A kam zmizíme.

Muž 2

Mnichov je dobrej. V Mnichově je práce. Berlín je o ničem. Tam zůstaneš trčet. Týpci se tam navzájem vysávaj. Rus nakupuje od Ukrajince, Ukrajinec pracuje u Rusa, ten nosí svý prachy zase k Ukrajinci a Polák s ním vyjebe a vyhodí ho, takže je všechno stejný jako doma, akorát jsou v Berlíně, dřepěj v ­hnusnejch bytech a chlastaj a jeden druhýho chce vyřídit. Mnichov je jinej. Tam musíš ukázat, že máš styl. Jenže přichází víc a víc lidí. Začne tam být těsno. A nebezpečno.

Žena

Bojím se.

Že se jim to povede.

Sem přijet.

Sestrám.

Do Mnichova.

Posílám každý měsíc 400 eur.

Někdy i víc.

Aby tam zůstaly.

Dvanáct krát čtyři je 48.

Krát sedm je 312.

Krát čtyři, to je 1 248 eur.

Když pracuju každý den v měsíci, jsem unavená.

Muž 2

Zavoláš jednomu, ten zavolá druhýmu, ten někoho zná a už máš novej pas. Taky je to taková solidarita. Když ty svoje nepropustný hranice ještě víc uzavíraj. V pase samozřejmě není to razítko, že tě vyhmátli. Tak jedeš zpátky. Přes Polsko. Ale tam to taky víc kontrolujou. Takže to trvá o den dýl.

Muž 1

Je válka. Muži tě odvedou do malýho domku. Nový oblečení srovnaný do komínku. Převlíkneš se. Starší muž s šedým knírem a koženým kufrem. Sedne si na zem do tureckýho sedu. Sednou si všichni. Otevře kufr. Vyvolává jména přítomných mužů. Pět jmen, co chtějí opustit zem. Zrychlil se ti dech. Je tu málo vzduchu. Z úst starýho muže chladně vypadne tvoje jméno. Dává ti pas. Tvý jméno bylo pravý. Tvůj pas. Tvý nový jméno je pravý. Až se tě zeptají, řekneš. Poušť vůbec neznám. Nikdy jsem nikoho nezabil.

Žena

S dítětem nemůžeš pracovat.

Uklízet.

Hlídat děti.

Nic.

S dítětem seš míň než nic.

S dítětem seš dvakrát nic.

Říká můj přítel.

Říká můj argentinský přítel.

Říká můj argentinský přítel bez pasu.

Říká můj bývalý argentinský přítel bez pasu.

Bez dítěte.

Děti jsou pro mě.

Všechno.

Muž 2

Je to dobrej život. Nikdy jsem nepoznal tolik ženskejch. Proč. Taky nevím. Pořád nějaká párty. Všude jsou pořád nějaký pařby. Někdy to zavěsím. Holky z Ukrajiny. Ruska. Proč po mně jedou. Možná to ze mě vyzařuje. Že jsem svobodnej. Kdo to může říct. Umím hodně dobře čtyři jazyky. Německy, anglicky, rusky, ukrajinsky. Práce, co tu dělám, není tak špatná. Stěhování. Zahrady. Občas trochu tlumočím.

Muž 1

Po přistání pohled z okýnka. Přistávací plocha, šedý nebe. Zprostředkovatel dává rukou znamení. Ať jdu za ním. První, co venku cítíš, je teplo. Ne horko, čerstvý teplo. Vítr chladí tvoje tmavý vlasy. Jako někde v kopcích. Takovej pocit svobody jako nikdy v životě. Krátkej okamžik svobody. Absolutní štěstí. Pohled na novou zem. Novej člověk v nový zemi. Kapka deště krátce před nárazem. Strach je pryč. Strach, že tě zabijou. Potom najednou novej strach. Novej člověk s novým strachem. Strach, že tě pošlou zpátky. Chlapi se za tebou tlačí. Schody jsou příkrý.

Žena

Nikdy jsem si nevydělala víc než čtyři eura za hodinu.

Čtyři eura.

Dvanáct hodin denně.

To zvládneš.

Moje sestry se smějí.

Se mi smějí.

Slyším jejich smích, když telefonuju.

Jako když o sebe mlátí železné tyče.

Tak zní jejich smích.

Smějí se mně.

A mým penězům.

Uklízet. Hlídat děti. Uklízet. Hlídat děti.

Začneš ráno v šest a skončíš v noci v deset.

S přestávkami.

Dvanáct hodin.

Mezitím:

Metro.

Tramvaj.

Vlak.

Musíš dávat pořád pozor.

Když někdo přijde a bude tě balit.

Zůstaň v klidu.

Žádný hádky.

Muž 2

Občas pomáhám zprostředkovat auta. To jsou nejlepší kšefty. Ale musíš si dávat bacha. Jedou v tom hnusný týpci. Musíš si dávat bacha, aby ses do toho s nima moc nenamočil. To jsem říkal kamarádovi Jurijovi. Jednou za osm týdnů to stačí. Myslím, že to taky chápou. Říkají mi pořád „profesore“. Poláci mají teď stejně navrch. Budu se asi učit polsky.

Žena

V metru.

V tlačenici.

Jeden mi šáhne mezi nohy.

A šklebí se.

A šklebí.

A šklebí.

Cítím ruku.

Prsty.

Mezi nohama.

Ten chlap je starší než můj otec.

A smrdí.

Nekřičím.

Deru se tlačenicí pryč.

Je tu těsno.

Všichni se mě dotýkají.

Všichni na mě čumí.

Nesnáším metro.

Kupuju si kolu.

Kupuju si játrovku.

Budeš z toho nemocná.

Pořád jen kola a játrovka.

Je to levný.

Nesnáším kolu.

Nesnáším játrovku.

Nasytí.

A onemocníš.

Onemocníme z našeho života.

Onemocníme z našeho špatného života.

Muž 1

Sedíš v autobuse a čteš si německý slova. Nemluvte za jízdy s řidičem. Dva chlapi si pobrukují. Nouzové kladívko. Další německý slovo. Vidíš nějaký město. Na nějakým parkovišti nás zastaví. Půjdu k jednomu z policajtů a řeknu jedno z těch slov – azyl. Z autobusu se ti nechce. Je noc. Strach je součet. Součet všech strachů, co znáš. Tvoje druhý tělo. Tělo ze strachu. A to druhý z masa, to seš ty. Novej člověk. Autobus stojí. Dveře se otevřou.

Muž 2

Moje bývalá přítelkyně mi říkala, že tu nechce žít ilegálně, že má špatný zuby. Nemůžu žít ilegálně. Žila bych jen pro svý zuby. A to nechci. Potřebuju zdravotní pojištění nebo levný zubaře. To jsem chápal. Rozešli jsme se. Když jedu domů, vídáme se. Ještě pořád se milujeme. Takovej je život. Žije bez topení a překládá německou literaturu. Z toho se nedá žít. Takže má zahrádku. A pěstuje zeleninu. A pracuje v kavárně. A občas dělá průvodkyni. Ve Lvově. To je Lemberg. Západní Ukrajina. Halič. Je tam pořád zima. Revoluce byla k ničemu. A tu zubní kliniku taky zavřeli. Tak vidíš. Tak to je.

Žena

Vím, kde se dá pořádně zatancovat.

Všechny holky jsou jako já.

A hledají nějakýho chlapa.

Němce.

Itala.

Španěla.

Francouze.

Rakušáka.

To je fuk.

Věřím na lásku.

Muž 1

Řekneš azyl. Pošlou tě do Hannoveru do lágru. Ptají se tě, jestli máš písemný potvrzení, že tě utiskovali nebo mučili. Ty nechápeš, jak to myslí. Potvrzení, že tě mučili. Potvrzení od koho. Co já vím. Důkaz. Od policie. Například. Říkáš, že tě bili. Kde je to napsaný. Nikde. Špatný. Je to tady, v tvý hlavě. Vzpomínka je lež. To nestačí. To může říct každej. Potvrzení. Ten úředník fakt řekl – potvrzení. To může říct každej, že ho mučili.

Žena

Moje dítě.

Má dva otce.

Moje láska.

Je prázdná.

První dítě jsem potratila.

Jak bych ho vychovávala.

Bez papírů.

Bez práce.

Můj přítel.

Zdrhnul.

Zpátky.

Do Argentiny.

Chci být volnej.

Řekl ten argentinskej zmrd.

Proto jsem tady.

Chci být taky volná.

Jedu pryč.

Řekl.

Kam.

Zpátky.

A já.

Zůstanu tady.

Dát to pryč bylo drahý.

Strčil mi do kapsy od bundy dvě stě eur.

Jedna španělská sestra.

To dělá.

Všechny ji znají.

Harras.

Všechny ženský.

Všechny ženský z Jižní Ameriky.

Všechny těhotný ženský z Jižní Ameriky bez papírů.

Všichni chlapi z Jižní Ameriky.

Všichni srabácký hnusáci z Jižní Ameriky bez papírů.

Vím, kde bydlí.

Muž 2

Vím, že hodně z těch ženských pracuje jako šlapky. Říkají, že v Mnichově žádný ilegální šlapky nejsou. Protože všechno kontroluje policie. To ale není pravda. Znám takový, co to dělaj už pět let. Jsou ilegální, jak to jenom jde. Ukrajinky rády šukaj. Nejsou se svýma micinama tak nedotknutelný. Jurij říká, že prachy jsou sexy. To je všechno. Projdi se Maximiliánovou ulicí. Uvidíš to nejdražší zboží z Ruska. A když zajdeš do bordelů v Ingolstädtský, jsou to všechno ženský z východní Evropy. Čím dál z východu, tím jsou levnější. Přijedou jako turistky a pak si tu tři měsíce vyšukávaj a chlápci jim zaplatí vízum. A když jsou tu tři měsíce, vydělaj si tolik, co by si nevydělaly doma ani za tři roky. Všichni z toho něco maj. A potom napíšou do novin, že prej obchod s lidma. To bych se potrhal smíchy. Co to jako má být, obchod s lidma. Jedny rády šukaj a druhý si to rádi kupujou. Zbytek vydělá peníze. Když se ty ženský vrátí domů, chovaj se, jako by jim hráblo. Courají se městem a dělají párty. Nemůžou se s tím srovnat. Hodně dlouho. Pak se vdají. A nudí se. Kluci u nás jsou frustrovaný. Nemaj peníze. Jenom pořád nadávaj. Revoluce stála za hovno. Oranžový kecy. Už jste o tom někdy přemýšleli. Na východě se potloukají tisíce ženských, který tady šukaly za prachy. Co budou vyprávět svým dětem. To je zvláštní, ne.

Muž 1

Je to tvoje únava. Jsou to ty ztracený noci na dálnici. Čekání. Je to tvý tělo ze strachu. Je to šedá obálka. Je to zamítnutí. Konečné zamítnutí. Je to květen. Je to šest čtverečních metrů v Mnichově. Zkoušíš spát venku, co nejčastěji to jde. Kašleš. Schováš dopis do kapsy. Nenajdou tě. Ani v Mnichově. Budeš studovat. Nikdo ti v tom nemůže zabránit. Únava z tebe dělá odvážnýho člověka. Nikdo tě nezastaví. Ani německý zákony. Ani kašel. Ani mír a ani válka. Máš přítelkyni. Je ti zima. To je teprve začátek.

Vedoucí chóru

Co nemůžeme strpět.

To je vaše představa o tom, co jste zač.

Jste staří lidé.

Vaše víra je jednoduchá.

Věříte ve svoji zem.

Věříte ve svůj jazyk.

Věříte ve své hranice.

Věříte ve svou morálku.

Věříte ve své já.

Věříte ve svůj kritický rozum.

Chór

My pracujeme.

Vedoucí chóru

Váš život se blíží ke konci.

Jste staří lidé.

Jste z předvčerejška.

Podívejte se na sebe.

Ty vaše obličeje plné strachu.

Držíte se pevně.

Své staré víry.

Že vy jste tu páni.

Že vy činíte dobro.

A staráte se o pořádek.

Jste slepí.

Nevidíte, co se stalo.

Jste staří slepí lidé.

V jasném novém světě.

Jsme noví lidé.

Mějte se na pozoru.

Nežijeme ve státech.

Žijeme na celém světě.

Nežijeme v zemích.

Žijeme na sítích.

Sítě jsou napnuté.

Přes celou Zemi.

A vy to nevidíte.

Z německého originálu Illegal vybral a přeložil Michal Kotrouš. Dílo zastupuje schaefersphilippen, Theater und Medien GbR