V Maďarsku pokračují útoky na svobodu tisku. Prozatím vyvrcholily nečekaným zavřením největšího levicového listu v zemi. Většina nezávislých novinářů vyjádřila se svými kolegy z deníku Népszabadság solidaritu. Orbánově vládě se nicméně postupně daří koncentrovat média v rukou provládních vlastníků.
Počátkem října bylo náhle a nečekaně ukončeno vydávání největšího maďarského opozičního deníku Népszabadság. Mateřská společnost, kterou vlastní koncern s vazbou na vládu, mluví o obchodních důvodech, ale maďarská veřejnost je přesvědčena, že celá věc souvisí především s politikou. To, že maďarská vláda ohrožuje svobodu médií, není žádným tajemstvím. Během jejího šestiletého vládnutí citelně poklesl index svobody tisku a Freedom House dnes považuje maďarský tisk za „částečně svobodný“, nikoli za „svobodný“, jak tomu bylo v roce 2010. Jak ovšem nedávno poznamenal Gábor Polyák, vedoucí nezávislého think tanku Mérték Media Monitor, kauza deníku Népszabadság je přelomová a ohlašuje začátek nové kapitoly dějin maďarských médií v 21. století.
Orgány vládní propagandy
Abychom této poznámce správně porozuměli, podívejme se nejprve, co přesně se stalo v případě Népszabadságu, nejstarších a největších levicově liberálních novin v zemi. V roce 2014 získala společnost Mediaworks rakouská investiční firma Vienna Capital Partners, která má vazby na obchodní kruhy blízké maďarské vládě. Po tomto převzetí se mnozí začali obávat, že vládní kontrola nad novinami zesílí. Tyto obavy navíc výrazně vzrostly poté, co se počátkem letošního roku rozšířily dohady o tom, že společnost Mediaworks byla dále prodána společnostem ještě těsněji spjatým s vládní sférou zájmů. Népszabadság mezitím nadále publikoval kritické články o vládních činitelích, což učinilo nějakou formu pomsty téměř neodvratnou. V sobotu 8. října byla činnost novin společně s webovou stránkou bez jakéhokoli předchozího oznámení ukončena.
Heinrich Pecina, vlastník Vienna Capital Partners, popírá, že by za zrušením novin stály politické motivy. Tvrdí, že důvody byly čistě ekonomické – noviny prostě dostatečně nevynášely. To je částečně pravda: téměř žádná tištěná média dnes nejsou dojnou krávou, nicméně v období před zrušením novin se k nim nepřistupovalo jako k bankrotujícímu podniku. Do Népszabadságu se značně investovalo, přijímali se noví novináři a zlepšovala se webová stránka. A přestože šlo o prodělečný obchod, ani ten nebývá zvykem zavírat ze dne na den bez předchozího oznámení zaměstnancům – anebo alespoň někomu. Redaktoři a novináři listu se o tom, že přišli o zaměstnání, dozvěděli z médií a dlouhou dobu ani neměli přístup k osobním věcem, které nechali v redakci. Není tedy divu, že mnozí lidé tyto události nepovažují za prosté zrušení podniku, ale – jak se vyjádřili redaktoři – spíše za puč.
Nejde o první případ, kdy maďarská vláda zničila mediální organizaci. V roce 2014 byl šéfredaktor serveru Origo.hu, jednoho z maďarských gigantů v oblasti online médií, donucen odejít poté, co publikoval kompromitující informace o předním vládním činiteli Jánosi Lázárovi. Od té doby změnil Origo.hu vlastníky a stal se hlásnou troubu vlády. Moc vládní strany nad maďarskými sdělovacími prostředky je drtivá. Opoziční rozhlasové stanici Klubrádió bylo legální cestou zamezeno v rozšíření vysílání mimo hlavní město Budapešť. Jedna z největších komerčních televizních stanic je vlastněna vládním zmocněncem Andym Vajnou. A pak jsou tu státní televize a rádia, které podle závěru nedávné studie Democracy Reporting International v podstatě fungují jako orgány vládní propagandy.
Návrat tyranie
V Maďarsku jsme nyní svědky koncentrace veškeré moci nad médii v rukou několika osob loajálních vládě. Opoziční hlasy jsou potlačovány excesivní finanční a politickou mocí. Nejde o přímou cenzuru a novináři nejsou svévolně vězněni ani se nestávají oběťmi útoků nebo únosů. Musí se nicméně ptát, zda se budou moci té či oné kauze věnovat svobodně, nebo zda budou tlačeni k tomu, aby se svým pátráním přestali. Musí si klást otázku, zda to, co chtějí sdělit, zasáhne širší publikum, anebo jejich hlasy nebudou (smět být) dostatečně hlasité k tomu, aby nezanikly v hluku státních kanálů, které vyřvávají vládní propagandu. A od 8. října se navíc musí bát, že když zajdou příliš daleko v odkrývání pochybných obchodů vládních činitelů, riskují tím okamžitou ztrátu zaměstnání a živobytí.
Ovšemže se maďarská média statečně stavějí na odpor. Dokonce i pravicové a konzervativní noviny a rozhlasové stanice vyjádřily solidaritu se zaměstnanci deníku Népszabadság a jeho dlouholetý rival Magyar Nemzet nabídl zveřejňování jejich článků na svých vlastních platformách, dokud nebude o budoucnosti novin rozhodnuto, a i mnohá další média přišla s podobnou nabídkou. Zaměstnanci Népszabadságu si nakonec vybrali Fedél nélkül, nezávislé noviny psané a distribuované budapešťskou komunitou bezdomovců. Online média a blogy neúnavně protestují a snaží se získat nezávislost na vládních zdrojích například prostřednictvím crowdfundingu. Všechny tyto snahy však patrně nebudou stačit k účinnému odporu vůči vládnímu vlivu nad médii, zejména na venkově, kde jsou dostupné pouze státní televizní a rozhlasové stanice a noviny spolupracující s vládou.
Nesmíme zapomínat, že to nejsou novináři a redaktoři, ale maďarská veřejnost a maďarské demokratické instituce, kdo má při současném úpadku svobody tisku nejvíce co ztratit. Pluralita politických názorů nemůže existovat bez politického fóra, kde lze svobodně diskutovat. Držitelé moci se nemohou zodpovídat veřejnosti, pokud se jejich skryté machinace nikdy nedostanou na světlo. Svoboda tisku je proto základním prvkem demokracie a její úpadek v Maďarsku by měl být věcí nás všech. Letošní říjen byl pro maďarská media přelomový. Překonali jsme hranici, před níž jsme si pořád ještě mohli říkat, že situace v Maďarsku není až tak zlá. Teď si musíme uvědomit, že Maďarsko je nejspíš první zemí Visegrádu, kde selhal projekt svobodné a demokratické společnosti a kam se vrátila doba tyranie.
Autor je filosof a publicista.
Z angličtiny přeložila Dáša Frančíková.