eskA2látor 2

Sedmnáctého listopadu nás čeká překvapení ze strany České advokátní komory, která „renovuje“ Kaňkův palác na Národní třídě. V prostoru veřejného průchodu­podloubí, kde během zásahu SNB vznikl bicí kordon a kudy bylo během několika desítek minut násilně protlačeno několik stovek až tisíců lidí, si totiž letos svíčku zapálíte možná naposledy. Pamětní místo, jež vzniklo spontánně už několik hodin po střetu, bude zrušeno a advokátní komora zde bude mít své prostory a novou soukromou galerii. Zachovejme si naději, že nikoli obchodní. Pražští městští památkáři prý nic nenamítali. To víte, údajné požáry od svíček a návrat k barokně­klasicistnímu půdorysu domu – co více může z památkářského hlediska legitimizovat permanentní zábor veřejného prostoru… Historicko­kulturní význam přesně lokalizovatelného místa nejvyhrocenějšího střetu 17. listopadu 1989 jako místa paměti s celospolečensky symbolickou rolí je ovšem z kulturně­památkového hlediska závažnější než mechanické a umělé – navíc v tomto případě spíše jen údajné – přestavování domů do jejich nejstarších verzí.