Nové básně pro děti od Petra Nikla, Petra Borkovce, Radka Malého a Jakuba Čermáka se hemží slovními hrátkami, jazykolamy, imaginativními krajinami a podivnými zvířaty. „Tře se o zem, čeká jaro./ Funí, jako když vyleze z bukvice./ A láska se schovává v pavučině.“
Petr Nikl
Představa
Před tím, než si mě představíš,
nemysli vůbec na nic,
jen tak si kouli očima
krajinou srostlých hranic.
Sama nevím, jak vypadám,
ještě jsem prázdnou plochou,
ve stavu zcela beztížném
předležím před předtuchou.
Vzduch
Nakresli vzduch bez prachového peří,
nakresli vzduch tak, abys tomu věřil.
Nakresli vzduch sám bez ničeho,
bez jeho honce větrného.
Nakresli vzduch bez Himalájí
a červánků, jež u nich tají.
Nakresli vzduch jen jako mlhu
a představ si, jak svírá duhu.
Křída
Nejdřív se tře bílá Křída,
šoupne sebou, no a vida:
Na řadu přichází Kříd,
snaží se do čáry vžít.
Dřív než ale křikneš tři,
z Křída vyklube se Kří.
Když i Í se vytře pryč,
klidně si Kř, klidně křič!
Zmizne i samotné Ká…
Kresba, ta však zůstává!
Neviditelné
To, co není k vidění,
nehledej očima,
to, co srdce vycení,
širokou duši má…
Trpaslíček vyletí
s nohama bosýma,
nenápadně sedne ti
celý svět do klína.
Petr Borkovec
Jarní obleva
Bílá kapsa, jede starý pes.
Počkat, peče chleba.
Klikají hodiny, větší je ticho.
Slyšíš sadu moštů? Civí
jako kocour do prořezávky.
Kokakola. Civí jako hymn.
Nevejrej. Čumí jak slepice,
jak vocas. Drzej jak nějaká
stovka. Tře se o zem, čeká jaro.
Funí, jako když vyleze z bukvice.
A láska se schovává v pavučině.
Oblíklej jak kočka z trůnu.
Ucho se tře. Odundej
tu kozu! Určitě! Utírej!
Bažant
Bažant je pruhované zemětřesení.
Zemětřesení je pruhovaný bažant.
Bažant je něco s vodou. Bažant.
Voda je něco s bažantem. Voda –
spolu s rehky, konipasy a žluvou,
chlupatou zelenožlutou žluvou –
je potřásání, setřásání, vytřásání.
Je natřásání. Bažant je třas vody.
Bažant se kodrcá vodou a chrastí
chrastítky chrastí chrastítky chra.
Bažant je mizející křoví. Křoví
je mizející bažant večer na jaře.
Bažant je pruhovaná voda. Je
to divoká pruhovaná voda s hrboly.
Pruh bažanta. Hrb bažanta. Div.
Bažant – výtrysk. Bažant – řinčící
klec se špačky, drozdy, červenkami.
Bažabažabaža, ozývá se bažant,
spolu s rehky, konipasy a žluvou,
chlupatou zelenožlutou žluvou.
Liška a cikáda
Cikáda zpívala na vysoké borovici,
která rostla na břehu tichého moře.
Liška chtěla rozezpívanou cikádu
sníst k obědu, ale nevěděla, jak to provést.
Tu k lišce slétla zasmušilá volavka,
strčila jí zobák do zrzavého ucha a drmolila
a drmolila, nikdo neslyšel co. Jen liška.
Když dodrmolila a elegantně odlétla,
liška nasadila medový výraz a chválila cikádu
a její zpěv nejsladšími slovy. A že prý
se má ukázat, slézt dolů, protože
tak krásný hlas může mít jen krásný tvor.
Cikáda utrhla ze stromu list a pustila ho dolů.
Liška se na list vrhla a chtěla ho sežrat.
Když to cikáda viděla, řekla si: „Liška
a volavka – to je mi spolek!“ A sladce usnula
vysoko převysoko v borovicových větvích.
Medvěd
Medvěd je velký, hnědý a rychlý. Má čtyři černé tlapy. Je kulatý, je tlustý, může tě lehce obejmout. Medvěd pobíhá mezi skalisky a stržemi a také na pasekách. Je opatrný, je tichý. Je to pán lesa a v jeho snech tečou zlaté potoky.
Radek Malý
Žižka
Na Vítkově stojí socha
dnes už muže, kdysi hocha,
co se tak rád vždycky pral,
až se z něj stal generál.
Generál? Spíš vojevůdce,
který vyhrál v každé půtce.
Dotáhnul to daleko,
přišel v boji o oko!
Pral se rád a k tomu dobře.
Zbývá říci snad jen: Obře,
klaním se… Vám nevadí,
když vás holub pokadí?
Slyšel jsi to?
Viděl jsi Prahu z letadla?
Je malá, menší, ještě menší.
Je hvězdou, která vypadla
z nadpozemského divadla.
Je zdí, jíž nejde projít zvenčí.
Viděl jsi Prahu od řeky?
Voní. Je krásná. Místy tichá
a výhled místy daleký,
až v lidech vidíš člověky.
Až slyšet je, že Praha dýchá.
Noční procházka
Potkal jsem Měsíc na náměstí.
Povídám: „Když už mám to štěstí,
že na sebe jsme natrefili,
že bych šel s tebou? Aspoň chvíli?“
Co na to Měsíc? Odpověděl,
co tušil jsem, no… spíše věděl:
„Jdu na Olšany jako ty
vypít si sklenku samoty,
ať nikdo jiný nevidí,
že mám rád Prahu bez lidí.“
Jakub Čermák
Grrrr
spřátelil se bagr s tygrem
dal mu k svátku rydlo
tygr mu zas na oplátku
utrh pštrosí křídlo
od těch dob, co bagr s tygrem
chodí spolu na kávu
přibylo prý v městě migrén
a ubylo ohavů
Šátek má rád pátek
každý se těší na neděli
akorát včely na pondělí
a krtek těší se na čtvrtek
– je totiž výprodej vývrtek!
Přísňák
stěžují si indiáni:
„ukradli nám špunt do vany!“
„máte vanu vylitou?“
hřímá na ně Manitou
„schovejte si v teepee pera
a hop – skočte do jezera…“
tomu, co se coural vzadu
poskytl pak ještě radu:
„šupem, chlapče, jen se tuž
nebo tě sní bílý muž!“
Seznamka
u nás doma na verandě
má mít večer krtek rande
po čele mu teče pot:
je to rande naslepo!
Děsivá historie o strašném pirátu a jeho oku
jeden starý pirát
tak děsivě zíral
až mu jednou oko z ďůlku
vypadlo – a zhaslo lulku
Krásný je svět
jedna paní pod čepicí
nosila si papouška
když bořila v dort lžíci
tak jí šeptal do ouška:
„dobrrý den
celýýý den
život je jen
krásný sen…“
a byť to může být pro mnohé matoucí
– byla to pravda pravdoucí!
Žízeň
když má žízeň žížala
pije vodu z kaluží
čmelák, starý ožrala
chlemtá likér z ostružin
jelen srká z lesní tůně
vodu z Gangy pije slůně
gekon má rád čerstvé mléko
kakadu chuť vodopádu
co však pije teta zmije
že pak pořád jenom dští jed
namouduši
netuším
Závod století
na houpacím koni
rytíř draka honí
drak až smíchy slzy roní:
„vždyť mě nikdy nedohoníš!“
„počkej, draku, teď se směješ
brzo ale spadne klec
šoupnu koně na koleje
budeš můj, než řekneš švec!“
a jak řekl, tak se stalo
darmo křídly kmitá drak
rytíř letí jak rogalo
chystá se mu vytřít zrak
koník klouže po kolejích
dračím chřtánem cloumá plamen
trubadúři ódy pějí
síly jsou však vyrovnané
nakonec se uřícení
odvalili do putyky
drak tesáky přestal cenit
sir ho pozval na knedlíky
„od těch dob,“ dí kronika
„s rytířem džus pívá drak
z houpacího koníka
stal se časem rychlovlak“
Krátký hovor o estetice
jelen zahlíd hrocha
jak se v lese kochá
naklonil se k hrochu:
„co tě bere, hochu?“
„ač mám kůži hroší
lesy mě vždy vzruší!“
Rendezvous
šuškají si v lednici
že se včera párek
jedné mladé hořčici
kouknul pod rozparek
laskala ho po kštici
on jí líbal zadek
zbaštil je kluk v čepici
prý už šilhal hladem!
Romance
sporák celý život spořil
živořil a šetřil dech
a teď k stáru šťastně hoří
na Kanárských ostrovech
zato pánev nečekala
vyplula hned, žila z mála
bez peněz a bez cíle
měla život za výlet
obeplula všechna moře
až nalezla plamínek
který nejmodřeji hořel
hřál jak náruč maminek
teď turisti v celém světě
na potkání vypráví
o lásce, jíž zas po letech
zaplál sporák pod pánví
Petr Nikl (nar. 1960) je malíř, hudebník, fotograf a divadelník. V posledních letech vydal dětské knihy Slovohledě (Meander 2016) a Záhádky (Meander 2015).
Petr Borkovec (nar. 1970) je básník a překladatel. Mezi jeho poslední knihy patří výbor z komentářů k básnickým čtením v kavárně Fra Rozvláčná vyjádření radosti (Fra 2016), básnická sbírka Wernisch (Fra 2016) a dětská kniha O čem sní (Běží liška 2016), vytvořená společně s výtvarnicí Andreou Tachezy.
Radek Malý (nar. 1977) je básník, autor knížek pro děti, překladatel a vysokoškolský učitel. Naposledy mu společně s výtvarnicí Andreou Tachezy vyšlo dětské leporelo Devět plchů v pelechu (Běží liška 2016), básnická sbírka Všehomír (Host 2015) nebo antologie překladů německy psané poezie z Bukoviny Hroby v povětří (Fra 2016).
Jakub Čermák (nar. 1986) je básník a písničkář. Vydal tři básnické sbírky a sedm hudebních alb pod jménem Cermaque.