Hra na hip hop - hudební zápisník

Tématem pozdních alb slavných popových hudebníků, kteří se na delší dobu „odmlčeli“, se často bezděky stává souboj s časem. Způsobů, jakými může umělec překlenout neproduktivní mezidobí, je mnoho. K nejčastějším patří snaha přerušenou kontinuitu vytěsnit. Muzikant zůstane věrný estetice spojené se svou hudební minulostí. Takové návraty ovšem nezřídka uspokojí pouze skalní fanoušky a nové publikum většinou nepřinesou. K přesvědčivějším „návratům na scénu“ patří comebacky těch tvůrců, kteří pauzu využijí jako prostor pro rozvinutí svobodné tvorby, nezávislé na očekáváních. To je případ loňské desky jedné z nejdůležitějších rapových skupin vůbec, formace A Tribe Called Quest. Desku, která se jmenuje We Got It from Here… Thank You 4 Your Service, vydali po osmnáctileté pauze.

Pro skupinu, jež se v očích mnohých stala symbolem inovace v takzvaném alternativním hip hopu a která výrazně definovala hudební devadesátá léta, není její novinková kolekce příležitostí připomenout si „staré dobré časy“ a nahrát tracky založené na uvolněné flow a „jazzy“ podkladech, ale naopak možností experimentovat, hrát si a představit originální vizi hiphopové estetiky. Nové skladby totiž nejen nezačínají tam, kde kapela před lety skončila, ale ani nenavazují na současné hiphopové paradigma. A Tribe Called Quest tak neznějí jako skupina minulosti, ale také ne současně. Ochota uzavřít se do bubliny bezčasí jim přitom umožňuje oprostit se od ideologického i estetického diktátu doby.

Tvorba ve vakuu přesto neznamená úplné odříznutí se od hudební minulosti. Nejde o radikální separaci, nýbrž o nezávislost. Staré skladby poskytují základní strukturu, na niž se pak nabalují nové prvky a motivy. Konkrétně to znamená zejména zachování podkladů a beatů ovlivněných jazzem. Do nich jsou pak vkládány tvrdé beaty ordinérního černého rapu, afrobeat, psychedelické elektronické nebo kytarové pasáže, ale také rozličné samply. Výsledkem je zvuková mnohovrstevnatost, díky níž se nové album A Tribe Called Quest odlišuje od jejich staré tvorby, která byla poměrně minimalistická a zpravidla sloužila jako podklad pro hlasový projev. Současný zvukový design lze naopak charakterizovat názvem jedné z nejlepších skladeb alba – Solid Wall of Sound.

K často zmiňovaným charakteristikám kanonických nahrávek A Tribe Called Quest patří kromě „jazzového východiska“ rovněž prvek hudební hravosti. Princip hry na sebe bere funkci estetickou a zároveň strukturní: skladby nejenže svou hravou estetikou účinkuje na emoce posluchače, ale také se skrze ni uspořádávají. První aspekt hry převažoval na raných nahrávkách, ten druhý je naopak zcela zásadní při poslechu novinky. A to navzdory tomu, že nahrávka na posluchače zprvu působí jako frontální útok jednotlivých motivů, a posluchač je tak vtažen do konfrontace se zvukem a slovem. Přesto princip hry z nahrávek A ­Tribe Called Quest nevymizel. Ona hra se však stává určitou „strukturující energií“, která určuje, jakým způsobem jsou jednotlivé motivy, zvuky a nápady organizovány. Jejich propojení je zdánlivě nesourodé, plné spojů, zlomů, spár, diskontinuit. Hravý je zde především způsob nalézání nečekaných spojení. Na povrch vystupuje cynický a podvratný smysl pro humor, který se vine celou deskou. Pro ilustraci stačí odkázat na smích obsažený v první skladbě alba – nejprve působí odlehčujícím dojmem, nakonec se ale mění ve zlověstně znějící zvukový záznam. Podobně se na albu objeví psychedelické zvukové experimenty anebo očišťující „zvuk ticha“ uprostřed skladby.

Kontext vydání desky We Got It from Here… Thank You 4 Your Service vybízí k celé řadě implikací. Recenzenti tak zdůrazňují, že během nahrávání zemřel jeden z hlavních členů skupiny Phife Dawg, samo album je však prosté jakéhokoli emocionálního či existenciál­ního sentimentu. Naopak se vyznačuje dravou přesností, nezatížeností a nadhledem. A především: neohlíží se zpět – ani za zemřelým hudebníkem, ani za hudební historií.

Autor je redaktor časopisu Živel.