Ochrana hranic, nebo životů?

Italská prokuratura obviňuje zachránce uprchlíků

Nevládní organizace, které u břehů Itálie zachránily před smrtí utonutím mnoho lidí, byly italským prokurátorem osočeny ze spolupráce s pašeráckými bandami, jež vydělávají na neštěstí uprchlíků. Absurdní obvinění bylo sice vyvráceno, ale v italské společnosti našlo řadu zastánců.

V polovině letošního dubna se v Itálii spustila kampaň proti nevládním organizacím, jejichž lodě zachraňují uprchlíky ve Středozemním moři. Veřejnou debatu však nerozpoutali xenofobní aktivisté, nýbrž Carmelo Zuccaro, generální prokurátor v Katánii, který vede také středisko pro boj proti pašerákům lidí. Prokurátor se svěřil deníku La Repubblica, že nevládní organizace tiše spolupracují s pašeráky, kteří využívají toho, že se záchranné lodě nacházejí blízko libyjských výsostných vod. Zuccaro deníku dále řekl, že sice nemá důkazy, které by se daly procesně prozkoumat, ale přesto „může s jistotou říct“, že se tak děje. Dodal, že má povinnost bít na poplach, protože pašeráci prý chtějí mimo jiné „rozvrátit italské hospodářství“.

Ohlas slov sicilského státního zástupce byl obrovský. Jeho tvrzení přijali s povděkem především politici radikálně pravicových stran Liga severu a Italští bratři, pro které je xenofobie a šíření strachu z přistěhovalců základem politické agendy. K nim se přidalo protisystémové Hnutí pěti hvězd, které se ve stanovisku k přistěhovalectví přibližuje čím dál více xenofobní pravici. Luigi di Maio, místopředseda poslanecké sněmovny a kandidát na premiéra z Hnutí pěti hvězd, přímo označil lodě nevládních organizací za „mořské taxíky“. Za nevládní organizace se naopak postavila levice a část tisku.

 

Žádné indicie

Není to poprvé, co nevládní organizace čelí ostré kritice oficiálních míst. Dlouhodobě se proti záchraně migrantů na širém moři staví i organizace Frontex, která má koordinovat ochranu vnějších hranic Evropské unie. Ve svých oficiálních dokumentech Frontex považuje lodě záchranářů za „pull factor“, který přitahuje pozornost převaděčů. „Jejich existence vede pašeráky k tomu, aby nutili migranty podniknout cestu na nebezpečných plavidlech a s nedostatečnou zásobou vody a paliva,“ uvedl již v únoru pro deník Die Welt ředitel Frontexu Fabrice Leggeri. Podobnou výtku Frontex vyjadřoval již před lety proti záchranné misi italského námořnictva Mare nostrum. I tehdy vysocí představitelé organizace uváděli, že záchrana migrantů poblíž libyjských břehů vybízí k plavbě k evropským břehům. Italská vláda se dostala pod tlak a Mare nostrum zrušila výměnou za zavedení přerozdělovacích kvót pro uprchlíky, které však nikdy fakticky nezačaly fungovat. Nevládní organizace ovšem k obdobným politickým kšeftům nelze donutit.

Slova prokurátora Zuccara vzbudila nebývalou parlamentní aktivitu – o možné propojení a spolupráci nevládek a pašeráků se začaly zajímat hned dva výbory v poslanecké sněmovně a v senátu. Celkové vyznění veřejných slyšení však nakonec bylo ve prospěch nevládních organizací. Velitelé italského námořnictva a pobřežní stráže uvedli před zákonodárci, že tyto operace jsou v záchraně životů a poskytnutí první pomoci stěžejní. Francesco Paolo Giordano, prokurátor v Syrakusách, pak před senátory vypověděl, že jeho prokuratura „nemá žádné indicie, jež by poukazovaly na nekalé vztahy mezi nevládními organizacemi a pašeráky“. Giordano také řekl, že si není vědom, že by plavidla nevládních organizací vypínala své palubní lokalizátory, aby nebylo možné sledovat jejich plavbu. Představitelé parlamentního výboru pro dohled nad tajnými službami navíc potvrdili, že neexistuje žádná zpráva italských špionů, jež by na spolupráci nevládních organizací a pašeráků poukazovala.

 

Byznys musí pokračovat

Chování pašeráků patrně ovlivňuje především snaha minimalizovat náklady. „Skuteční pašeráci dnes už neexistují,“ napsal v reportáži o záchranných akcích lodi Prudence známý italský spisovatel Erri de Luca. „Převaděči si vyberou některého z migrantů, svěří mu kormidlo a udají kurs. Jedna z rychlých jednotek Prudence se přiblížila ke gumovému člunu a požádala kormidelníka, aby vypnul motor. Ale on to prostě neuměl,“ dodává v reportáži spisovatel. V reakci na policejní a pohraniční akce úplně zmizely mateřské lodě, které přepravovaly migranty přes moře a pak je posílaly k italským a maltským břehům. Pašeráci dnes zůstávají v Libyi a soustavné ničení plavidel používaných pro přeplutí moře vede k tomu, že se dnes po­­užívají levné nafukovací čluny s motorem, jež nedokážou přeplout Sicilský kanál. Logika pašeráků je jednoduchá: někdo bude zachráněn, někdo ztroskotá, ale byznys založený i na tom, že migranti si mohou o azyl zažádat až na území Schengenu, musí pokračovat.

Zdá se, že Zuccarova teze byla beze zbytku vyvrácena, i když samotný prokurátor na ní stále trvá. Domnělé propojení nevládních organizací a pašeráků ale začalo žít svým životem, jak je v naší době, plné hoaxů a nepodložených domněnek, zvykem. Zuccaro tak tvrdí, že bude nevládní organizace sledovat, zda se nedomlouvají s pašeráky či zda snad nezachraňují životy v libyjských výsostných vodách. Pokoj od státního zastupitelství v Katánii tedy nevládní organizace, jež v posledních měsících zachránily mnoho životů, jen tak mít nebudou. Leda že by Zuccara z postu odvolal orgán samosprávy italské justice. Sdělovat v médiích povšechná obvinění bez důkazů je možná příliš i na jinak dosti rozvolněnou etiku italských soudců a státních zástupců.

Autor je dopisovatelem deníku Il Manifesto.